DP Královská cesta

Pochod se startem v Klánovicích pořádá KČT Mašinka, jehož hlavní postavou je Míra Lejdar, zvaný Mašinka.

Přišla vlna tropických veder, očekáváme perný den, a proto odjíždíme vlakem už krátce po páté hodině. Po přestupu v Kolíně jsme v sedm v Klánovicích. V kalendáři pochodů není uvedeno, kde přesně je start, a tak se rozhlížíme už na nádraží. Kolem podchodu míříme k parkovišti, z něhož bývá start DP Vidrholec, kterého jsem se už dvakrát zúčastnil. Jak říkám, všechno vím, všechno znám, všude jsem byl – a někde dokonce dvakrát. Jenomže tady mi to není nic platné, žádné pořadatele nevidíme… Miluška už už sahá po mobilu a chce volat Mašinkovi, když v tom na nás z chodníku volá náhodný kolemjdoucí: Jestli jdete na Královskou stezku, tak start je támhle za tím červeným autem! Na téměř plném parkovišti stojí velká červená dodávka, přes kterou není vidět ani čekárna, natož na ní umístěný žlutý transparent s nápisem Královská stezka.

Zapisujeme se na trasu 32 km a vyrážíme po červené značce přes Běchovice a Koloděje, kolem zámku, který se mohutně opravuje. Na polní cestě ztrácíme značku, ale po poradě nad mapou pokračujeme dál do vesničky Hájek, kde se pak dáme doleva po silnic a přijdeme stejně jako červená značka na křižovatku, aniž bychom si trasu prodloužili. V Uhříněvsi se krátce zastavujeme v restauraci U Bohunky a po modré značce pokračujeme kolem obory.



Budova radnice v Uhříněvsi



Židovský hřbitov po levé ruce je bez předchozí dohody se správcem nepřístupný, a tak jenom nahlížíme přes zeď. Rozkládá se na  3284 m² a čítá na tři stovky náhrobků v několika řadách orientovaných severojižním směrem. Jsou většinou z pískovce, některé z mramoru, nejstarší pochází z roku 1719. V minulosti byly několikrát poničeny, dnes je hřbitov opraven především díky iniciativě místních obyvatel. V Uhříněvsi bylo židovské osídlení nejpočetnější v pražském okolí.

Přicházíme k Podleskému rybníku., který je se svými 14 hektary druhým největším na území Prahy. Patří také k nejstarším, byl vybudován koncem 15. nebo začátkem 16. století jako součást rybniční soustavy skládající se z padesáti rybníků, které byly navzájem propojeny kanály. Šlo o jakési Třeboňsko na okraji Prahy. Zakladatelem byl patrně Jan Dubečský z Dubče s e svojí manželkou Eliškou, která pocházela z jihočeské Soběslavi. Traduje se, že rybník vybudovali turečtí zajatci a že zalesněný pahrbek nad višňovkou je celý navršený z hlíny, kterou tam ručně vynosili při stavbě. Za první republiky zde byly lázně s kabinkami, ubytováním a restaurací, které byly oblíbeným výletním místem Pražanů. V létě sem denně, pokud neměl státnické povinnosti, dojížděl na koni prezident T. G. Masaryk ze zámku v Kolodějích. Dnes rybník slouží převážně k chovu ryb, koupání a rekreaci. Většina rybníků tehdejší soustavy byla v průběhu staletí vypuštěna a zrušena.



Plavení v Podleském rybníku



Na hrázi, která je dvě stě metrů dlouhá a pět metrů vysoká, roste stromořadí dubů letních, z nichž osm nejmohutnějších bylo vyhlášeno památnými stromy. Je pravděpodobné, že dva s největším obvodem kmene byly zasazeny krátce po založení rybníka.

Od středověku patřil k rybníku mlýn s velkým hospodářstvím. V provozu byl až do druhé světové války, v následujících letech byl využíván k různým účelům, dnes je ve značně zdevastovaném stavu.

V oboře byl krásný chládek, také cesta kolem rybníka nebyla špatná a příjemně ubíhala. Zato další putování otevřenou krajinou tak zábavné není, vedro je na padnutí. V Dubči ani na okraji Dolních Počernic žádnou hospodu nemají, navíc na okraji průmyslové zóny ztrácíme modrou značku. Procházíme mezi mnoha objekty firem s roztodivnými názvy, ale protože směr máme dobrý, dostáváme se nakonec na silnici, na kterou záhy přichází zleva i naše značka. Odbočujeme po ní do lesa a to už máme vyhráno. Do cíle je to asi čtyři kilometry a hlavně – lesem! Míjíme klánovické golfové hřiště. Na golfových hřištích se v Klánovicích začalo hrát už v roce 1937. Pozemky na hřiště věnoval Golf clubu Praha kníže Lichtenstein a vlastní práce financoval baron Ringhoffer. Za války byl provoz značně omezen, ale stále se hrálo, po válce se začala budovat další plánovaná hřiště až do počtu osmnácti jamek. Hrály se zde velké turnaje a mezinárodní golfová mistrovství, V roce 1950 byl Golf club Praha zrušen a golf se jako buržoazní přežitek přestal hrát. Většina herních ploch byla rozorána a zalesněna. Budova, kterou převzalo ČSTV, byla v roce 1991 vrácena obnovenému Golf clubu Praha, který začal připravovat výstavbu nových golfových hřišť. Z realizace projektu však sešlo, budovu včetně dvou hektarů pozemků koupila společnost Forest golf resort Praha. Připravuje plány na výstavbu nového hřiště, s čímž místní ochránci přírody zásadně nesouhlasí.

Do cíle přicházíme lehce znaveni a šťastni, že už to máme za sebou. Pochod měl pouhých 63 účastníků, což v dnešním vedru nebylo divu. První plzeň v protější hospodě U Dašů do mně jen zasyčí, druhou už si vychutnávám, ale hned po ní odcházíme na nástupiště. O půl čtvrté nám přijíždí vlak.