Za obrázky (a keškami) v lese Ochoza

Les tohoto jména se nachází – spolu s lyžařským a biatlonovým areálem – na okraji Nového Města na Moravě. Na okruhu dlouhém 9,6 km a označeném žlutočerveným „psaníčkem“ je na stromech připevněno osm obrázků, jejichž motivy čerpají z místní historie, legend a pověstí

Okruh začíná a končí na Vratislavově náměstí, takže auto necháváme na příhodném místě a vydáváme se na cestu vybaveni mapkou a kvůli keškám samozřejmě také GPSkou.

Záhy se dostáváme na okraj města, ulice se mění v cestu s povrchem tvořeným trochou bláta a množstvím spadaného listí, která se za železničním viaduktem stává pouhou pěšinou.

Přicházíme k prvnímu z avizovaných obrázků. Jmenuje se U Hrobku a podle legendy si v těchto místech v roce 1713 postavila chýši rodina novoměstského rodáka Sládka, prchající před morem z Kolína. Stráž je do města nevpustila a zde chtěli strávit karanténu. Jídlo, které jim nosili sousedé, zůstalo jednoho dne netknuté. Celá rodina zemřela na mor a byla pohřbena na poli. Chatrč byla spálena a hrob označen kamenem s datem úmrtí. Později jej majitel pozemku roztloukl, aby mu nepřekážel v rozšíření pole.

Odbočujeme z Obrázkové cesty ke skautské chatě Mercedes. Její historie se začala psát v roce 1930, kdy novoměstští skauti pomáhali likvidovat následky lesní kalamity. Za odměnu dostali stavební dřevo, z něhož si o rok později postavili dřevěnou chatu a podle tehdy populkární písně Jaroslava Ježka ji pojmenovali Mercedes. V roce 1937 byla zahájena stavba chaty zděné. Stavební materiál skauti získavali ze zbořených domů ve městě či z malého kamenolomu u Černé skály. Jeden z těchto domů byl přímo u školy, a tak toho skauti využili a ještě před vyučováním si očistili a nachystali zásobu cihel, kterou pak na vozících převezli k rozestavěné chatě. V létě si přímo u chaty postavili tábor, aby mohli stavbu so nejrychleji dokončit. Podařilo se jim to ještě do začátku války, ale v roce 1940, po zrušení skautingu, byla chata zabavena a sloužila jako základna Hitlerjugend. Po válce se vrátila skautům, ale v roce 1950 byl Junák rozpuštěn. Chata byla v majetku tělovýchovné jednoty a po obnovení skautingu během Pražského jara v roce 1968 ji opět na chvíli užívali skauti. Po právní stránce se ji však už nestihlo navrátit ji do jejich rukou, což zkomplikovalo její navrácení po roce 1989. Od roku 1984 totiž chatu užívali pionýři, kteří po sametové revoluci přešli s veškerým svým majetkem pod novovodobý Pionýr. S nimi pak novoměstští skauti vedli neskutečně dlouhý soudní spor, který byl ukončen v jejich prospěch až v roce 2009. Následovala kompletní tekonstrukce, chata dostala novou střechu a podle původních výkresů a fotografií byla do nových omítek akad. malířkou Miladou Stroblovou a Vladimírem Kotrbou opět vyryta sgrafita.

V dnešní době chatu opět využívají skauti ke svým schůzkám a výpravám.

Vracíme se na trasu značenou žlutočerveným úhlopříčně děleným čtvercem,...

... ovšem nenecháváme bez povšimnutí další, jen pár metrů dlouhou (vlastně tedy krátkou) odbočku ke Skautské studánce:

 

Upravený, poměrně silný pramen je součástí pozorovací sítě ČHMÚ. Na stromě je připevněn obrázek, který stejně jako ten u chaty Mercedes nepatří do Obrázkové cesty.

Naopak do ní patří Svatý Hubert, který se nachází na stromě u křižovatky lesních cest. Životní osud biskupa Huberta z poloviny 7. století byl už dávno překryt legendou. Když mu při porodu zemřela žena, zlomen bolestí uchyloval se do lesů a zapomnění hledal v lovu. Na Velký pátek pronásledoval jelena, který mu ale zmizel v houštině a když z ní potom vyšel, měl mezi parohy zářící kříž.

