Kniha představuje 210 národních parků evropského kontinentu, což samozřejmě není jejich kompletní výčet
Cílem knihy je seznámení široké veřejnosti s krásami a zajímavostmi nejcennějších území Evropy. Přes 180 barevných fotografií je průřezem jejich charakteristik, počínaje oblastmi přímořskými přes roviny nížin až po vysoké štíty Pyrenejí a Alp.
Bulharsko: Vitoša (2016), Pirin (2016)
Česko: Krkonoše (mnohokrát), Šumava (2012, 2013 a 2020), Podyjí (2010, 2015), České Švýcarsko (2013)
Černá Hora: Durmitor (2014), Lovčen (2007), Tara (2014), Skadarsko jezero (1989 a 2013)
Chorvatsko: Plitvická jezera (1989, 2009 a 2020), Velika Paklenica (1999 a 2020), Slapovi Krke (2002 a 2020)
Itálie: Etna (15. 8. 1995), Gargano (2010), Vesuvio (6. 8. 1995)
Maďarsko: Aggtelek (2015)
Německo: Bayerischer Wald (2020), Sächsische Schweiz (2013)
Norsko: Hardangervidda (2017)
Polsko: Bieszczadski park narodowy (2009), Pieninski park narodowy(2005)
Rakousko: Hohe Tauern (2021)
Řecko: Samaria Gorge (2016)
Slovensko: Malá Fatra (1991), Muránska planina (2017), Nízké Tatry (1997), Pieniny (2005, 2012), Poloniny (2008), Slovenský raj (1981, 2011), Slovenský kras (2015), Velká Fatra (1996), Vysoké Tatry (1980, 1984, 1993, 1997 a 2014)
* * *
Autor Milan Sanetřík (1934) po absolvování lesnické fakulty v Brně v roce 1957 pracoval v různých povoláních u státních lesů. Prakticky v této době se začal věnovat fotografii, kterou časem rozvíjel až k profesionální úrovni. Tuto tvorbu zhodnotil v několika autorských i kolektivních výstavách v různých městech regionu. Vzhledem k profesi lesníka se věnoval i problémům ekologie a ochrany přírody. V této angažovanosti se stal iniciátorem a organizátorem několika ročníků celostátních výstav s názvem Lesy musí žít a Ekoforum. Vyvrcholením této aktivity je jeho téměř desetiletá práce a posléze vydání encyklopedické publikace Evropské národní parky 
Žádné komentáře:
Okomentovat