Biele Karpaty a okraj Strážovských vrchů
Po loňském intermezzu, kdy se z důvodu koronavirové pandemi konaly Toulky na Moravě, se letos vydáváme opět na Slovensko. Ubytování máme zajištěné na internátě střední školy v Púchově, konkrétně v části Horné Kočkovce na samém jižním okraji města.
Púchov je okresní město ležící na Váhu na úpatí Bílých Karpat. Má asi 18 tisíc obyvatel a sídlí zde dva významné průmyslové podniky – Continental vyrábějící pneumatiky a textilní závod Makyta. Základní kámen nové gumárny byl položen v roce 1947 a o tři roky později v něm začala výroba pneumatik rozšířená v roce 1955 o výrobu gumových dopravních pásů. V průběhu historie závod několikrát změnil svůj název. V roce 1953 na Gumárne 1. mája, roku 1990 na Gumárne Barum Púchov, roku 1991 na Gumárne Púchov a v roce 1993 došlo k obnovení značky Matador. V roce 2007 získala 51 % divize Matador Rubber německá společnost Continental AG, která o dva roky později zvýšila svůj majetkový podíl na 100 %. Spoločnosti Continental Matador Rubber, s. r. o. a Continental Matador Truck Tires s. r. o. vyrábějí pro osobní a nákladní automobily pneumatíky značek Continental, Matador, Uniroyal, Barum, Semperit, Mabor, Viking, General Tire, Gislaved a Sportiva. V roce 1944 začal svoji činnost moderní a rozsáhlý oděvní závod Prvá slovenská továreň na odevy Rolný, úč. spol. se 150 zaměstnanci. Koncem července 1948 byl závod znárodněn a o rok později vznikl podnik Makyta, odevné závody, n. p. Podnik překvapivě překonal přechod ze socialismu na tržní hospodářství a jako poslední velká oděvní firma z bývalého Československa se vyrovnal se ztrátou trhů bývalého socialistického bloku. V roce 1994 se stal akciovou společností, je největším výrobcem dámského svrchního ošacení na Slovensku a zatím odolává globalizáci a krizi, byť za cenu těžkých restrukturalizačních opatření. V roce 1977 pracovalo v Makytě 5 575 zaměstnanců, v roce 2001 to bylo 3 200 lidí. Když byly v roce 2004 zrušeny 40 let staré dovozní kvóty na textil do západní Evropy z členských zemí Světové obchodní organizace včetně Číny a Indie, Makyta svoji výrobu nepřerušila. Dnes v ní 750 zaměstnanců vyrábí oděvní dívčí a dámskou konfekci – pláště, kostýmy, šaty, blůzky – pro renomované značky Armani, Prada, Versace, Valentino, které samozřejmě požadují vysokou kvalitu v malých sériích. Kdysi Makyta šila v průměru z jedného druhu 1 200 kusů, dnes je to pětasedmdesát. * * *
Po sobotním příjezdu, krátkém seznamovacím a nakupovacím kolečku po Púchově a přespání vyrážíme v neděli na první túru. Vycházíme od našeho přechodného domova, podchodem se dostáváme pod železnici a po mostě přes Váh. Město opouštíme po naučné stezce, která vede po úzké asfaltce chatovou osadou. Zvolna začíná stoupat a zhruba po půl kilometru z ní odbočuje lesní cesta ke studánce a odpočinkovému místu a přístřeškem a ohništěm. Tady začíná prudký výstup úzkou vyšlapanou stezkou na vrchol Púchovské skály.
Ještě začátkem 20. století se na tomto strategickém místě tyčilo nad soutokem Váhu a Bílé voda vysoké vápenaté bralo. Ještě před 1. světovou válkou je dostala do pronájmu firma Syderolit, později Azbestovo-cementový závod, který skálu vytěžil, takže po ní zůstal jen velký lom využívaný dnes jako oddechová zóna k rekreaci v přírodě. První archeologický výzkum na tomto místě probíhal v letech 1888–1890 pod amatérským vedením barona Emila Friedricha Johannese Hoenninga O´Carolla. Baron si všechny nálezy a poznatky zapisoval a kreslil do svého „Atlasu púchovských vykopávek“, z něhož se zachoval i popis skály: „Šlo o pitoreskní, zdaleka viditelné bralo, rozčesnuté dvěma puklinami na troje. Širší rozsedlina byla dolů široká půl druha a při vrcholu 5 metrů. Ve štěrbinách byly zacviklé balvany. Vrchol mělo 200 metrů nad úpatím kopce. Bralo ze tří stran obklopovalo 7 obrovských balvanů.“  |
| Jediná známá podoba Púchovské skály |
Baron zde objevil zde stopy po lovcích mamutů a sobů (parohy, mamutí kosti) z období mladšího paleolitu (20 000–15 000 let př. n. l.), ale i nálezy (kamenné a měděné sekery a sekeromlaty) z neolitu a eneolitu (5 000–3 000 let př. n. l.). Z doby bronzové (2 000–700 let př. n. l.) jsou nálezy hrobů, bronzových spon, sekery s toulkou, meče, dvouramenného mlatu a bronzových srpů, ze starší doby železné (700–400 let př. n. l.) keramika a železný nožík. Z období slovanského a velkomoravského osídlení byl objeven například hrnec, množství střepů, železná ostruha a miska z vah, z období středověku hroty šípů a údajně velké železné střely do kuší (asi 11. až 15. stol.). Nálezy jsou uloženy v muzeích a jejich depozitářích v Martině, Vídni, Budapešti a Púchově.* * *
Když se dostatečně vydýcháme a pokocháme výhledem na Púchovskou dolinu, pokračujeme dál. Asi po po třech kilometrech přicházíme ke studánce a turistickému přístřešku, odkud ještě kousek stoupáme k Vápenné skále. Od ní pak neznačenou lesní cestou klesáme na vyhlídku Biela skala:
Od vyhlídky se kousek vracíme stejnou cestou, ale brzy odbočujeme na lesní cestu po vrstevnici, která nás unovu přivádí na žlutou turistickou značku. Cestou se nám podaří spatřit na kmeni vzrostlého buku roháče obecného: Roháč obecný (Lucanus cervus) je největší evropský brouk. Žije v listnatých lesích a hájích, kde obývá staré ostromy a pařezy, protože jeho larvy je potřebují k obživě. Dospělí brouci žijí pouze velmi krátce, v řádu několika týdnů, živí se nektarem a šťávou z květů. Z bujnosti si přidáváme krátkou, asi čtvrtkilometrovou odbočku na vrch Ostrenec (500 m), ale výhled není nic moc a kešku jsme nenašli... O půl kilometru dál přináší odbočka ke kapličce Panny Marie lepší podívanou – a i kešku jsme tu našli!
