Toulky po horách 2016 (VII)

Předchozí článek Toulky po horách 2016 (VI)
Konečně opravdu toulky! Po neznačených cestách, které ponechávají prostor kreativitě, orientaci v terénu, umění číst v mapě, případně práci s GPS.

Na trasu vycházíme společně, ale za Moldavou, po opuštění zelené značky, se názory na další postup různí, a tak pár jedinců volí zdánlivě snazší cestu po rovině, což se jim později vymstilo. My ostatní se krátkým stoupáním dostáváme nad les a po travnaté planině s krásným výhledem přicházíme bez problémů do obce Debraď. Míjíme kostel sv. Petra a Pavla a za ním na malé vyvýšenině si prohlížíme prapodivné kovové monstrum, které při pohledu zdola a z některých úhlů jen težko identifikujeme. Jeho fotku jsem si nyní vypůjčil z internetu.

Jedná se o plastiku krále Ladislava z roku 2007, jejíž ztvárnění navrhl Mgr. art. Otto Szabó a během dvou víkendů ji vytvořili členové občanského sdružení Rovas. Ladislav byl vladař z rodu Arpádovců, známý také jako sv. Ladislav, který je úzce spjat s kulturou obce a požívá tu výjimečnou úctu. V Uhersku panoval v letech 1077 až 1095 a kromě toho, že byl horlivým podporovatelem církve a šiřitelem křesťanství, vstoupil do dějin i jako úspěšný bojovník proti invazním kmenům Kumánů a Pečeněhů. Právě tato stránka jeho života ho spojuje s obcí Debraď. Podle legendy bojoval král Ladislav na Jasovské planině, kde se jeho vojsko dostalo do obklíčení a trápila ho už dlouhou dobu žízeň. Král chtěl údajně vojákům pomoci a proto se obrátil ke Stvořiteli s modlitbou. Podle jedné verze legendy zabodl meč do země tak, že získal tvar kříže, poklekl a po modlitbě vstal. Když vytáhl meč, ze země začala vytékat voda. Podle jiné verze se modlil sedíc v sedle, pak jeho kůň dupl kopytem a ze země vytryskl pramen. Každopádně se legenda shoduje v tom, že daným pramenem je Ladislavova vyvěračka, na starých mapách označená jako Pramen sv. Ladislava. 
Právě k němu máme dnes namířeno, zatím je ovšem naším cílem Jasovská jeskyně. Přes louku, stále ještě bez turistických značek, se dostáváme na zalesněný hřeben nad Jasovem,...

... kde trochu váháme, ale značky naučné stezky nás neomylně přivádějí ke vchodu do jeskyně. Zde už čekají ti, kteří přijeli autobusem a pobízejí nás k zakoupení vstupenek, neboť za deset minut začíná prohlídka.
Jasovskou jaskyni vytvořily ponorné vody řeky Bodvy v druhohorních vápencích v pěti vývojových úrovních. Nachází se v ní bohatá sintrová výplň v podobě pagodových stalagmitů, stalagnátů, „vodopádů“, bubnů, brček a dalších útvarů. Přezimuje tu devatenáct z celkového počtu čtyřiadvaceti druhů netopýrů žijících na Slovensku. Jeskyně je známá archeologickými nálezy z období neolitu, doby bronzové, halštatské a římské a v Husitské síni nápisem z roku 1452 o vítězství vojsk Jana Jiskry z Brandýsa v bitvě u Lučence. Jeskyně byla zpřístupněna zásluhou opata jasovských premonstrátů Alojze Richtera v roce 1846. Prohlídkový okruh je dlouhý 720 metrů, má 30 metrů převýšení (339 schodů) a trvá tři čtvrtě hodiny.
Od jeskyně se kousek vracíme cestou, kterou jsme sem přišli, a zastavujeme se u hřbitova patřícího jasovskému premonstrátskému klášteru. Je na něm asi osmdesát hrobů, v nichž jsou nejen pochováni členové řádu, ale i řeholní sestry z jiných řeholních společenstev.

Brzy se drápeme přes polomy a žlutou značku střídavě ztrácíme, nalézáme a znovu ztrácíme. Pohledem do mapy zjišťujeme, že po pár desítkách metrů můžeme přijít na lesní silničku a když po ní půjdeme dostatečně dlouho, žlutá značka se na ni zprava připojí. Nic lepšího jsme nemohli vymyslet, jdeme ve skupince a cesta rychle ubíhá. Se žlutou značkou se skutečně setkáváme a zároveň opouštíme nevlídný asfalt: Lesní cestou víceméně po vrstevnici se dostáváme na kraj lesa a po loukách přicházíme na rozcestí Ladislavova vyvieračka. Nachází se zde zázračný pramen, o němž jsem se zmínil výše. Jeho vodě byl přisuzován léčivý účinek a přesto, že nebyl prokázaný, nějaké konzervační látky obsahuje, protože ani po dlouhém uskladnění nevzniká na jejím povrchu žádný povlak. 
Na počest zázraku dal jasovský probošt Domonkoš Bátkay kolem roku 1560 postavit nad pramenem kostel, který byl po staletí poutním místem. Protože se však nacházel na trojhranici opatství v Jasově, biskupství v Rožňavě a obce Debraď, pro nedorozumění o spolufinancování opravy střešní krytiny docházelo od konce 19. století k jeho postupnému zpustošení. 
Stěny kostela stály do výšky stropu až do roku 1920, kdy je rozebrali vápeníci na pálení vápna, takže dodnes se zachovaly jen jejich základy. Na nich byla v roce 1997 postavena kostra kostela z přírodního materiálu. 

Před kostelem se nachází dřevěný kříž, před nímž je místo zázračného pramene. Paseka je i v současnosti oblíbenou turistickou lokalitou, kde se na počest významných výročí pořádají kulturně-společenské akce na oživení pověsti o sv. Ladislavovi, například přírodní divadelní představení, v nichž vystupují místní i okolní folklorní soubory.
My zde máme kontrolu, na které Pepa připravil ohniště a chlazené plechovkové pivo.

Postupně se zde scházíme, opékáme buřtíky, sedíme a klábosíme...

... dokud neuznáme, že je čas vydat se dál. Zelená turistická značka nás pak přivádí do Moldavy nad Bodvou.

Následující článek Toulky po horách 2016 (VIII)