Sluníčko, modrá obloha a deset stupňů na nulou – to nemůžeme v únoru ignorovat, a tak hurá na výlet
Auto necháváme na okraji Lučice a polní cestou míříme k rybníku Stružnák, kde jsme před časem hledali kešku. Od hráze vede široká travnatá a zjevně na konci podzimu posečená cesta do Janovce:
Janovec není jen místní část Lučice, ale celým jménem janovec metlatý je keř se zelenými hranatými větvemi, v jejichž horních částech vyrůstají v květnu a červnu jednotlivé žluté květy.
Z Janovce už pokračujeme po silnici směrem na Tis. Od křižovatky, z níž odbočuje silnice na Malčín, vede silnice alejí tvořenou 198 stromy, převážně javorem klen v odhadovaném stáří kolem 150 let, některé stromy jsou mladší a pocházejí z pozdější dosadby. V letech 2009 a 2010 došlo k revitalizaci stromů, byly provedeny potřebné zdravotní a bezpečnostní řezy, přesto je dnes většina stromů v aleji v poměrně špatném zdravotním stavu.
V levotočivé zatáčce bývaly dvě lípy a mezi nimi velký dřevěný kříž. Stáří, hniloba, zásah bleskem a velký vítr přinesly postupem času zkázu kříži i oběma stromům. Před dvaceti lety byla vysazena nová lípa a v roce 2020 byl usazen nový dřevěný kříž, který vyrobil Jan Brůžek z Janovce. 19. června jej požehnal lučický farář P. Jiří Mára.
Alejí přicházíme k samotě Komárov tvořené souborem staveb bývalého statku – zemědělského dvorce. Jeho podstata je zřejmě středověká nebo barokní, dnes je objekt využíván pro individuální rekreaci.
Takzvaný Panský dům |
My se stejnou cestou vracíme k autu a přes Skuhrov a Olešnou jedeme na samotu Kráty.
Nazdar Jardo, parádní přízpěvek a fotky. Nepamatuji, že jsem tam někdy byl. Díky tobě už jó. Jestli se nemýlím, tak rytířova manželka Marie Schmidtová byle zpřízněná z Vojtěchem Bártou. Díky a měj se. martin
OdpovědětVymazatMartine, děkuji Ti za návštěvu blogu a za pochvalu. Píšu dál, ale v době covidové je méně článků o turistice a více nekrologů...
Vymazat