Podle organizátorky Toulek má následovat návštěva salaše s případnou konzumací halušek či jiných dobrot. Cesta od kapličky trvale a poměrně značně klesá, míjíme roztroušená stavení až přicházíme k silnici. A tady stojí hotel Salaš! To je tedy – alespoň pro mě – překvapení! Je neděle, kolem parkuje řada aut a restaurace praská ve všech. Obsluha upozorňuje, že čekání na halušky může trvat až hodinu, ale nakonec to tak zlé není. Na rozdíl od teplého piva (rakovnický Bakalář) jsou bryndzové halušky vynikající, byť osm euro se mi zdá priveľa. Syti a napojeni vydáváme se klesající silnicí do Nimnice, kde se zastavujeme před zajímavou stavbou. Původní kapli ze 40. letech minulého století nahradil v 90. letech kněžský dům s kaplí Panny Marie Fatimské, jehož základní kámen posvětil papež Jan Pavel II. v dubnu 1990 během své návštěvy Slovenska. Patrová stavba s věžičkou má kromě prostor kaple tři pokoje a společenskou místnost.
Symbolem kaple je socha Panny Marie Fatimské... ... kterou doplňuje kříž Krista Krále zhotovený řezbářem Jaroslavem Rosinem z Nosíc: Přicházíme k novému železničnímu mostu, na nějž navazuje tunel Diel o délce 1 082 metrů. Obě stavby jsou součástí nedávné modernizace trati Púchov – Považská Teplá, která je zatím nejnáročnější stavbou v novodobé historii samostatných slovenských železnic. Vedle rekonstrukce kolejí včetně trakčního vedení a sdělovacího a zabezpečovací vedení spočíval projekt zejména v přeložení trasy vedoucí hornatou krajinou. K napřímení přibližně 16 km dlouhého úseku došlo díky přemostění Nosického kanálu, proražení zmíněného tunelu Diel, překonání vodní nádrže Nosice po 600metrovém mostě z předpjatého železobetonu a proražení tunelu Milochov v délce 1 861 metrů pod vrchem Stavná. Přecházíme po novém železničním mostě, míjíme schodiště a podchod k železniční zastávce a sestupujeme k moderní lávce pro pěší a cyklisty. Lávka visí na lanech, která jsou uchycena na dvou vysokých betonových sloupech.
V hospůdce U Sama se zastavujeme na jednoho corgoně a pak pokračujeme Nosicemi k bývalému železničnímu nádraží na jižním okraji obce: Z původní železniční tratě je dnes široká silnice,... ... z níž záhy odbočujeme doprava na lesní cestu. Ta nás poměrně prudkým stoupáním přivádí na místo uváděné v mapách jednak jako Pastorská, jednak jako Skalka. Takže snad Pastorská skalka? Místní však tomuto místu říkají Hviezda! A to proto, že na skale byla za minulého režimu velká osvětlená hvězda, která zářila široko-daleko. Ale pozor – jen tehdy, když se plnily plány výstavby Přehrady mládeže, budované v letech 1949–1957. Po změně režimu byla hvězda odstraněna a zůstala po ní jen nosná konstrukce připomínající obrácený dvouramenný kříž:  |
| Foto I. V. |
Nedaleko „kříže“ se nachází zřícenina rozhledny postavené mladými brigádníky při výstavbě přehrady. Sloužila jako pozorovací centrum, byly v ní uloženy meteorologické přístroje. Kešku, která by tu měla být ukrytá v puklině pod trojstromem, jsem – stejně jako předchůdce – nenašel, a tak se vydáváme mírným a trvalým klesáním do Půchova.Nedaleko nádraží míjíme kapličku Nanebevzetí Panny Marie, sv. Marie Magdaleny a sv. Augustina. Její vznik je spojován s působením Augustina Floriána Balogha, faráře v Horních Kočkovcích, který už při žádosti o povolení stavby kaple navrhl její trojité patrocinium, což je velice ojedinělé.
Kaple byla postavena v letech 1874–1875 a v hrobce pod ní byly umístěny pozůstatky Baloghových rodičů. Svatostánek druhotně sloužil jako mariánská poutnická kaple a procesí, která k ní přicházela až z Dubnice nad Váhem, si o dvacet let později vyžádala její prodloužení a zvýšení. Augustin Florián Balogh zemřel 3. 9. 1898 a o dva dny později byl v kryptě kaple pohřben. V roce 2016 byla kaple rekonstruována.
Žádné komentáře:
Okomentovat