pátek 26. února 2016

Okrouhlice

(předchozí článek K pomníku okrouhlického skauta)
Okrouhlice je obec v polovině cesty mezi Světlou nad Sázavou a Havlíčkovým Brodem. V současné době v ní žije necelých třináct set obyvatel.

Okrouhlice byla založena benediktinskými mnichy z kláštera ve Vilémově pravděpodobně začátkem 13. století, ale pokud jde o její název, byl patrně odvozen od okrouhlého tvaru zdejšího údolí Sázavy, v žádném případě se nejedná o typ osady s kruhovým uspořádáním stavení čelem k návsi, kterému se říká okrouhlice. 
Na skalním ostrohu nad řekou byla postavena dvoupatrová tvrz nepravidelného čtvercového půdorysu, z jejíchž držitelů je třeba připomenout Ruprechta z Okrouhlice. Jeho podpis se nachází na stížném listu vyhotoveném 2. září 1415 v pěti exemplářích na zvlášť svolaném sjezdu české a moravské šlechty v Praze proti upálení Mistra Jana Husa v Kostnici. List podepsalo a visutými pečetěmi opatřilo 452 jejích představitelů a je-li zmíněný Ruprecht z Okrouhlice podepsán 77. v pořadí, naznačuje to, že nebyl bezvýznamným zemanem či vladykou. Podrobnosti o stížném listu naleznete na tomto blogu tady a zde.
Později získali Okrouhlici Trčkové z Lípy a po konfiskaci jejich majetku se její držitelé několikrát změnili, přičemž v roce 1708 se jím stal císařský tajný rada Jan Petr Straka z Nedabylic a Libčan (16451729)Za jeho života doznal okrouhlický zámek nové úpravy. Na věži se objevil strakovský erbovní kohout a věž sama prodělala některé stavební úpravy. Strakovský erb se dodnes dochoval nad hlavním vchodem v západním průčelí zámku: 
Po vymření jeho rodu po meči připadla Okrouhlice spolu s dalším rodovým majetkem Strakovské studentské fundaci, z jejíchž výnosů byla (po téměř 100 letech) postavena Strakova akademie, vzdělávací ústav pro vyšší stavy Království českého, dnes sídlo české vlády. V letech 1680–1681 byla přistavěna dvě křídla jednopatrového obdélníkového zámku a věžovitá tvrz dostala novou stanovou střechu se zvoničkou. 
Pohromou pro okrouhlický zámek byl požár dne 7. ledna 1861. Následkem zanedbané komínové vyzdívky chytil střešní trám a oheň se rozšířil na všechny zámecké budovy. Funkce zámku již sice patřila minulosti, ale přece jen byl znovu obnoven s využitím omezených prostředků tzv. Strakovy nadace, ne už však v původní podobě, ale jen ve zjednodušené a přísně účelové formě. Jeho věž byla snížena o jedno patro, její původní malebná báň opatřená na čtyřech stranách věžními hodinami nebyla obnovena a zmizela i okrasná štukatura. 
Všechny střechy dostaly prostý čtyřhranný krov pokrytý taškami. Zámecká kaple byla zlikvidována a sloužila jako kancelář. Zámek nějakou dobu plnil funkci útulku zchudlých šlechtičen. Až do roku 1948 byly zámecké místnosti pronajímány místním rodinám k bydlení, poté v něm byl po vnitřních úpravách zřízen závod národního podniku Starorolský porcelán, v roce 2003 zrušený. Poté se několik soukromých podnikatelů pokoušelo uvolněné prostory využít, až dosud však bez úspěchu. Ale možná, že se k něčemu schyluje, zatím došlo k mohutnému kácení dřevin, které odkrylo pohled na celý zámek.
Za starým mostem, který dnes slouží jen pěším a cyklistům, stojí kaplička s barokní výklenkovou sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1738. 
O několik desítek metrů dál stojí budova bývalé školy s pamětní deskou připomínající, že se zde 5. listopadu 1890 narodil světově proslulý malíř, grafik a ilustrátor, národní umělec Jan Zrzavý. Škola byla postavena v roce 1880 (do té doby chodily okrouhlické děti do školy v Krásné Hoře) a jeho otec Hanuš Zrzavý zde byl prvním řídícím. „Osm se nás narodilo v okrouhlické škole, vzpomínal malíř, „a přece vlastně nevíme, kdo jsme se kde narodili. Někteří máme na křestním listě ,narozen v Okrouhlici´, někteří ,narozen ve Vadíně´. Já mám na křestním listě Vadín. Jak je to možné? Okolo vesnice teče Sázava, přes Sázavu je most a za mostem, kde stála škola, byly už vadínské pozemky. Ty dvě vesnice se o školu soudily, někdy vyhráli Okrouhličtí a škola byla v Okrouhlici, jindy Vadínští a škola byla ve Vadíně. Podle toho, kdy se kdo z nás narodil, patřili jsme do Vadína nebo do Okrouhlice.“
Mistr za svého života pobýval v Praze, cestoval po Německu, Itálii a pravidelně navštěvoval Francii, v prosinci 1956 se vrátil do Okrouhlice, kde si v podkroví pošty pořídil byt a o čtyři roky později i ateliér. Žil zde až do své smrti v roce 1977, pohřben je však v Krucemburku. O odhalení pamětní desky na budově pošty se na tomto blogu dočtete zde a o Krucemburku tady.
Široko daleko je známá zdejší restaurace Na staré poště, zejména svými zvěřinovými hody. Historie této původně přízemní budovy sahá do konce první poloviny 19. století, kdy ji koupila Rosa Veithová, jejíž rodiče vybírali mýto u dřevěného mostu přes Sázavu. Za peníze vydělané při přepravě materiálu při výstavbě železnice Rosa přistavěla roce 1870 patro. O tři roky později převzala dům její dcera Johana, provdala se za poštovního úředníka Karla Rainera a provozovali zde pohostinství a poštovní úřad. Jejich dcera Tekla (*1882) se později vdala za zaměstnance dráhy Josefa Vaka z Vadína a spolu pracovně cestovali po nádražích rakousko-uherského mocnářství. V roce 1912 se jim v rakouském Guttensteinu narodila dcera Tekla, a když jí bylo dvacet let, vrátila se do Okrouhlice a pomáhala babičce s provozem hospody. Roku 1935, krátce před smrtí Johany Reinerové, se provdala za Františka Nohu. V roce 1950 byla hospoda zabrána a provozována lidovým spotřebním družstvem Jednota. V roce 1991 byla vrácena Tekle Nohové, která ji odkázala svému synovi Ing. Petru Nohovi. Ten ji nejprve pronajal a v roce 2002 prodal Bohumilu Kotěrovi a jeho synům Rosťovi a Renému. Kotěrovi hospodu pojmenovali Na staré poště a jako připomínku starých časů instalovali v salonku několik pošťáckých artefaktů:

Kromě toho Bohumil v běžně nepřístupném prostoru soustředil připomínky budování socialismu, především 50. let:
S tím, že už dávno má milenku, se starý Kotěra nikdy netajil, ba naopak přímo se s ní chlubí! Tady ji máte v celé její kráse:
Do Světlé nad Sázavou se vracím nejprve po zelené značce na lávku přes Sázavu do Babic a pak podél řeky.


Žádné komentáře:

Okomentovat