Djerba je největší nejen tuniský, ale i severoafrický ostrov. Lze se na něj dostat z pevniny Římskou cestou, jejíž základy přetrvaly tisíce let, trajektem z přístavu Ajim a samozřejmě přistáním na mezinárodní letiště Djerba Zarzis. Tak jsme se tam dostali i my.
Odlétáme z Brna v 18.20 hod. a po asi třičtvrtěhodinovém mezipřistání na letišti Leoše Janáčka v Ostravě, kde přistupují další cestující, letadlo zamíří na Djerbu.
Rozloha ostrova kolísá podle různých pramenů od 514 přes 520 až po 538 kilometrů čtverečních, což zhruba odpovídá rozloze Prahy. Hlavním městem je Houmt Souk. Ostrov je téměř plochý, jeho „vrchol“ je vysoký pouhých 53 metrů. Pobřeží je velmi mělké, hloubky přesahující dvacet metrů jsou až 20 kilometrů od břehu.
![]() |
Použití této mapy je možné, pokud uvedete mě (Eric Gaba - uživatel Wikimedia Commons) |
* * *
Slunce svítí na Djerbě svítí 320 dní v roce. Obecně se dá říci, že na ostrově nepanují, obzvlášť v hlavní sezóně, taková vedra jako na tuniské pevnině, o to je ale vyšší vlhkost vzduchu. Průměrné teploty jsou v létě okolo 34 stupňů, voda má kolem 28 °C. Teplota na ostrově nikdy (dokonce ani v zimě) neklesá pod 15 °C.
Djerba trpí nedostatkem vody, což se odráží v hospodářství ostrova. Voda se sem dostává potrubním systémem, který vede přes Římskou cestu. Na ostrově se daří olivám, dále se pěstují citrusy, datle, mandle, rajčata a obiloviny. Důležitý je také rybolov a chov ovcí. Produkce ale potřebám obyvatelstva nepostačuje, proto se více než 40 % potravin dováží ze zahraničí. Pro Tunisko – a Djerbu samozřejmě také – jsou velmi důležité příjmy z cestovního ruchu, které tvoří přes 50 % hrubého domácího produktu.
Tuniskou měnou je tuniský dinár (TND), který se dělí na 1 000 milimů. Jeden tuniský dinár je cca 7,30 CZK a jedno euro je 3,37 TND. Je zvykem nechávat drobné mince, obvykle jeden TND, hotelovému personálu, pokojové službě, číšníkům či řidičům autobusů apod. Jedná se o běžnou součást místního života a jde o výraz spokojenosti s jejich službami.
* * *
Přistáváme ve 21.45 hod. místního času, který je oproti našemu posunut o jednu hodinu dozadu. Cestou z letiště se autobus zastavuje u několika hotelů, my vystupujeme před hotelem Meninx přesně o půlnoci. Dočetl jsem se, že původní název ostrova Meninx je údajně odvozen z punského „ma-naks“, což znamená „nedostatek vody“. Než budou vyřízeny formality na recepci, jsme pozváni na welcome drink, a protože si můžeme vybrat, zkoušíme místní whisky. A není špatná, rozhodně lepší, než jakou jsme loni pili v Egyptě.
Pobyt máme all inclusive, a tak mi to nedá, abych neudělal pár snímků z hotelu a jeho restaurace:
Základem tuniské kuchyně je maso a ryby podávané s množstvím vařené či syrové zeleniny, oblíbený ke kuskus a tažin. Kuskus jsou v páře vařená zrna semoliny (hrubé mouky z tvrdé pšenice), podávaná s amasem nebo rybou a se zeleninou (mrkev, zelená paprika, dušená cibule, brambory) v rajčatové omáčce. Tajine je jakási zapékaná omeleta z brambor, sýra a masa (suroviny závisí na nápaditosti kuchaře), servíruje se teplá i studená.
V baru na pláži je zdarma k dispozici tuniské pivo Celtia (vaří se v licenci od Stella Artois a Löwenbrau) a balená voda v půllitrových a někdy litrových PETlahvích, v baru u bazénu navíc několik druhů alkoholických nápojů, citronový a pomerančový džus, Coca-Cola a Sprite. Stejně tak u hotelového baru, který je otevřen až do půlnoci.
* * *
Na úvodní schůzce s delegátem cestovní kanceláře si objednáváme půldenní okružní výlet po ostrově, v plánu máme i nějakou krátkou vlastní vycházku, ale jinak se hodláme věnovat lenošení na pláži a koupání v moři. Hotel leží, stejně jako většina hotelů na Djerbě, téměř na pláži. Ta má jemný, téměř bílý písek a pozvolný vstup do moře, které je až neskutečně teplé. Pláž je po ránu uhrabaná a lehátka, která jsou k dispozici zdarma, jsou srovnaná pod slunečníky:
Po pláži celý den neúnavně přechází několik velbloudářů. Každý vede dva dospělé a jedno mládě, nabízejí svezení, nebo alespoň fotografování:
Následuje článek Deset dní na ostrově Djerba (II)
Žádné komentáře:
Okomentovat