Za keškami do kolínského lesoparku Borky

Pohled do geocachingové mapy nás inspiroval k výletu do Kolína, konkrétně do lesoparku Borky, ležícího na severozápadním okraji města

Jedeme vlakem a když v Kolíně vystupujeme, začíná pršet. Trochu jsme počítali s tím, že nás někdy někde chytne přeháňka a jsme vlastně rádi, že se tak stalo na nádraží a ne na trase. Koupili jsme si něco ke čtení a luštění a s kafíčkem se usadili v patře nádražní haly:

Po hodině a čtvrt déšť ustává, takže můžeme vyrazit. Jdeme přes náměstí až téměř ke stanici Kolín zastávka. Po lávce nad železniční tratí se dostáváme k točité lávce, místními zvané Šnek nebo také Tobogán:

Z ní pokračujeme k ocelové lávce z roku 1885, po které přecházíme přes kanál na Kmochův ostrov. Celou jeho plochu (téměř šest hektarů) zaujímá park s dětskými hřišti, discgolfovým hřištěm a prostorným amfiteátrem a je tak ideálním místem k relaxaci a odpočinku. Na východní špici ostrova stojí od roku 2015 pidirozhledna Maják:

Pár metrů od ní je památník kolínského rodáka Josefa Sudka (1896–1976), význačného českého fotografa, zastoupeného v mnoha světových galerií. Památník, odhalený v roce 2016 u příležitosti 120. výročí umělcova narození, byl inspirován slavnou fotografií od Jaromíra Funkeho z roku 1922, na které zvěčnil Josefa Sudka poblíž západní špice Kmochova ostrova, jak hledí na řeku Labe a okolní polabskou krajinu, kterou zachytil na řadě svých podmanivých fotografií.

Po točitém schodišti stoupáme na vyhlídkovou plošinu ve výšce čtyř metrů (osm metrů nad hladinou řeky) a vyhlížíme přes řeku na Masarykův most, kus městské části Zálabí a na část historického jádra:

Jdeme se také kousek projít po promenádě směřující na západní konec ostrova a krátce se zastavujeme u pomníku s bronzovou bustou a deskou kolínského kapelníka a skladatele Františka Kmocha (1848–1912) od sochaře Jana Drobníka:

Z ostrova se dostáváme na pravý břeh Labe po 159 metrů dlouhé visuté lávce pro pěší a cyklisty. Její stavba byla zahájena v listopadu 2004, stála 46 mil. Kč a otevřena byla 2. prosince 2005 slavnostním ohňostrojem.

Hned u okraje lesoparku Borky se nachází recesistický památník Medvědů od Kolína, slavných postaviček z kresleného seriálu „Pojďte, pane, budeme si hrát“ režiséra Břetislava Pojara z roku 1965. Základem jsou dva velké kameny, které zdobí destička formátu filmového okénka. Z něho se na návštěvníky dívají dva medvědi – jeden byl malý a hloupoučký, a druhý protáhlý a vychytralý, vzpomínáte si?

Autorem památníku, odhaleného 5. září 2010, je kolínský výtvarník Pavel Rajdl, dřevěné barevné sochy obou medvědů jsou dílem nymburského sochaře Michala Járy:

Lesopark Borky láká k příjemným procházkám, projížďkám na kole nebo na kolečkových bruslích a je ideální i pro rekreační běh. Nachází se zde také řada sportovišť, dětská a workoutová hřiště, bosá stezka i naučná stezka dlouhá čtyři a půl kilometru kilometru s 11 zastávkami, procházející komplexem smíšeného, listnatého i jehličnatého lesa, lužního lesa a částečně také po prosluněném břehu Labe. My jsme se sem vypravili za sérií kešek, která je dílem ownerky s nickem Geopopelka, s níž jsme se potkali u jedné kešky ve Žďáru nad Sázavou. Keše, kterých založila už rovnou stovku (ta jubilejní se jmenuje Stovkovník kačerský), mají obdobné názvy, my začínáme u té, kterou nazvala Bigbítovník. Obvykle nepíšu sáhodlouhé zápisy, ale tentokrát jsem udělal výjimku:

„Vydali jsme se na lov série zajímavých kešek, respektive kešek se zajímavými názvy. A hned tahle první mi udělala velkou radost. Bigbeat je moje (dávno uplynulé) mládí, pašovaná a na burzách sháněná elpíčka, na magič nahrávané skladby z Houpačky a Kotoučů slávy, zkrátka spousty vzpomínek... A jedna také v souvislosti s Kolínem. Byli jsme na zábavě, snad v Týnci, ale to už mi nějak vypadlo, podstatné je, že tam hrála kolínská kapela (ani jméno z paměti už nevydoluju) a nemohu zapomenout, jak hráli od Creedence Clearwater Revival skladbu Molina s vlastními slovy "... musíte za námi do Kolí-í-í-na." Dodnes si rád pouštím cédéčka CCR a kdykoliv zazní Molina, jsem o padesát let zpátky... Díky za všechny Tvoje kešky, ale za tuhle obzvlášť!“

Následují kešky – vždy s listingem poučným, ale ne zbytečně obsáhlým – Razítkovník o vývoji razítek, Pivovarovník o historii pivovarnictví, Hodinářovník o historii měření času, vývoji hodin a hodinek, Švihadlovník o všem, co se dá se švihadlem dělat, Rybářovník o rybářství, Hláškovník o vtipných hláškách, především filmových, a podobně Citátovník, dále Kamínkovník o malování putovních kamínků,... a tak dále.

Některé kešky se hledaly snadno, některé hůře, každopádně jsme nevyzobali všechny, které se nabízejí, ba ani ne všechny, které jsme si naplánovali (především z důvodu čekání až přestane pršet). A tak se sem zase někdy vypravíme...