Koronavirová pandemie mimo jiné narušila organizovanou turistiku. Doufejme, že jen dočasně, a tak než bude možnost účastnit se organizovaných dálkových pochodů, musíme se starat sami
Meteorologové neslibovali nic moc hezkého, přes noc a dopoledne sněžení, vítr a mráz. Přesto nehodláme zůstat doma a odjíždíme vlakem do Mírovky. Ta je dnes částí Havlíčkova Brodu, ale do roku 1947 byla samostatnou obcí s názvem Frýdnava, německy Friedenau.
Na cestu se vydáváme po žluté turistické značce vedoucí proti toku Šlapanky, říčky, která se v Havlíčkově Brodě zleva vlévá do Sázavy. Mírné stoupání vede lesem, místy poznamenaným kůrovcovou kalamitou. Ve svahu stojí křížek složený ze starého soklu s odcizenou tabulkou a novějším křížem:
Brzy poté ztrácíme žlutou značku, ale pohled do mapy na displeji „chytrolína“ nás ubezpečuje, že jdeme po souběžné cestě, která nás také přivede pod vrchol Vysoké (587 m). Vystupujeme z lesa a máme ji před sebou:
Brzy poté ztrácíme žlutou značku, ale pohled do mapy na displeji „chytrolína“ nás ubezpečuje, že jdeme po souběžné cestě, která nás také přivede pod vrchol Vysoké (587 m). Vystupujeme z lesa a máme ji před sebou:
Stoupáme nahoru podél sjezdovky. Je 420 metrů dlouhá a situovaná severním směrem, což vytváří dobré podmínky srovnatelné s výše položenými místy Žďárských vrchů. Má večerní osvětlení a od roku 2002 i umělé zasněžování. Tělovýchovná jednota Lyžař HB, která lyžařský areál provozuje, už dva roky řeší problémy spojené s vlastníkem pozemků na vrcholu kopce, farmářem Miroslavem Hrtúsem. Vypadá to, že už třetí sezónu se na Vysoké lyžovat nebude... Farmář se do povědomí veřejnosti dostal před pěti lety, když jako jediný ze stovky vlastníků odmítl prodat půdu potřebnou pro havlíčkobrodský jihovýchodní obchvat. Pozemek mu byl následně vyvlastněn, stavba ale kvůli tomu nabrala zpoždění.
U lyžařské chaty přecházíme na zelenou značku a sestupujeme z kopce. Fouká nepříjemný ledový vítr, ale utěšujeme se, že níž a v hustším lese to bude lepší. Lepší to skutečně je, ale tím, že odbočujeme k Poustevnickému rybníku pro kešku, máme postaráno o jiné trampoty. Hluboké koleje od harvestoru a další těžké lesní techniky jsou naštěstí zmrzlé, nicméně se zbytky sněhu, polozamrzlými kalužemi a množstvím větví značně ztěžují postup. V listingu z roku 2013 ovšem owner píše: „Nehledejte žádný velký rybník, jde spíše o malé, ale za to malebné jezírko rozprostřené v lesním porostu.“
Kešku jsme našli a pro návrat na zpevněnou cestu volíme trochu lepší trasu. Přicházíme k areálu akciové společnosti ČEPRO, od níž vede kromě železniční vlečky i silnice. Společnost vznikla k 1. lednu 1994 privatizací bývalého státního podniku Benzina – původně jako České produktovody a ropovody a. s. Kromě prodeje, přepravy a skladování ropných produktů společnost provozuje také vlastní značku čerpacích stanic EuroOil. Výstavba skladu ve Šlapanově začala po válce na místě bývalého hamru v lokalitě, kde se uvažovalo o těžbě stříbra. První pohonné hmoty začaly do skladu ve Šlapanově proudit v polovině roku 1953. Od šedesátých let sloužil komplex také k přečerpávání ropy v rámci ropovodu Družba. Postupná expanze dosáhla až stávajících 130 ha plochy a vytvořila ze Šlapanova nejen významný uzel produktovodního systému, ale také areál s největší skladovací kapacitou.
Blížíme se ke Šlapanovu, ale ještě odbočujeme doprava k osadě Křižovatky. Asi čtvrt kilometru za ní stojí kaple sv. Maří Magdaleny z roku 1865. Je u ní keška...
Vracíme se na silnici přicházející od Čepra a protože nám do odjezdu vlaku zbývají asi tři čtvrtě hodiny, jdeme se podívat ke kostelu sv. Petra a Pavla. Šlapanov byl jednou ze čtyř hornických vsí Lichtenburků. Díky nalezištím stříbra se ze vsi stalo prosperující městečko, avšak úpadek těžby znamenal i úpadek osídlení, takže byl Šlapanov znovu zařazen mezi vsi. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo na základě Benešových dekretů odsunuto a německý název vesnice Schlappenz byl změněn na Šlapanov. Dnes zde žije na 800 obyvatel.
Jednolodní barokní stavba s gotickým jádrem ze 13. století má čtvercový presbytář a hranolovou věž na severní straně. V roce 2017 bylo zjištěno, že krov střechy je v havarijním stavu a tlačí na boční stěnu kostela, která se začala odtrhávat od zbytku stavby. A tak muselo dojít k rekonstrukci, která pokračuje dosud.
Moc rád čtu váš turistický blog. Je to fajn inspirace zvlášť teď v době, kdy řešíme dovolenou v Čechách a navíc doporučujete místa, kam moc lidí nechodí. Ta příroda na fotkách mi trochu připomíná naší letošní (i když letní) dovolenou v ČR, kde jsme byli ubytovaní kousek od Ještědu. Ale ta gotická stavba zase vypadá jako kostel v Janovičkách, tak nevím. :D
OdpovědětVymazatDíky za návštěvu, jsem rád za každý komentář.
OdpovědětVymazat