Tento silný zážitek přiměl Huberta k obrácení k Bohu. Brzy nato přijal kněžské svěcení a jako šiřitel křesťanství působil v Brabantu. Pro svou dřívější vášeň k lovu dostal patronát nad lovci a myslivci.

Nakrátko opět opouštíme Obrázkovou cestu, neboť nedaleko se nachází mohyla s křížem a u ní keška.

Žádné podrobnosti o mohyle jsem na internetu nenašel, zato na místě jsem objevil sokl s otvorem pro kříž...

Přímo dolů lesem se vracíme na značenou trasu a záhy přicházíme k obrázku Svatá rodina. Je na místě, kde byla 5. října 1768 zavražděna a oloupena žena, která se tudy vracela s nákupem z novoměstského jarmarku. Dva podezřelí vojáci byli v Novém Městě arestováni a když se nepřiznali, byli předáni ke svému regimentu ke stíhání. Místo tragédie označili zbožní lidé obrázkem Svaté rodiny na útěku do Egypta.

Další obrázek nese název Pernovka podle stejnojmenné louky, která je chráněnou přírodní památkou, protože na ní roste řada vzácných vlhkomilných rostlin, mezi nimi i prstnatec májový a masožravá rosnatka okrouhlolistá.

Další obrázek je na místě zvaném Tři bratři. Původ tohoto názvu je velikou záhadou. Místo prý vděčí za svůj název třem mohutným smrkům, které zde kdysi dávno rostly srostlé. Už dávno padly pod sekerami drvoštěpů a jejich pařezy ztrouchnivěly, ale tradice tří bratrů tu žije stále.

Na frekventované křižovatce lesních cest a lyžařských tratí zvané U Buku stojí altán s možností posezení a obrázek Horáckého hejkala:

V podvečer a v noci se jeho volání „hej, hej“ nese po lese a nahání strach. Hejkal je zlomyslný a škodolibý, stačí jen jednou odpovědět a už vám skočí na záda. Zbavíte se ho až na samém konci Obrázkové cesty, kde sám seskočí a uteče zpět do Ochozy.

Pokračujeme dál k severu a přicházíme k Černé skále. Zde se odehrávaly první krůčky organizované turistiky na Novoměstsku. Na výroční schůzi dne 19. 12. 1897 se novoměstští turisté usnesli vybudovat na Černé skále turistickou útulnu, opravit nedalekou studánku a označit přilehlé cesty. Dřevěná chata byla pro veřejnost slavnostně otevřena 24. 7. 1898, zanikla někdy v průběhu první světové války.

Zvědavost nás nutí ještě jednou nakrátko opustit Obrázkovou cestu a vydat se od Černé skály k Bílé skále. Tak se jmenuje ploché návrší s kótou 777 m, od níž je výhled na Vlachovice a za lepšího počasí i dál do Žďárských vrchů, ale žádná skála na něm není...

Po svých stopách se vracíme na Obrázkou vcestu, klesáme lesní cestou k obrázku U Lyžaře. Přesnější by ovšem bylo U upadlých lyžařů. Už déle než sto let je Ochoza lesem lyžařů a obrázek podle dřevorytu novoměstského rodáka a velkého příznivce lyžování Karla Němce (1879–1960) připomíná, že „Není mezi námi lyžař ten, který by nepolíbil zasněženou zem!“.

Zde získáváme poslední indicii nutnou k určení souřadnic, které nás dovedou k finálce multikeše. Pokračujeme po cestě, ktrerá mírně klesá, je široká a dobře by se po ní šlo, kdyby nebyla rozježděná těžkou lesní technikou... Scházíme k potoku, překračujeme jej a jdeme podél jeho toku. Opustili jsme les Ochoza a nacházíme se v lese Maršovský rychtářovec u obrázku vodníka:

Nedaleko odtud, trochu do kopce, se v lese ukrývá Jelení skála:

Do Nového Města na Moravě nám zbývá asi dva a půl kilometru. Celkem máme za sebou asi 13 km a zbývá ještě dodat, že originály obrázků se nalézají ve dvoře Horáckého muzea a jejich autory jsou novoměstští umělci a malíři Jiří Štourač, Jiří Dvořák, Miroslav Lamplot, Milena Vyplašilová, Miloslav Dvořák, Eva Brychtová, Karel Němec (kop. Miloslav Dvořák) a Milan Kotlář.