Toulky po horách 2022 (II)

(předchozí článek Toulky po horách 2022/I)

Na zříceninu hradu Lednica

Stejně jako včera vycházíme z místa ubytování, ale tentokrát míříme k železničnímu mostu přes Váh. Po obou stranách mostu jsou lávky pro pěší,...

... takže se pohodlně dostáváme do vsi Streženice, odkud stoupáme lesní cestou k severu. Vzali jsme si totiž do hlavy, že si trasu zpestříme výstupem na dva až tři kopce pro zápis na www.vrcholovka.cz. Míříme na Vysokou (417 m), protože na Vrchbok (337 m) bychom se museli trochu vracet dolů.

U vrcholového patníku je třeba udělat fotku a stejnou cestou se vrátit na louku. Asi tři čtvrtě kilometru východně je Hladový vršok (419 m), patník ani tyč však na vrcholku není:

Byla by možnost vystoupat ještě na půl kilometru vzdálený vrch Keblie (545 m), ale při pohledu na přímou prudkou pěšinku vzhůru si říkáme, že to s těmi vrcholy nebudeme přehánět a volíme cestu po vrstevnici. Přicházíme na modrou turistickou značku, která nás přivádí do obce Horná Breznica:

Horná Breznica, kostel sv. Cyrila a Metoděje

Tajně doufáme v existenci hospůdky, nebo alespoň obchodu, ale máme smůlu – krčmu zde nemají a obchod před půl hodinou zavřel... Naštěstí je nedaleko kostela altánek s pumpou, takže se napijeme a doplníme láhev na další cestu. Stoupáme až na vrstevnici 500 m a při následném klesání se v dálce před námi objevuje obec Lednica a nad ním přírodní rezervace Lednické bradlo se zříceninou hradu.

Ještě to chvíli trvá, než se dostanu dolů a mohu se v barokním kostele sv. Jana Nepomuckého trochu zchladit:

V předsíni je na jedné stěně umístěna tabule s krátkou historií kostela,...

...na protější stěně je zobrazena Panna Katarínka se děma věnci – jeden má na hlavě a druhý drží v ruce. Postava se dostala do erbu Lednice při jejím povýšení na město:

Po krátkém odpočinku stoupám po modré značce ke hradu. Byl založen jako pohraniční strážní hrad, jehož úkolem byla zpočátku obrana severozápadní hranice Uherského království. První písemná zmínka o něm je z roku 1259, nálezy však potvrzují, že lidé žili na bradle už před 2000 lety. Přibližně v 9. století zde vzniklo první opevněné slovanské sídliště, základ budoucího hradu. Někdy v první čtvrtině 15. století se jeho vlastníky stali bratři Sobek a Matěj Bielikové, kteří si panství udrželi i navzdory tomu, že při jednom vpádu do Pováží se na hradě usadila husitská posádka a zůstala tam asi do roku 1435. O 40 let později Matyáš Korvín, tehdy již vládce Uherska a dobyté Moravy, dal Lednici do zástavy svému přívrženci Petru Nehézovi. Jenže provdáním Doroty Bielikové za Blažeje Podmanického získali Podmaničtí určitá majetková práva na Lednici už předtím. Z toho povstaly dlouhodobé spory, které bratři Jan a Rafael Podmaničtí rozhodli ve svůj prospěch až za dvojvládí po mohučské katastrofě. V listopadu 1533 obsadili Lednici násilím a obratnou politikou podepřenou vlastní vojenskou silou postupně získali na majetek darovací listiny jak od krále Ferdinanda I. Habbsburského, tak i od protikrále Jána Zápolského. V roce 1558 rod Podmanických vymřel a lednické panství koupil od královské komory košický kapitán Imrich Telekessy. Nechvalně se proslavil jeho vnuk Michal, jehož lupičství a falšování platidel a pečetí přivedlo 3. dubna 1601 v Bratislavě na popraviště. Zkonfiskované hradní pantví vystřídalo několik majitelů, až je v roce 1616 vyženil sedmihradský kníže Juraj I. Rákoczi. Jako ochránce nekatolického obyvatelstva podporoval mnohé české a moravské vyhnance prchající ze země po bitvě na Bílé hoře. Dovolil jim usadit se na jeho panství, čímž na sebe přivolal nenávist katolického habsburského dvoru. Po potlačení protihabsburského povstání Františka II. Rákocziho a po vítězství císařské armády nad kuruci u Trenčína, císařská vojska Lednický hrad obsadila, ale na rozdíl od ostatních hradů v Pováží jej nezničila. Už v chátrajícím stavu hrad koupili bratři Maťašovští a v roce 1746 jej ještě stihli opravit. O osm roků později jejich rod vymřel po meči a lednické majetky převzala královská komora. Ta však svoje zájmy soustředila jen na kaštel v Lednických Rovních a hrad nechala napospas osudu...

