Konečně na běžky!

Po dvou zimách, které byly na Vysočině tak chudé na sníh, že jsem běžky vůbec nevytáhl, je letošní leden běžkařům nakloněn.

Od poloviny měsíce několikrát týdně vyrážíme na běžky. Jedním či dvěma auty odjíždíme do Záběhlic, malé vesničky na poloviční cestě mezi Světlou nad Sázavou a Humpolcem. U okraje lesa zaparkujeme a přímo od auta už odjíždíme na běžkách. Stopa je průběžně a v závislosti na vhodných sněhových podmínkách udržována sněžným skútrem, který za finanční podpory grantového programu Leader+ zakoupil Mikroregion Zálesí a začátkem roku 2013 byl předán do správy Technických služeb města Humpolce. 
V okolí Humpolce se v současné době nachází bezmála 70 km turistických běžeckých tras. V terénu jsou vyznačeny klasickým značením pro turistické běžecké trasy, platným a jednotným v celé republice. Informace o jejich úpravě tras jsou zveřejňovány na webových stránkách Městského a kulturního informačního střediska Humpolec. O naší oblíbené trase je však uvedeno: „Toto není oficiální značená trasa, je upravovaná zatím navíc jako bonus pro nadšené běžkaře, značení v mapce tedy berte jako orientační.“
Traverzujeme úpatí kopce Brádla (626 m), mírně sjedeme dolů a stejně mírně zase nahoru, kde se nám naskytne výhled na Melechov (715 m).

Přejedeme silnici, míjíme Kaliště...
... a pokračujeme po pláni podél úzké silničky, která vede do Holušic a po níž během roku jezdíme na kolech. Často zde fouká nepříjemný vítr, a tak jsme rádi, když se stopa odkloní vlevo a mírně dolů, mineme pár samot a jsme u dálnice. Tam musíme vzít běžky do ruky, přejít silnici a podjezdem se dostat pod dálnici. Pak už zbývá jen asi půl druhého kilometru do Jiřic (564 m n. m.). V současnosti je největší obcí v okolí Humpolce, žije tu necelých 900 obyvatel a probíhá zde nejrozsáhlejší výstavba rodinných domků. Na návsi stojí kostel sv. Jakuba Většího...

... a nedaleko od něj Jiřická lípa, památný strom zvaný také lípa Jana Želivského. Pamětníci vyprávějí, že měla mohutně rozvětvené kořeny, které se táhly až přes cestu, a protože přes ně jezdily povozy a chodili pěší, začala lípa usychat. Při stavbě nové silnici navršili obyvatelé na kořeny půdu a kolem lípy vybudovali taras. Od té doby lípa – i přes několik zásahů bleskem – zmlazuje. Ovšem teď v zimě není na ni pohled bůhvíjak okouzlující. Je vysoká kolem dvaceti metrů, obvod kmene činí 828 cm, do dutiny v kmeni se vejde deset osob.

Podle pověsti si hraběnka z nedalekého Orlíku vyšla na návštěvu na tvrz do Speřic, kde se zdržela a při návratu ji zastihla noc. V místě dnešních Jiřic byly tehdy ještě hluboké lesy a hraběnka, která zabloudila, musela v nich přenocovat. Když se druhého dne dostala v pořádku domů, nechala v místě svého noclehu vysadit lípu.
Říká se, že než odešel Jan Želivský do Prahy, působil jako farář v Jiřicích. Často si prý pod lípou povídal s místrními obyvateli a nejednou se jich sešlo více a z rozprávky se stalo kázání. 
Jen pár metrů od lípy se nachází penzion s restaurací Sedlácký dvůr, kde se neopomínáme zastavit. Odcházíme vždy spokojeni.

Víceméně stejnou cestou s posledním mírným stoupáním po úpatí kopce Brádla se vracíme k autu do Záběhlic.

Někdy – pro zpestření – trasu projetou skutrem nad Prosečí opustíme, přejedeme silnici vedoucí do Kališť a po loukách a lesem míříme do Horní Paseky. V pensionu Na Vršku si dáme něco dobrého k jídlu a stejnou cestou se vracíme do Záběhlic k autu.