neděle 18. června 2017

Piknik v Botanické zahradě

Hvězdicové trasy z Kobylis, Karlína, Dejvic a přes pražské ostrovy, jejichž cílem je setkání turistů a milovníků zeleně v Botanické zahradě.

Z metra vystupujeme na stanici Dejvická a chvíli se motáme po „Kulaťáku“, než najdeme start. S propozicemi v ruce se pak vydáváme Zikovou ulicí k arcibiskupskému semináři, rozlehlé budově s kopulí, kterou dal postavit arcibiskup Kordač. Do roku 1929, kdy byla dokončena, sídlil seminář v Klementinu, v roce 1939 se sem však nastěhoval Wehrmacht a po událostech 17. listopadu 1939 byla teologická fakulta s ostatními vysokými školami úplně zrušena. Seminář se přestěhoval do arcibiskupského zámku v Dolních Břežanech a po skončení války se seminář společně s fakultou vrátily do budovy v Dejvicích. Bohužel opět ne na dlouhou dobu. Komunisté si nepřáli, aby se studenti teologie mohli stýkat s ostatními vysokoškoláky, a proto byl seminář v roce 1953 (opět společně s fakultou) přesunut do Litoměřic a v budově semináře se usídlil propagandistický komunistický časopis Otázky míru a socialismu. Po sametové revoluci se v roce 1990 seminář vrátil zpět do Dejvic.
Na travnatém prostranství vpravo stojí socha klečícího kardinála BeranaPomník je tvořen žulovou sochou klečící mužské postavy v kněžském rouchu a stylizovanou branou ze světlých žulových bloků se symbolem kříže na vrcholu a deskou z tmavé leštěné žuly s rytým biskupským znakem a zlaceným textem. Autorem pomníku je prof. Stanislav Hanzík. Stavba pomníku byla zahájena požehnáním základního kamene 13. května 2009 u příležitosti 40 let od smrti kardinála Berana, odhalen a posvěcen byl kardinálem Miloslavem Vlkem, arcibiskupem pražským 7. prosince 2009.
Nápis na desce představuje jeho biskupské heslo Eucharistia et labor (Eucharistie a práce) a stručný životopis: 
Narozen 29. 12. 1888 v Plzni, vysvěcen na kněze 11. 6. 1911 v Římě. od roku 1932 rektorem arcibiskupského semináře a profesorem Univerzity Karlovy v Praze. Pro své vlastenecké postoje perzekvován nacisty, pak vězněn 1942–1945 na Pankráci, v koncentračních táborech v Terezíně a v Dachau. Dne 4. 11. 1946 jmenován arcibiskupem pražským, na biskupa vysvěcen 8. 12. 1946. Po únoru 1948 odmítl podřídit  církev komunistickému režimu, proto byl zatčen státní bezpečností a nepřetržitě držen v domácím vězení na různých místech naší vlasti. Dne 10. 1. 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Vláda povolila odjezd do Říma k převzetí kardinálské hodnosti, ovšem bez možnosti návratu. V Římě se kardinál Beran zapojil do práce 2. vatikánského koncilu. Na něm vystoupil s projevem „O svobodě svědomí“, v němž se mimo jiné vyslovil pro rehabilitaci Jana Husa. V Římě založil české náboženské středisko Velehrad. Zasloužil se o kanonizaci sv. Anežky České. Dne 17. května 1969 v Římě zemřel, ale komunistická vláda nepovolila převoz těla  do vlasti. Byl proto pohřben po boku papežů v kryptách baziliky sv. Petra v Římě.
Od pomníku stoupáme po schodech do ulice Na Kotlářce a pak kolem tenisových kurtů po panelové cestě vzhůru. Pokračujeme Šáreckou ulicí a míjíme barokní zámeček Hanspaulka. Postavil jej v 18. stoleté císařský rada Hans Paul Hippmann, lidé začali usedlosti říkat Hanspaulka a později toto označení přešlo na celou oblast, dříve zvanou Viničné hory. Pěstování vína zde bylo ukončeno po roce 1748. 
Od roku 1912 byl nájemcem usedlosti archeolog a sběratel J. A. Jíra a usedlost využíval také k prezentaci svých sbírek a archeologických nálezů z Prahy 6. Později sloužil zámeček jako archeologické muzeum a depozitář, v roce 1995 byly sbírky přestěhovány do nové budovy ve Stodůlkách. Od roku 2013 zde sídlí Institut Václava Klause.
Ulice mírně klesá a v jednom místě jsou umístěny na každé straně jeden sloup...
... a mezi nimi zbytek trolejového vedené jako připomínka, že tudy jezdila první pražská trolejbusová linka.
Na křižovatce u supermarketu Albert navštěvujeme restauraci Na staré faře...
... a pak pokračujeme po úzké asfaltce Nad Paťankou podél vil na Babě. Na konci odbočujeme přes louku k romantické zřícenině Baba...
... s nádherným výhledem na Vltavské údolí.
Vracíme se na červenou značku a jdeme lesem nejprve po vrstevnici a pak ostře dolů do Šáreckého údolí. Z něho stejně prudce stoupáme po modré značce až na okraj mšstské čtvrtě Lysolaje. Po nové, ještě nedokončené asfaltové cestě znovu klesáme, tentokrát ovšem mírněji, do Lysolajského údolí, konkrétně do ulice V Podbabě
Přívozem se necháváme převézt na druhý břeh Vltavy...
... a jdeme po červené značce proti proudu Vltavy, kolem Trojského zámku a vstupu do ZOO až ke vchodu do venkovní expozice Botanické zahrady. U pokladny se prokazujeme propozicemi, které slouží jako vstupenka, a míříme do cíle na Ornamentální zahradě
Skákací hrady, stánek Modré pyramidy a koneckonců i hudební produkce nás nechávají v klidu, zato využíváme možnosti volného pohybu po celém areálu Botanické zahrady k prohlídce lesních biotopů východní Asie a Severní Ameriky, severoamerické prérie, skleníků Svět sukulentů a kaktusů, stálezelených dřevin a také Pivoňkové louky a sbírky kosatců.
Bez povšimnutí nemíjíme ani expozici mokřadů,...
... kde se dají zahlédnout ryby a želvy:
Cestou zpět k Ornamentální zahradě vystoupáme na železnou rozhlednu...
... se zalíbením shlédneme na Prahu...
... a projdeme kolem Pasoucích se bojlerů. Podrobnosti o rozhledně, bojlerech a vůbec loňském Pikniku v Botanické zahradě naleznete na tomto blogu zde.
Naproti východu z Botanické zahrady se zastavujeme u Morového sloupu ze 16. století, který upomíná na hřbitov obětí ležících v rokli nad sloupem. 
Epidemie moru postihly české země v letech 1568, 1582, 1585 a 1589. Sloup zachránili před zničením po roce 1948 lidé z pražské zoologické zahrady.
U vchodu do ZOO naše dnešní putování končí, nastupujeme do autobusu MHD a odjíždíme ke stanici metra v Holešovicích.

Žádné komentáře:

Okomentovat