Co jsem také přečetl______Hra na lásku

Přesycen poslední dobou detektivkami, sáhl jsem po Danielle Duškové – tedy po jejích dvou knihách Hra na lásku a Bobby. Obě jsem četl před drahnými léty, konkrétně na začátku sedmdesátých let...

V novele Hra na lásku promítla autorka do několika červencových dnů a měsíčních nocí na motorové lodi na Lipně konfliktní situaci dvou mladých lidí s protikladnými názory na potřebu citové složky v mileneckých vztazích. Robert a Viki se domluví, že zde společně stráví část vysokoškolských prázdnin, jejich vzájemná dohoda je však u každého jinak motivována, přicházejí se zcela rozdílnými záměry a nároky. Jejich pobyt na Lipenské přehradě je plný zvratů a překvapení. Robert, student psychologie, playboy znuděný ženami a nestálý v lásce, redukuje lásku k opačnému pohlaví na pouhou spotřebitelskou a prestižní záležitost, zatímco Viki se pod výstředním exteriérem a módními pózami ukazuje jako dívka v jádře zdravých zásad s představou opravdového, plného, trvalého vztahu.

Novela Bobby přinesla v časech hlubokého socialismu kritiku soudobé peněžní morálky orientované honbou za penězi, přetvářky, vystupování rodiny na veřejnosti a v soukromí. Na jedné straně stojí rodina (otec, matka, syn automechanik) s buržoazně-mamonářským charakterem, na druhé straně druhý syn maturant, jmenovec slavného šachového mistra světa Bobby Fischer, rovněž talentovaný šachista, který se bouří proti rodinné chamtivosti a pokrytectví. Úsilím o hmotné statky jednoznačně pohrdá, což mu ovšem nebrání v kradení a prodávání detektivek z otcovy knihovny, aby měl za co hostit svou prsatou spolužačku Niké, která však dá později přednost majetnějšímu bratrovi. Hlavou rodiny zaviněná automobilová nehoda, při míž zemřou otec, matka i bratr, v závěru vymaňuje Bobbyho z nepříznivého vlivu rodiny. Zároveň však zdědí vilu a nemalé rodinné úspory...

Spisovatelka se zjevně snažila učinit režimu dobře, soudruzi v knize lítají jak motejli... Asi ji šoupnu do nějaké knihobudky, třeba ještě někoho zaujme.

*  *  *

Danielle Dušková, provdaná Brabcová, se narodila o Vánocích 1943 v Praze. Po maturitě na SVVŠ (1961) nebyla z kádrových důvodů přijata na vysokou školu; v letech 1961–1963 pracovala v továrně Barvy a laky, v letech 1964–1972 jako úřednice v Projektovém ústavu zemědělského zásobování a nákupu, poté žila jako spisovatelka z povolání. V letech 1984–1987 byla úřednicí Socialistické akademie, 1988 sekretářkou v Českém rozhlase, v letech 1988–1990 redaktorkou podnikového časopisu IPS (Inženýrsko-průmyslové stavby), 1990 redaktorkou Studia dobré nálady, později ve svobodném povolání. Debutovala roku 1960 v deníku Mladá fronta, za reportáž Proč někdy nemáme rádi své učitele měla ve škole před maturitou dost nepříjemností. V Haškově Lipnici 1961 získala první cenu za novelu s kouzlem naivity a jemného humoru Neobyčejná třída. která se stala předlohou pro stejnojmenný film (1964). O rok později ve stejné soutěži opět uspěla s prózou ze studentského prostředí Nejhorší ze třídy. Poté publikovala většinou humoristické a satirické povídky v časopisech Mladý svět (1962 zde na pokračování Neobyčejná třída), Dikobraz, Svět v obrazech, Svoboda, Dokořán, My, Pionýr, Sedmička pionýrů, Květy, Kulturní tvorba, Tvorba, Svobodné slovo aj. Užívala pseudonymů Marcela Adamová (Mladá fronta) a Danuše Golová, což bylo matčino rodné příjmení.

V novelách Hra na lásku (1972) a Bobby (1975) s vtipem a ironií postihuje životní styl i citové a generační konflikty a deziluze mladých lidí, zejména studentů. V prostředí pracující mládeže se odehrává její pokus o román z prostředí automobilky Kolečkárna (1977). Na Erle Stanley Gardnera Dušková vědomě odkazuje ve vtipné detektivce ze sportovního prostředí Parádní podraz (1992). Pro děti napsala humorné, dynamicky vyprávěné příběhy pražských dětí, do jejichž života se promítá konzumní morálka dospělých – Báječná holka či Žák Voříšek má radary.