Dolňáckem na kolech

Na polovinu září připravujeme každoročně několikadenní cykloturistickou akci, tentokrát to bylo na Dolňácko, do úrodného kraje podél řeky Moravy, odděleného na východě hřebeny Bílých Karpat od Slovenska, do kraje se stále živými projevy folkloru, zvykoslovných tradic, lidových písní a tanců, do kraje s místy ještě zachovanou původní lidovou architekturou, kde domy mají tradiční fasádu s modrým obrovnáním a jejich malebný ráz často doplňuje lidová malůvka s charakteristickými motivy. A také do kraje vynikajícího vína a dobrého burčáku…

S velkým předstihem jsme si zajistili ubytování v chatkách autokempu Lučina nedaleko Tvarožné Lhoty, a tak můžeme ve čtvrtek ráno vyjet auty – s koly na střeše, v přívěsu či uvnitř – na Moravu, vstříc dobrodružství a nepříznivému počasí. Prší celý den i noc, takže kola necháváme ustájená a jen několik nás, největších neposedů, se vydává pěšky po červené turistické značce přes Tvarožnou Lhotu do Strážnice a po mezipřistání v salónku hotelu Černý orel po silnici přes Radějov zpátky do kempu. Také večerní posezení musíme přemístit – ani ne tak kvůli dešti, jako nízkému počtu stupňů páně Celsia – z terasy do jedné z chatek.

V pátek šlapeme po cyklostezce č. 46, s níž souběžně vede nejprve naučná stezka Šumárnická a potom naučná stezka Javořinská, z jejíhož názvu vyplývá, že se pohybujeme pod hřebenem Bílých Karpat s nejvyšším vrchem Velká Javořina (969 m). Vyjet až na ni nemáme v úmyslu, stačí nám několik zatáček – vraceček na rozcestí Kamenná búda (645 m).

Ale to předbíhám, zatím poklidně šlapeme asfaltkou podél roku Veličky a projíždíme osady Suchovské Mlýny, Zámečnické Mlýny, Hryzlácké Mlýny, Čerešnické Mlýny, Fojtické Mlýny a Podširocké Mlýny a pak zastavujeme se na občerstvení v hostinci U Černého potoka. Teprve po polévce a pivku přichází trvalé stoupání proti toku Kamenného potoka až na zmíněné rozcestí. Dolů sjíždíme po cyklostezce č. 5052 dolů, která však stále více nabývá podoby vymletého koryta potoka, a tak odbočujeme na souběžnou silnici. Projíždíme městečky Hluk a Uherský Ostroh.

Podél Baťova kanálu míříme do Veselí nad Moravou, kde se necháváme zlákat nabídkou burčáku. Zajíždíme na zahradu penzionu U Hroznu, ale záhy se dozvídáme, že burčák už došel. Neděláme z toho vědu, objednáváme si víno a nelitujeme. Po Strážnické cyklostezce šlapeme na kopec Dražky (227 m), do Strážnice a přes Radějov do kempu. Ujeli jsme 95 km.

V sobotu jedeme do Strážnice, na náměstí jsou v plném proudu přípravy na vinobraní. Po výpadovce míříme na Bzenec, kdesi vlevo se v zeleni skrývá strážnický skanzen oficiálně zvaný Muzeum vesnice Jihovýchodní Moravy, vpravo se dá v zámeckém parku tušit budova zámku. Řeku Moravu překonáváme po mostě, železniční trať zase podjezdem a pak odbočujeme doleva na naučnou stezku Váté písky. Přijíždíme k silnici, po které jedeme vpravo do Ratíškovic.

Na vršku za vsí je řada vinných sklípků, všude se pracuje a burčák nikdo nenabízí. Necháváme si od místních poradit, sjíždíme cyklostezkou vedoucí polní cestou do Vacenovic a zde je naše touha po burčáku konečně ukojena.

Po cyklostezce vedené společně se žlutou turistickou značkou přijíždíme do Rohatce a dál do Hodonína. Zastavujeme se na oběd, baštíme samé dobroty, ale strávíme tu značnou dobu. Pokračujeme do centra, po mostě přes řeku Moravu, což znamená, že jsme také překročili hranici mezi Českem a Slovenskem. Po levém, tedy slovenském břehu řeky se znovu blížíme k hraničnímu přechodu. Ujímám se vedení a ve vinařské obci Petrov odbočuji k chráněnému souboru 64 stylových vinných sklepů z 18. až 19. století zvaných Plže. V jednom z nich kupujeme od vinařky Terezky burčák, sedíme u stolu pod stromy, odpočíváme a upíjíme lahodný mok.

Přes okraj Strážnice a po žluté značce míříme do Radějova. To, že jsme se předem neporadili s mapou, znamená, že na rozdíl od silnice, která vede podél toku Radějovky jen mírně do kopce, absolvujeme poměrně příkrý výšlap nejprve na kopec Žerotín (321 m) a posléze na Holý vrch (388 m). Následuje prudký sešup dolů do Radějova a po silnici do kempu. Ujeli jsem 75 km.

V neděli jedeme přes Tvarožnou Lhotu, Kněždub (míjíme rodný dům Joži a Franty Úprkových) a Hroznovou Lhotu do Veselí nad Moravou. Přes Vnorovy pokračujeme do Strážnice, na terase restaurace Skanzen se zastavujeme na oběd a známou silnicí přes Radějov se vracíme do kempu. Ujeli jsme rovných 40 km.

Před cestou domů ještě jednou navštěvujeme Plže: