Výlet na Pardubicko

Kopec vyrůstající z plochého východočeského Polabí do výše 305 m n. m. převyšuje okolní terén o 80 metrů, což bylo důvodem, aby se mu začalo říkat „hora“.  Konkrétně Kunětická hora, místními familiérně zvaná Kuňka.

Vznikla v průběhu třetihor sopečnou činností, ale sopkou není. Když žhavé magma proniklo souvrstvím druhohorních usazenin, především opuk, ochladilo se a ztuhlo v takzvaný porcelanit. Následnou erozí měkčích usazenin byla tato hornina odkryta a lidé ji začali využívat. V pravěku k výrobě zbraní, později na stavbu hradu a starých Pardubic a nakonec ve velkém v podobě kamenolomu. Tato těžba způsobila, že se jižní část hradu sesula, a teprve zásluhou Musejního spolku v Pardubicích a Klubu českých turistů byla v roce 1920 zastavena. O tři roky později začala rozsáhlá rekonstrukce hradu.

Kdo vystavěl původní hrad, je dodnes otázkou. První písemná zmínka je o něm až z 15. století, kdy jej obsadil Diviš Bořek z Miletínka, který upravil původní, pravděpodobně královský hrad, pro svoji husitskou posádku. Bořek byl, řečeno dnešním slovníkem,  „obratný politik“, nejprve husitský hejtman, později vítěz bitvy u Lipan a jeden z nejbohatších šlechticů ve východních Čechách.  Po jeho smrti se majitelé hradu střídali, až se jím v roce 1491 stal Vilém z Pernštejna, v té době jeden z nejdůležitějších mužů českého království – komorník zemského soudu, nejvyšší český maršálek a nejvyšší královský hofmistr. Za vlády Viléma a jeho synů Vojtěcha a Jana nastala doba velkých, nejprve pozdně gotických a později renesančních přestaveb. Přesto po čase přestal hrad stoupajícím nárokům vyhovovat, Pernštejnové si za trvalé sídlo vybrali nedaleké Pardubice a hrad prodali arciknížeti Maxmiliánovi. Za třicetileté války přitáhla švédská vojska, po neúspěšném obléhání Pardubic hrad dobyla a s chutí vypálila. Poslední ránu způsobil hradu lom zmíněný v úvodu. Za svůj nynější vzhled vděčí hrad architektovi Dušanu Jurkovičovi (1868-1947), který v letech 1923 až 1928 vypracoval plán jeho rekonstrukce v regotizujícím duchu. Dalších úprav se hrad dočkal asi o sedmdesát let později.

Nejprve si prohlížíme hradní kapli sv. Kateřiny, kde upoutá pozornost především pozdně gotická sklípková klenba, ale také odkryté středověké čmáranice na zdech.



Potom jdeme protekčně do právě rekonstruovaných prostor, v nichž bude mimo jiné hradní restaurace, a vstupujeme na zatím nepřístupný parkán, z něhož je krásný rozhled nejen po Železných horách a Českomoravské vysočině, ale také na hřeben Orlických hor a Krkonoš.

Následuje prohlídka hradního sklepení s expozicí střepů z nejrůznějších nádob a kachlů objevených při archeologickém výzkumu. V severním polorozbořeném křídle se vznáší mládě draka, vděčný objekt pro děti i dospělé, v sousední mučírně je expozice nazvaná Zločin a trest v českých dějinách, která informuje o středověkém právu útrpném a v prosklených vitrínách ukazuje skutečné mučicí nástroje.

Mezi nejzajímavější prostory hradu patří Rytířský sál se sklípkovou klenbou. V sálech prvního patra hradního paláce jsou expozice věnované parforsním honům a zbrojnice.

Velké překvapení se nachází ve druhém patře, kde byl realizován nápad kastelána Miloše Jirouška z října 2011 jako jedna z možností zatraktivnění stávajících prohlídkových okruhů a jak se originálně zapojit do Pernštejnského roku, který má široké veřejnosti přiblížit život v období Pernštejnů a je samotné. Na podlahu byla umístěna speciální fólie s motivem mnohonásobně zvětšené dobové mapy, která se svými rozměry 6 x 8 metrů stala největší mapou na území České republiky a jednou z největších v Evropě. Jedná se o mapu Jiřího Matouše Vischera z roku 1688 s kolorovanými pernštejnskými rybníky, kterých bylo v dobách největší slávy na Pardubicku téměř tři sta. V jejím levém rohu se nachází neméně zajímavá veduta pardubického zámku chráněného vodou.

 „Aplikace  zvětšené kopie, trvala několik hodin,“ říká průvodce. „Bylo nutné překonat nástrahy digitalizace mapy v extrémně vysokém rozlišení, nezbytných grafických úprav i technické přípravy, kdy se hlavním problémem ukázal především nerovný povrch sálu. Ostatní se mohou po mapě volně procházet.“

Hradní věž slibuje výhled do širokého okolí, ale nechvátáme a v klidu si prohlížíme výstavu historických pohlednic a starých vyobrazení hradu a o patro výš takzvanou Veselou výstavu o neveselém umění stavitelském. Víc vám o ní neprozradím, tu zkrátka musíte vidět na vlastní oči:



Sotva půl kilometru od Kunětické hory se nachází lovecký zámeček z roku 1882, přebudovaný v Perníkovou chaloupku neboli Muzeum perníku a pohádek. Kromě informačního centra a prodejny suvenýrů se v objektu nalézá pohádkové peklo, expozice skřítků a strašidel, Ježíškovo nebe a především perníkářská dílna Ježibaby.

