Co jsem také přečetl____Tvrdohlavý muž

Je zajímavou náhodou, že poté, co jsem přečetl knihu Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby, sáhl jsem po autobiografii Stanislava Bernarda, která má v úvodu jako motto citát právě z Velkého Gatsbyho: „Každý podezírá sám sebe alespoň z jedné základní ctnosti, a moje je: jsem jedním z mála počestných lidí, jaké jsem kdy znal.“

Vlastní cestou k poctivému českému pivu, to je směr, kterým se v roce 1991 vydal Stanislav Bernard (*1955) se svými společníky Josefem Vávrou a Rudolfem Šmejkalem. V dražbě získali za 45 milionů korun humpolecký pivovar – a vznikl tak Rodinný pivovar Bernard. A zatímco státní dluh České republiky má dnes dlouhou řadu nul, Rodinný pivovar Bernard obrovské počáteční úvěry splatil a již léta je prosperující firmou, která vyváží pivo do různých koutů světa.

V roce 1993 stál Stanislav Bernard u zrodu Českého svazu malých nezávislých pivovarů a jako jeho prezident dosáhl o dva roky později prosazení diferencované spotřební daně, díky níž u nás dnes existují desítky malých průmyslových pivovarů a více než dvě stě hospodských minipivovarů.

V roce 2000 získal ocenění Pivovarská osobnost století a Brand manager České republiky. V roce 2011 byl vyhlášen Marketérem roku. Nejoriginálnější český pivovarník je nepřehlédnutelný, není mu jedno, co se kolem něj děje. Ví, že úspěšné podnikání stojí především na kvalitě, kreativitě, spolupráci a odvaze neustále vstupovat na neprobádaná území. Zůstává nohama na zemi, neztrácí smysl pro humor a dokáže si dělat legraci i sám ze sebe. To je vidět nejen na billboardech, ale také například na etiketách.
„Když jsem na trekingové výpravě ve velehorách," píše Stanislav Bernard ve své knize, „tak samozřejmě jdu za průvodcem, nechám se vést. Ale v případě piva je to úplně jinak, protože mě baví vymýšlet nové věci – vždycky se tedy snažím, abych byl spíše ten, co prošlapává, než ten, kdo jde v něčích stopách.“

Píše nejen o pivovaru, jeho řízení a zaměstnancích, o podpisu akcionářské smlouvy s belgickým pivovarem Duvel Moortgat v roce 2001, o pití piva, pivní kultuře a budoucnosti českého piva, obecně o podnikání, reklamě, čtvrtletním magazínu Vlastní cestou, politice, korupci a Evropské unii, ale také o rodině, dětství v Háji ve Slezsku, studiích na Slovensku a svých prvních profesích.

Vysvětluje, co je pasterizace a proč ji nepoužívá, rozdíl mezi jednofázovou a dvoufázovou výrobou piva, a také že stáčet pivo do PET lahví je zvrácenost. 
Kniha Tvrdohlavý muž ukazuje, že novodobá česká historie nejsou jen nedůvěryhodní politici, ale taktéž osvícení podnikatelé, kteří se nebojí riskovat a kteří mají své sny a vize. Nemůžou se líbit úplně každému, ale právě pro svou osobitost a svéráznost jsou hodní následování.

Kniha má 215 stran a obsahuje množství černobílých fotografií z archivu pivovaru a soukromého archivu autora.