Za keškami u Hlinska

Turisticko-geocachingový výšlap na jih od Hlinska

Auto necháváme v centru Hlinska a po červené značce město opouštíme. Po mírném stoupání procházíme kolem křížku stojícího u památné lípy a později kolem ohrady s ovečkami a jehňaty... 

...přicházíme do Svatojánských Lázní. Již v 16. století jsou zde zmiňovány léčebné lázně. Léčilo se zde pomocí vody, jejíž pramen tu vyvěrá, čistým prostředím a zdravým ovzduším. Zdejší voda má podobné složení jako v Jáchymově. Používala se k léčení, aniž by se vědělo, proč je léčivá. Radioaktivita byla totiž objevena až na konci 19. století a teprve na základě tohoto objevu byly vysvětleny její již dříve vyzkoušené účinky, které výrazně klidní bolesti a příznivě působí na klouby a páteř. U pramene byla v roce 1760 vystavěna barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Vedle ní ční pařez, který zůstal po asi dvě stě let staré chráněné lípě malolisté.

V roce 1620 postavil asi padesát metrů nad pramenem Jan Machovský stavení, v němž umístil dvě kádě, které plnil ohřátou vodou z pramene a léčil lidi. Pověst o léčivých účincích vody se rychle rozšířila a pramen byl hojně navštěvován zástupy nemocných z celého kraje. Lázně se udržely až do 19. století, ale do dnešních dnů nezůstalo zachováno nic, jelikož stavby zničil v roce 1904 požár. Kaple měla původně šindelovou střechu a studánka u ní byla tehdy nezakrytá a roubená kamenem. Dnes je pramen opatřen betonovou skruží a poklopem.

Přicházíme k silnici směřující do Studnic, u níž stojí nedavno postavený Pomnik patronů České země. Je odtud krásný výhled k jihu a k severu.

Vrchol pomníku v podobě trojboké kapličky je věnován sv. Janu Nepomuckému, sv. Antonínovi a sv. Zdislavě, na kruhovém podstavci je nápis Svatí patroni země české orodujte za nás. Na kameni vsazeném do podstavce je nápis: Nákladem obce Studnice L. P. 2002 a Návrh J. Benda.
Po silnici sestupujeme do Studnic, jejíž obyvatelé v minulosti dlouho toužili po vlastní kapli. Umožnila to až změna společenských poměrů – po pádu komunistického režimu už demokratický systém nebránil výstavbě nových sakrálních objektů. O výstavbě nové kaple bylo rozhodnuto v roce 1992 na společné schůzi členů obecního zastupitelstva a MO KDU-ČSL. Základní kámen byl posvěcen 21. května 1995 v Olomouci papežem Janem Pavlem II. při svatořečení blahoslavené Zdislavy a blahoslaveného Jana Sarkandera. Vzhledem k této skutečnosti bylo rozhodnuto, aby nová kaple byla zasvěcena sv. Zdislavě, patronce rodin.

V létě roku 1995 byly po vykoupení pozemku zahájeny stavební práce. Vzhled kaple vychází z prvků lidové architektury Českomoravské vysočiny, křesťanská symbolika stavby spočívá v půdorysu ve tvaru kříže a častém použití trojúhelníku jako znamení Nejsvětější Trojice. Věž tvořená zvýšeným čelním štítem symbolizuje sepjaté ruce. Kříž na vrcholu má rovněž trojúhelníkový tvar ve všech třech rovinách. Zvon Vojtěch pocházející ze zvonařské dílny Marie Tomáškové Dytrychové v Brodku u Přerova byl v lednu 1997 posvěcen královéhradeckým biskupem Mons. Karlem Otčenáškem. Dokončená kaple byla posvěcena v neděli 11. října 1998 královéhradeckým diecézním biskupem Mons Dominikem Dukou OP.

Ze Studnice pokračujeme dál po červeně značené Cestě Karla Havlíčka Borovského. V místě, které nám připadá příhodné, odbočujeme doprava na něco, co zpočátku vypadá jako polní cesta, ale jsou to v podstatě jen koleje vyjeté na poli traktory... 

Stoupáme na Zadní Hradiště (682 m) nejprve pokáceným kůrovcovým lesem,...

... později už regulérním lesem, mladým a dost hustým. Na vrcholu je několik pěkných skalních bloků, lepšímu výhledu z nich bohužel brání vzrostlé stromy:

Ke druhému vrcholu, který se „překvapivě“ jmenuje Přední Hradiště (693 m), se zpočátku opět prodíráme smrčinou, pak pokračujeme krajem lesa podél pole a nakonec po lesní cestě vzhůru ke skaliskům.

Tady se kvůli vykáceným stromům nabízí výhled téměř kruhový. Sotva znatelnou pěšinou sestupujeme dolů a úzkou asfaltkou se znovu dostáváme k Pomníku patronů České země. Do Hlinska se vracíme Lázeňskou oddychovou stezkou. V minulosti tudy vedla historická starokupecká cesta, která spojovala Čechy a Moravu. Kvůli zemědělskému využití však byla na dlouhou dobu rozorána a její někdejší existenci připomínal jen osamocený křížek s letopočtem 1790 na podstavci, schovaný mezi čtyřmi stromy uprostřed polí: 

Stezka byla před pár lety rekonstruována, a to podle historické mapy a stávající katastrální mapy. Ke 100. výročí republiky byla společnými silami obyvatel a přátel Hlinska vysázená podél stezky nová alej 45 lip. Jsou na ní umístěny čtyři přístřešky a pět informačích panelů, které vznikly ve spolupráci s hlineckým muzeem a galerií. Na panelech jsou informace o historii města, o kupecké cestě, místních lázních a jiných zajímavostech. 

Přicházíme k urnovému háji - tedy on to háj už není, protože téměř všechny stromy byly vykáceny... Žulová socha Mistra Jana Husa je dnes už viditelná na dálku:

Socha je tři metry vysoká a stojí na čtyřmetrovém kamenném podstavci, který je ozdobený reliéfy. Autorem pomníku z roku 1928 je akademický sochař František Vladimír Foit z obce Doupě na Jihlavsku. Více se o něm můžete dočíst na tomto blogu zde.

O historii sochy stručně informuje pamětní deska umístěná na zadní straně:

Původně socha stála v Jihlavě na náměstí Svobody, v místě dnešního parčíku před Besedou. Na začátku války ji poničili němečtí vandalové, přičemž jeden z nich vylezl do sedmimetrové výšky a urazil Husovi nos. Socha byla také potřená dehtem, hlavně nápis Pravdu neupálíš. Z nařízení německého vedení města byl pomník odstraněn a uložen v městské ohradě. Ještě v létě roku 1939 se dohodli členové československé církve z Hlinska se Spolkem pro postavení Husova pomníku na darování, a dokonce se jim podařilo dostat povolení k jeho odvozu. Kvádry z podstavce se přepravovaly vlakem, socha a reliéfy byly po částech naloženy na celkem šest nákladních vozů. Po osvobození země hlinečtí farníci ještě dlouho sháněli peníze na znovupostavení sochy a vybírali místo. Odhalení se pomník dočkal až 4. července 1950!