Do Vodňan

Služební cesta s cílem vrátit obrazy Antonína Waldhausera zapůjčené pro výstavu v Galerii Na Půdě.

Hluboké vltavské údolí překonává silnice z Tábora na Písek po smělé železobetonové konstrukci Podolského mostu o rozpětí 525 metrů. Byl postaven v letech 1938-1942 podle projektu Ing. B. Hlavy a nahradil starší řetězový most z roku 1848 přenesený po napuštění Orlické přehradní nádrže do Stádlce na Lužnici.

Královské město Vodňany bylo založeno na břehu Blanice při Zlaté stezce. Velké čtvercové náměstí a na něj navazující síť ulic prozrazují souvislost s dalšími zeměpanskými kolonizačními podniky v kraji. V roce 1336 dostaly Vodňany rozsáhlá privilegia a spolu s Pískem a Táborem se po roce 1419 staly jednou z nejpevnějších opor husitského hnutí na českém jihu.

Gotický kostel Narození Panny Marie, který se nachází v severozápadním rohu náměstí, byl přestavěn po roce 1584 Vincencem Vogarelem a v letech 1894-1896 regotizován R. Štechem podle plánů J. Mockera. Sgrafita na západním štítu a výmalba interiérů byly provedeny v letech 1895-1896 podle návrhů Mikoláše Alše.

  Galerie se nachází v domě na náměstí a má tři stálé expozice: Pamětní síň Františka Heritese, Pamětní síň Julia Zeyera a Sál Mikoláše Aleše. V přízemí je turistické informační centrum.

Vodňanský rodák, spisovatel František Herites (1851-1929) byl původně lékárníkem jako jeho otec. Vedle své profese se stal též úspěšným spisovatelem románů a novel, odehrávajících se v prostředí maloměsta. Byl také vodňanským starostou a členem dobročinných spolků. Po přestěhování do Prahy se stal novinářem a sekretářem spolku spisovatelů Máj. V pamětní síni stojí dobový nábytek, který pochází z pozůstalosti spisovatelovy rodiny a prezentuje životní styl maloměstské honorace na konci 19. století. Za zmínku stojí poměrně rozsáhlá knihovna zahrnující tisky v mnoha jazycích.

Druhá pamětní síň je věnována velké osobnosti české literatury konce 19. století – básníkovi a spisovateli Juliu Zeyerovi (1841-1901). Tento pražský rodák přijal pozvání svých vodňanských přátel, spisovatele Františka Heritese a básníka Otakara Mokrého, aby přijel a žil ve Vodňanech. Pobýval tu v letech 1886 až 1899 a napsal zde mnoho románů, básní a divadelních her. K jeho nejznámějším dílům patří dramatická pohádka Radúz a Mahulena. Interiér této pamětní síně je zřízen z části zařízení z domu U Čápů, v němž spisovatel žil a který se dodnes zachoval. Nábytek je z 80. let 19. století a byl vyroben v Paříži, sbírka keramiky, porcelánu, skla, zbraní a koberců pochází jednak od Zeyerových přátel z jihu Čech a také z jeho cest po Středním Východě a Evropě.

V největším sále galerie jsou umístěny kresby známého českého malíře Mikoláše Alše (1852-1913). Kolekce těchto kreseb byla součástí základního fondu vznikajícího Městského muzea, založeného roku 1905. Kresby reprezentují nákresy umělecké výzdoby místního děkanského kostela. Byly nakresleny v letech 1895-1897 a podle nich byla realizována výzdoba interiéru a sgrafita na kostelních štítech. Kresby zobrazují české zemské patrony sv. Václava, sv. Ludmilu, sv. Vojtěcha, sv. Cyrila a Metoděje a další. Jako určitou atrakci lze též zmínit kresbu s kaprem jako symboliku města a jeho rybářské tradice. Tři velké kresby posloužily jako předloha pro výzdobu oken s hlavním motivem Betléma a Tří králů. Jsou zde též návrhy z roku 1902 pro sgrafita na škole v nedalekém Protivíně. Zobrazují sv. Václava, událost z Ježíšova života a Jana Amose Komenského.

Mezi kresbami jsou umístěny barokní dřevěné plastiky světců. Původně byly součástí hlavního oltáře v místním kostele, před jeho regotizací.

Na závěr si na chodbě prohlížíme několik obrazů od známých malířů, například Jaroslava Panušky, Františka Kavana, Jožky Úprky, či Oty Bubeníčka.