*  *  *

Útvary skalního bradla předurčily nejen místo, ale i podobu hradu, který se skládá ze tří odlišných výškově rozložených částí. Do hradu se vcházelo padacím mostem. Přes hlavní nádvoří dolního hradu se procházelo kolem dělové bašty k druhému padacímu mostu, ovládanému pomocí velkého kola. Za padacím mostem začínal dvanáct metrů dlouhý do skály vytesaný tunel vedoucí do horního hradu. Po dřevěném schodišti se vystupovalo do druhého poschodí. Na vápencové bradlo, které sloužilo jako přírodní pozorovatelna, vedlo hluboko vytesané schodiště. 

Dnes je bradlo přístupné po strmém kovovém a zčásti chráněném žebříku:

Po jeho překonání stoupáme osmdesáti vytesanými schody až na nejvyšší bod přezdívaný Straka:

Odměnou za nezapomenutelný adrenalinový zážitek je krásný výhled na hrad, Lednici a Lednické skalky:

Autorem tohoto snímku (a dvou předchozích) je Jarda Bláha

O hrad se stará Historicko-Astronomická Spoločnosť, občanské sdružení založené v roce 2004, které tvoří skupina mladých lidí s osobními zkušenostmi se záchranou historických objektů (např. hrad Lietava, Sklabiňa a Hrušov) a vztah ke kulturně-historickému dědictví. Spolupracují s odborníky – památkáři, statikem a architektem a společně s Obecním úřadem v Lednici od roku 2006 pravidelně podávají žádosti o grant na ministerstvo kultury, ale i různé jiné nadace. V roce 2008 se stali 51% spoluvlastníky hradu, v roce 2009 přišel na řadu velký archeologický výzkum. Cílem sdružení je „živý“ hrad, který lidé navštěvují, udržují ho a starají se o něj. Proto jsou všechny aktivity plánovány a uskutečňovány tak, aby se na nich mohli podílet kromě členů sdružení i občané obce Lednica a okolí, dobrovolníci z celého Slovenska, jakož i turisté a náhodní návštěvníci hradu.

*  *  *

Po prohlídce hradu sestupuji úzkou pěšinkou dolů a u Kateřinina pramene si doplňuji zásobu vody: 

Nad pramenem je umístěna pamětní deska z roku 2007 věnovaná přátelům a spolužákům ze školy ve Strážnici Mikuláši Drabíkovi (1588–1671), ktreý byl veřejně popraven mečem v Bratislavě, a Janu Amosu Komenskému (1591–1670). Oba pobývali v těchto místech v letech 1650 a 1654 a rozmlouvali o vydání knihy Lux in tenebris (Světlo v temnotách), v kterém Drábik předpověděl brzký zánik habsburského rodu. Kniha vyšla v roce 1657 v Amsterodamu, v roce 1671 byl Drábik postaven před soud, který jej odsoudil na smrt. Den před popravou mu slíbili, že dostane milost, když zveřejněný spis odvolá. Drábik na tuto podmínku přistoupil, soud však slib nedodržel a příštího dne (16. července) byl Drábik na náměstí před bratislavskou radnicí popraven, Po odřezání pravé ruky a stětí, mu kat ještě vyřízl jazyk, který přibil na šibenici. Poté jeho tělo spálili na hranici na břehu Dunaje a popel hodili do řeky. Pamětní deska u Kateřinina pramene byla odhalena v roce 350. výročí vydání zmíněné knihy.

V nedaleké hospůdce Pri Žliabku dnešní túru končím a odcházím na autobus, který jede do obce Horovce, kde přesedám na další do Púchova.

Následuje článek Toulky po horách 2022 (III)