Okřesaneč

 Obec ležící na samém jihovýchodním okraji Středočeského kraje

První zmínka o zdejším kostele sv. Bartoloměje je z roku 1352, je však pravděpodobné, že osídlení tu existovalo již dříve. Starší část obce se rozkládá podle potoka zvaného Výrovka, náves je na návrší u kostela. Nová část zvaná „Ve Vilách“ je od kostela v mírném stoupání. Obec dříve spadala pod sousední Hostovlice, odloučena byla 1. ledna 1956. V současnosti (2021) má 186 obyvatel a 119 čísel popisných, z nichž jedna třetina slouží k rekreaci.

Původem pozdně románský kostel sv. Bartoloměje obklopený hřbitovem vznikl patrně v době okolo poloviny 13. století. Do současné podoby jej formovaly tři středověké stavební etapy, dochované s vysokou mírou autenticity. Z románské etapy zůstal zachován severní ústupkový portál s půlkruhovým záklenkem, kde hlavice zdobí vinné listy, hrozny a stonky s květy, dále oboustranně špaletovaná okna. Původní jsou dále zřejmě vítězný oblouk, sedille v presbytáři a všechny tři střešní štíty. Z vrcholně gotické etapy z poloviny 14. století pochází portál na západní straně lodi, klenba presbytáře, sanktuář nebo kamenná menza oltáře. Třetí, renesanční fáze je pozoruhodná přístavbou severní hranolové věže s křížovou klenbou podvěžní předsíně. Věž je završena zděným jehlancem lemovaným atikou, členěnou obloučky a hrotitými prvky v nárožích. V roce 1702 byl kostel zmiňován jako zpustlý, se zříceným stropem. Následně proběhly úpravy kostela, ale na počátku 19. století je opět uváděn jako pustý. V roce 1826 byla provedena výměna krovů nad lodí a presbytářem a vznikla dnešní kruchta. Při opravách ve 20. století byla objevena zazděná románská okna. 

Auto necháváme u kostela a vydáváme se po silnici směrem na Hostovlice. Zvědavost nám nedá, abychom neodbočili pár desítek metrů doleva, kde se mezi pár stromy ukrývá kamenný křížek z roku 1871:

Odměnou nám jsou neskutečně zablácené boty z rozmáčeného pole s ozimým obilím. Vracíme se na silnici a nedaleko máme ukrytou druhou kešku ze série Auta, kterou tvoří dvanáct tradiček a jedna finálka. V logbooku nacházíme zápisy dvou kačerů, kteří se dnes zalogovali před námi – a to není všechno! Při logování u nás zastavuje auto s dvojicí, která hodlá celou sérii objet autem, což je bez problému možné, protože kešky visí na stromech podél silnice nebo zpevněné cesty (až na dvě výjimky). A sotva auto odjede, přichází jeden havlíčkobrodský kačer, s nímž nakonec absolvujeme celou sérii. Je to štěstí nejen proto, že si trochu popovídáme a cesta lépe ubíhá, ale díky němu můžeme vyřešit komplikaci, která nastává při výpočtu finálky. Chybí jedna indicie, na což upozorňovalo už pár logů na internetu, ale domnívali jsme se, že to nebude velký problém. Ale byl by, neboť v listingu je sice checker, jenže abychom jej mohli použít, museli bychom mít internet v telefonu. Naštěstí jej má náš nový známý, takže při třetím pokusu (z možných deseti) zezelenal. Samozřejmě checker, nikoli havlíčkobrodský kačer!

Jdeme tedy pro finálku a pak se vracíme do Okřesanče. Na okraji vsi fotíme na dvorku jednoho domku poněkud netradiční vánoční výzdobu: