Želiv není jen klášter

 ... respektive želivský klášter není jen kostel a konvent

V programu dne, kdy se konalo slavnostní otevření zrekonstruovaného nádvoří, bylo mimo jiné možné vystoupit na věž kostela Narození Panny Marie a pokochat se krásným výhledem:

To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít...

... a pak jsem objevil v pletivu díru:

Kromě výhledu si ve věži prohlížím zvon a po typickém santiniovském schodišti sestupuji dolů:

Klášter v Želivi byl dvakrát vypálen husity (v letech 1420 a 1424) a není bez zajímavosti, že mezi radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský. Po husitských válkách byla západní část kláštera přestavěna na pozdně gotický hrad, který po konfiskaci provedené králem Jiřím z Poděbrad připadl Burianu I. Trčkovi z Lípy, za něhož došlo k významným renesančním úpravám. Z té doby se na fasádě prvního a druhého patra hradu dochovala psaníčková a figurální sgrafita, krásně zrestaurovaná v letech 2018 a 2019:

V roce 1623 strahovští premonstráti klášter od Trčků odkoupili. Roku 1950 byl klášter zrušen a v následujících šesti letech sloužil jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky, kterých tu žilo celkem 464. Byli mezi nimi např. pozdější kardinál František Tomášek (1899–1992) či arcibiskup Karel Otčenášek (1920–2011). V roce 1956 zde byla zřízena psychiatrická léčebna, původně zamýšlená jako rehabilitační středisko pro neurotiky. Byla obsazena ženskými psychiatrickými pacientkami vyžadujícími dlouhodobou léčbu. V roce 1968 bylo v budově bývalé školy zřízeno protialkoholní oddělení, které se brzy stalo pověstné v celém tehdejším Východočeském kraji. Po několika letech bylo přestěhováno do kláštera a rozšířeno o léčení toxikomanů a gamblerů. V roce 1981 bylo v přízemí barokní budovy opatství (dnes hotel Klášter Želiv) otevřeno sexuologické oddělení. Pacienti, kteří nebyli nebezpeční, dostávali léky na potlačení sexuality a mohli se pohybovat v areálu léčebny, případně mohli chodit i ven. Soudně nařízené léčby byly na uzavřeném oddělení, které se stále zamykalo. Léčili se zde především pedofilní pacienti, exhibicionisté a sexuální agresoři. Po roce 1989 byly klášterní objekty navráceny řádu premonstrátů, pacienti byli z velké části přemístěni do léčebny v Havlíčkově Brodě a v budově bývalé školy zůstalo jen oddělení alkoholových a ostatních závislostí. V roce 2008 bylo i toto oddělení zrušeno.

Expozice Duše z periferie – psychiatrická léčebna v letech 1956–1992 se nachází v přízemí Trčkova hradu, kde byla umístěna část psychiatrických pacientek (další byly v horním patře opatství). Průvodkyně nás seznamuje nejen s historií psychiatrické léčebny, ale i se zajímavostmi z průběhu léčby pacientů. Jednou z možností, jak tehdejší pacienty vytrhnout z hluboké pasivity způsobené těžkou duševní chorobou, poruchou či tlumícími léky, byla pracovní terapie. V případě, že pacienti neměli psychoterapii či jiný program, zabývali se úklidem na odděleních, případně chodili vypomáhat na pilu nebo do zahradnictví, které bylo ve vlastnictví léčebny. V šedesátých letech, kdy se podařilo získat profesionální vypalovací pec, připravenou hrnčířskou hlínu a glazury, byla léčba prací obohacena o výrobu pálené keramiky. Ženy se také zabývaly draním peří a háčkováním, v sedmdesátých letech tkaním koberečků z chemlonu a později pod vedením pracovní terapeutky šitím různých užitečných výrobků ze zbytků látek získaných z okolních textilních továren.

Prohlížíme si pokoje pacientů, sociální zařízení, koupelny a také někdejší „samotku“, dobové fotografie pacientů a také informace o natáčení legendárního filmu Dobří holubi se vracejí (1988, režie Dušan Klein, scénář Ladislav Pecháček). Ve filmu excelovali Milan Kňažko, Vladimír Menšík, Marián Labuda, Zdeněk Řehoř a mnoho dalších oblíbených herců.

Prohlídka pokračuje návštěvou prvního patra Trčkova hradu, kde se nachází tzv. Kazetový sál, na jehož stropě je vyobrazeno deset českých Madon, včetně želivské Madony s dítětem, od Antonína Häuslera z roku 1914:

Sálu dominuje freska Narození Páně od architekta a konzervátora Bóži Dvořáka (1864–1954), jenž vycházel z předlohy Mikoláše Alše:

Dále jsou v Trčkově hradu expozice československých motocyklů a historie včelařství. Prohlížíme si motocykly, z nichž se některé svého času vyvážely do více než 190 států. Jsou tu stroje jako Jawa, ČZ, Ogar, moped Stadion přezdívaný „Kozí dech“, Pionýr zvaný „Pařez“ či skútr „Prase“, oficiálně Čezeta 501. 

Vystavena je také Jawa, kterou vlastnil jeden z místních řádových bratří, a speciální verze motocyklu, jenž jezdil na budapešťském velodromu a účastnil se světového rekordu.

Prohlídka pokračuje edukativní expozicí o historii včelaření se zaměřením na historický vývoj úlů, medometů a dalšího náčiní využívaného na našem území. Nabízí např. jeden z ručně vyřezávaných klátů se štítem svatého Ambrože, patrona včelařů:

Součástí expozice je i přehled dobové literatury, balení medu a další zajímavosti.