Dalším dnešním cílem je raně barokní zámek Choltice. Vyrostl na ruinách starého zámku, který byl zcela zchátralý a neobyvatelný. Podle dochovaných pramenů byl dostavěn kolem roku 1680, avšak datum zahájení stavby není přesně známo. Podle návrhu Luca di Rossi z Pisy měl mít podobu čtverce, jehož tři strany měly tvořit budovy a severní, volná strana, měla být uzavřena mohutnou mříží. Středem celé stavby měla být kaple vestavěná uprostřed jižního křídla a z každé strany kaple měla být salla terrena. Nedostatek finančních prostředků však nedovolil stavbu dokončit, takže v podstatě je vystavěna polovina. Proto i salla terrena je jenom jedna. Má stlačenou valenou klenbu a je vyzdobena štukovými ornamenty a postavami s oblázkovou mozaikou.

V roce 1763 byl zámek opravován, nedoznal však podstatných změn. Požár, který vypukl v zámku r. 1795, zničil zámecké střechy a zejména střechu kaple. Posledním majitelem zámku byl Leopold Thun, který zemřel roku 1944. Jeho rodu byl zámek o rok později zkonfiskován a dán do správy místního národního výboru, který zde v roce 1946 umístil vlastivědné muzeum. V roce 1947 zde byla zřízena ozdravovna mateřských škol.

Zlatým hřebem prohlídky je zámecká kaple, která je zasvěcena v naší zemi neznámému tyrolskému světci, Romediovi z Thaur. Tento legendární poustevník byl z rodu Thaurů, ze kterého pocházeli i Thunové, a bylo velkým vyznamenáním rodu, mohl-li se pochlubit světcem jako svým příslušníkem. Uctívání sv. Romedia je vázáno výlučně na jeho vlast a území jeho činnosti, Choltice jsou zcela ojedinělým případem.

Půdorys kaple tvoří ovál, na klenbě kupole je vyobrazena legenda o sv.Romediovi, lucerna je vyzdobena malbami Nejsvětější trojice, ctnostmi sv. Romedia a scénami ze starého zákona. Velkou pozoruhodností je ztvárnění deseti sloupů církve (sv. Petr a Pavel, čtyři evangelisté, církevní otcové) a postav kacířů (mj. Jan Hus, Jeroným Pražský, Martin Luther a Jan Kalvín). Velmi hodnotné jsou i tři oltáře od pražského řezbáře J. Reinera a hlavní rámový oltář od malíře M. Rottmayera, kamenické a bohaté štukové práce jsou spjaty se jménem Pietro Paolo Vago di Como.

Na nádvoří zámku před vchodem do kaple stojí z doby kolem poloviny 18. stol sochy sv. Agáty, sv. Cecílie, sv. Václava a sv. Floriána.

K dalšímu cíli by se dalo dojít po červené značce, ale museli bychom na to mít více času. Je po 16. hodině, takže budeme rádi, když bude ještě otevřeno. Poslední zastávkou je totiž rozhledna Barborka nad Horními Raškovicemi, což je místní část obce Svinčany.

Hlavním podnětem k jejímu vzniku byla skutečnost, že nedaleko se nachází Vysoká skála, která svou výškou 338 m převyšuje i Kunětickou horu a dle dobových dokumentů bylo z její vyhlídky přehlédnutelné celé Polabí, Krkonoše i Orlické hory. V současnosti je ovšem její vrchol porostlý lesem.

Autorem projektové dokumentace byl ing. Václav Jakeš, jemuž byly předlohou původní plány ing. Martina Nováka, který navrhl Toulovcovu rozhlednu u Proseče. Rozhledna stojí ve výšce 313 m n. m., je vysoká necelých 14 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 10 m. Firma Dřevo Trnávka, s. r. o., ji vybudovala za dva a půl měsíce a zpracovala na ni 28 kubíků smrkového dřeva. Jak nám prozradil správce, sloupy jsou napadené kůrovcem a kdoví jak to s rozhlednou bude dál. Výstup je umožněn vřetenovým schodištěm s dubovými stupnicemi. Slavnostního otevření se dočkala 17. listopadu 2004, v následujícím roce byla otevřena naučná stezka Raškovické lomy, byly osazeny informační tabule, stojany pro kola a vybudováno zázemí v podobě obslužného srubu, ohniště a parkoviště. Byly sem také umístěn a díla sochařů Terezy Hanusové a Vojtěcha France, keramičky Evy Mašínové a řezbáře Josefa Cipryána.



Otvorem v plastice je vidět Kunětická hora



Zbývá ještě vysvětlit proč právě název Barborka? Toto jméno bylo vybráno s ohledem na historii. V 16. a 17. století byly Horní Raškovice osadou skalníků se zvláštním právem. V místních lomech se těžila surovina na výrobu mlýnských kamenů, které byly považovány za nejlepší v celém českém království. Těžba kamene byla považována za hornickou činnost a patronem horníků je právě svatá Barbora. Protože rozhledna stojí v blízkosti starého vytěženého lomu, byl jí symbolicky dán název Barborka, jako vzpomínka na starou činnost občanů Raškovic a okolí.

Dřevěná Barborka