Valentýnská procházka

Nedělní Valentýnskou procházku připravil odbor KČT Prima parta Praha

Na start v Newtonově ulici odjíždíme nejprve metrem do stanice Háje a pak autobusem č. 240. Po pár metrech jsme u turistického rozcestníku a po červené značce přicházíme na břeh Hostivařské přehrady (35 ha), po němž půjdeme více než dva kilometry až k její hrázi. Od napuštění v roce 1963 nebyla nádrž nikdy vypuštěna ani čištěna – až do dubna 2010, kdy bylo zahájeno postupné snižování hladiny, které skončilo v říjnu výlovem ryb. Práce na odbahnění byly zahájeny na jaře 2011. Ze dna bylo do konce srpna 2011 vyvezeno 197 000 m3 sedimentu, který byl použit pro výstavbu vysokého protihlukového valu v Javorové čtvrti v Horních Měcholupech. V horní části nádrže, která je z biologického hlediska hodnocena jako nejcennější, byly zřízeny dva ostrůvky s oblázky, určené pro hnízdění ptáků a jeden malý mokřad pro obojživelníky:

V souvislosti se zmíněným rozsáhlým odbahněním a revitalizací Hostivařské přehrady bylo na břehu postaveno impozantní dřevěné molo sloužící především jako vyhlídkové místo u stezky pro pěší, cyklisty a běžce, ale také ke koupání. Molo má plochu 290 m² a je provedeno v několika výškových úrovních tak, aby zde návštěvníci mohli jak posedět, tak i ležet při opalování.

Aby byla zajištěna dlouhá životnost konstrukce, je molo postaveno z dubového dřeva napuštěného speciálním olejem. Celkové náklady na stavbu činily 2,7 milionu Kč plus DPH.

U přehradní hráze opouštíme červenou turistickou značku, stoupáme lesem a pak ulicí K Jezeru, podcházíme most a zastavujeme se u Hostivařského hřbitova, který byl vybudován poté, co byl dekretem Josefa II. zrušen starý hřbitov u kostela Stětí sv. Jana Křtitele ve Staré Hostivaři. Jdeme se podívat alespoň na kraj k pomníku padlým, umučeným a popraveným občanům za druhé světové války, kterých bylo v Hostivaři celkem jedenapadesát.

Sousoší Sovětský vojín s čs. gardistou kladou věnec zhotovil podle návrhu Ing. arch. Zadáka akad. sochař Novák. Slavnostní odhalední památníku se konalo 8. května 1958:

Jen o pár metrů dál se nachází pohřebiště obětí druhé světové války, mezi nimiž je např. válečný letec plk. in memoriam Bohuslav Mráz (*1920), člen 312. perutě britského letectva RAF a příslušník 1. československého stíhacího pluku:

Krátkým schodištěm sestupujeme do ulice Chalupnická, která ústí do Selské ulice (a nedaleko je ještě Domkářská). Stojí zde kostel Stětí sv. Jana Křtitele, který je součástí Vesnické památkové zóny Stará Hostivař. Je písemně doložen v polovině 14. století, jeho stavební jádro je však starší, takže jeho vznik lze klást již do rmánského období, kolem poloviny 13. století.

Součástí areálu je dřevěná zvonice< na podezdívce, jedna z nejstarších dochovaných zvonic v Čechách, původem pravděpodobně již ze 16. století. 

Virtuální keška nás přivádí do malebné uličky Mezi potoky, kde se ukrývá zvon, okolo kterého mnozí projdou, aniž by si jej všimli:

Míjíme klasicistní dům v Chalupnické ulici č. p. 39, který připomíná spisovatele a katolického kněze Václava Beneše Třebízského (1849–1884), který býval hostivařským kaplanem.  

Záhy přicházíme k Toulcovu dvoru, z.s., jenž je zastřešující neziskovou organizací, která má v současnosti čtyři členské organizace. Ty se zaměřují především na environmentální vzdělávání a osvětu. Toulcův dvůr je unikátním nejen díky své farmě a přírodnímu areálu, ale také díky památkově chráněnému souboru budov, jejichž historie sahá až do středověku.

První zmínka o dvoru v Hostivaři je z 11. června 1362. Tehdy ho dostal spolu s rychtou a vsí do zástavy od sázavského opata Vojtěcha rychtář Petřík z Lešťan. Tvrz v centrální části dvora po dlouhá léta náležela Sázavskému klášteru. Posledním zemědělsky hospodařícím nájemcem zemského (po první světové válce zestátněného) hospodářského dvora čp. 32 byl pan František Toulec, moudrý hospodář, laskavý člověk, který nenechal žádného pocestného odejít bez pohoštění. Proto nese dvůr jeho jméno. V 60. letech 20. století dostal dvůr do správy Státní statek Praha, zřídil zde velkovýrobnu krmných směsí a bývalé stodoly přestavěl na průmyslový objekt.

Dne 11. května 1992 vyčlenila vláda ČSFR areál Toulcova dvora pro neziskové ekologicko výchovné účely, převedla ho do vlastnictví města Prahy a v roce 1994 zahájilo činnosti Ekologické centrum o deset let později přejmenované na Středisko ekologické výchovy. V roce 2005 František Toulec ml. oslavil na Toulcově dvoře 80. narozeniny.

Vzhledem k tomu, že je čas oběda, studujeme nabídku zdejší Zdravé jídelny. Je zajímavá a ceny kolem 140 korun, což je dnes už téměř nenormální... Vybrali jsme si celerové škvarky s pečenými bramborami a dipem – a nelitovali jsme.

V přírodním parku Záběhlice-Hostivař záměrně opouštíme červenou značku s tím, že využijeme souběžnou polní cestu, na níž jsou dvě kešky. Což o to, cesta to zpočátku nebyla špatná a kešky jsme našli, ale záhy se z cesty stala pěšina a ta pak skončila, respektive v pravém úhlu odbočila! Vrátit se nepřipadalo v úvahu, a tak nezbylo, než pokračovat po poli, které už rozmrzlo a chudá vegetace blátu příliš nebránila... Procházíme okrajem Záběhlic, podél ovocného sadu na Spořilově, podchodem se dostáváme za čtyřproudou Spořilovskou ulici a přes bývalé Dolní Roztyly přicházíme na Roztylské náměstí s fukcionalistickým kostelem sv. Anežky České a svatých patronů českých, postaveným v letech 1934–1935 podle projektu architektů Stanislava Režného a Nikolaje Paškovského:

Dalším podchodem křižujeme komunikaci 5. května, která je vlastně pokračováním dálnice D1, a protože čas už značně pokročil, pokračujeme pár stanic metrem.

Cíl je v restauraci U Smrťáka na rohu ulic Na Pankráci a Mikuláše z Husi.