Naším cílem je statek Kráty, kde si chceme projít novou křížovou cestu a případně pokračovat na nedaleký Volský vrch
Křížová cesta začíná hned na odbočce ze silničky spojující Olešnou a Horní Krupou. U statného stromu stojí křížek a šikmo naproti němu první zastavení křížové cesty. Ta prochází statkem bratrů Sedláčkových, kteří ji spolu s přáteli zrealizovali. Dalo by se ale říct, že je tak trochu „hasičská“, protože za jejím vznikem a instalací stojí velitel stanice Havlíčkův Brod Hasičského záchranného sboru ČR mjr. Mgr. Martin Sedláček a jeho kolegové. Umělecké ztvárnění v podobě litých skleněných desek instalovaných na velkých kamenech vsazených do země realizoval vedoucí oddělení vyšetřování příčin vzniku požárů Mgr. Radek Kislinger z generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Dne 2. října 2021 křížovou cestu slavnostně požehnal havlíčkobrodský děkan Mgr. Oldřich Kučera. Ve statku jsou dvě velké voliéry s různými opeřenci, pod střechou malé muzeum starých zemědělských strojů...
... a ve výběhu tři koně:. Statek je vhodný pro vyznavače hipoturistiky neboli jezdecké turistiky, která je novou, dynamicky se rozvíjející formou rekreace. Je to nenáročný druh cestování, k němuž postačí několik lůžek či místo, na kterém se dá postavit stan a zajištění základních potřeb pro jezdce a jejich koně. Zde má deset jezdců k dispozici ubytovnu s kuchyňkou, společným sociálním zařízením a teplou vodou, nebo možnost postavení stanů v areálu. Pro koně je připraveno deset boxů, výběh s elektrickým ohradníkem a pastvina rovněž s elektrickým ohradníkem.
Na konci křížové cesty je na skleněné desce verš básníka Bohuslava Reynka: Bože můj, hořím nadějí, že věci, které se nedějí, se stanou… Pokračujeme dál po cestě, chvíli podél lesa, chvíli lesem. Sluníčko se začíná schovávat za mraky, ale výhled je stále parádní:
Na statném buku vlevo od cesty jsou do kůry zarostlé staré turistické směrovky z dob, kdy tudy vedla modře značená cesta na Volský vrch (598 m),...
... a o kus dál na jiném buku novější oranžové směrovky lyžařské. Odbočujeme doleva směrem k vrcholu, ale sněhu a uschlé vysoké trávy přibývá, a tak nejdeme k vysílači, ani nehledáme červeno-bílou vrcholovou tyč. Stejnou cestou se v zapadajícím slunci vracíme z Volského vrchu k autu zaparkovanému v Krátech:
Žádné komentáře:
Okomentovat