Toulky po horách 2025 (VII)

Předchozí článek Toulky po horách 2025 (VI)

Poslední den Toulek, túra do poměrně málo známého pohoří Žiar 

V 8.05 hod. odjíždíme autobusem do obce Jasenovo, vzdálené asi deset kilometrů západně od Turčianských Teplic. Po zelené turistické značce mírně stoupáme po pastvinách s výhledem do dáli...

... k rozcestníku Pod Vyšehradom (720 m), kde přecházíme na červeně značenou Cestu hrdinov SNP. Stoupání je strmější, vede lesem a je zároveň i naučnou stezkou, na které se návštěvník díky několika informačním tabulím dozví leccos o historii, fauně a flóře této nádherné lokality:

Přicházíme na hřeben s několika výraznými vápencovými skalisky: 

Vyšehrad (829 m) je ovšem znám nejen díky výhledům a skaliskům, ale rovněž díky archeologickým nálezům. Badatelé tady odkryli hradiště. První již z konce doby bronzové, kdy se tady usadil lid lužické kultury (1 200–700 let př. n. l.) a počátku doby železné (750–zač. n. l.), kdy hradiště díky své výhodné poloze nedaleko Vyšehradského sedla, jakožto spojnice Hornonitrianské a Turčianské kotliny sloužilo jako opěrný bod keltsko-dáckému obyvatelstvu. Rozloha hradiště dosahovala asi 4,5 hektaru. Archeologové zde vykopali množství bronzových předmětů, jehlice a prsteny, zbytky keramiky. Vrchol Vyšehradu ožil i v období Velké Moravy, kdy se tady pro změnu usadilo slovanské obyvatelstvo a Vyšehrad se stal důležitým centrem Velkomoravské říše. V období 12.–13. století stával na základech hradiště hrad, pravděpodobně dřevěný, správní centrum administrativního celku spravovaného rodem Diakovců. Hrad ale pravděpodobně zanikl velice záhy, během tatarských vpádů. V roce 1277 je totiž připomínán jako zaniklý. Znovuobnovení funkčnosti hradu proběhlo na přelomu 13. a 14. století v období vlády Matúše Čáka Trenčianského a v 60. letech 15. století, kdy si na Vyšehradě zřídil svou základnu velitel bratříků.

*  *  *

Potěšíme se výhledem na Turiec a Hornonitrie, posvačíme a sestupujeme opět po červené značce k rozcestníku Žiare (673 m). Mírným klesáním dolinou podél potoka – s výhledy zpět na Vyšehrad...

...– přicházíme opět do Jasenova. Ovlivněni příznivými referencemi kolegů-toulkařů, kteří zde byli před několika dny, navštěvujeme snack Pod Vyšehradom a objednáváme si Jánošíkovu pizzu. To by Italové asi čuměli – pizza s brynzou a uzeným sýrem... Kde by se s ní mohl udatný Juraj (1688–1713) stretnúť? Stála deset eur a byla vynikající!

Autobusem se vracíme do Turčianských Teplic, trochu sice lituji, že pramen i stáčírnu minerálky Budiš uvidím jen z autobusu, ale na druhou stranu – šlapat ještě dvanáct kilometrů nudnou rovinou, ke všemu zčásti po silnici, by se mi opravdu nechtělo...