Nejznámějším jejím dílem je chronologická řada 23 románů o přemyslovských a lucemburských králích, ve kterých autorka zachytila historii samostatného Českého království v letech 1169 až 1403
Narodila se roku 1927 v rodině uznávaného ekonoma, vrchního ředitele národní banky Václava Vaňka, rodinnou idylu však zničila otcova poprava za heydrichiády v roce 1942. Po válce studovala nejprve konzervatoř, po roce pak nastoupila na pražskou filozofickou fakultu, kde ji ovšem ze studií psychologie a sociologie jako členku České strany národní sociální vyloučili hned v květnu 1948. Pokoušela se ještě dostat na divadelní fakultu, kvůli původu ale na ni nesměla nastoupit a doktorát tak získala až na prahu 70. let.
Od mládí se Vaňková pohybovala kolem jeviště a její prvotinou se stala divadelní hra Princezna a šašek, publikovaná roku 1954 v časopise Divadlo. V té době pracovala ve vydavatelství jako sekretářka a na literární dráhu příliš nepomýšlela. Roku 1968 vstoupila do KSČ a následujícího roku zase vystoupila. Z nakladatelství SNDK, pozdějšího Albatrosu, kde pracovala jako tisková redaktorka, musela začátkem normalizace odejít. Místo našla na dráze, nejprve jako výhybkářka v železniční stanici Karlštejn, později kvůli slabým očím prodávala jízdenky.
Zlom přišel v roce 1977. Charta 77 i Anticharta ji minuly, protože o ní dohromady nikdo nevěděl. A v té době vydala první z řady úspěšných románů, nazvaný Král železný, král zlatý (1977). Následovala Zlá léta (1978), Dědici zlatého krále (1979), Žebrák se stříbrnou holí (1987) atd. atd.
* * *
Část jejího díla jsem přečetl a v roce 2002 jsem využil její přítomnosti na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě a jednu z jejích knih jsem si nechal podepsat:
Žádné komentáře:
Okomentovat