Jedeme do Železných hor, konkrétně do Podhradu, kde necháváme auto a stoupáme ke zřícenině hradu Lichnice.
Vrch, na kterém stojí, se jmenuje
Světlice a jeho nadmořská výška je 504 m. Viditelnost, jak vidno z fotky, není zrovna ideální, takže daleký výhled do roviny směrem k Čáslavi se dnes nekoná...
Je to už deset let, co jsme tu byli naposled (naleznete na tomto blogu
zde). Nebudu se tedy opakovat a zmíním jen novinku – rozhlednu vestavěnou do torza kruhové věže:
Když při první pozemkové reformě v roce 1933 získal Lichnici Klub českých turistů, bylo kromě konzervačních prací zřízeno ve zbytku hradní věže schodiště s dřevěnou vyhlídkovou plošinou (ta byla pro celkovou zchátralost stržena v roce 1997). V roce 2000 se Lichnice stala majetkem města Třemošnice a první snahy města o obnovu vyhlídky spadají zhruba do roku 2007. Původně měla vzniknout malá věžička v místě dnešní rozhledny, později se předpokládalo vybudování terasy nad současným muzeem. Nakonec zvítězil návrh vybudování rozhledny zhruba v dnešní podobě. Stavební povolení z roku 2010 bylo v roce 2014 z důvodu nedostatku prostředků prodlouženo o další dva roky, výstavba rozhledny začala v létě 2016 a slavnostně otevřena byla 22. května 2017, kdy zároveň získala jméno Milada podle pověsti o kruté hradní panně. Projektové i rozpočtové náklady dosáhly výše cca 1,7 mil. Kč, přičemž se o ně podělily jednotlivé obce Mikroregionu Železné hory, některé místní firmy a cca 300 tis. Kč činila dotace Krajského úřadu Pardubického kraje.
Rozhledna navržená společností Design s. r. o. z Chotěboře představuje samostatnou železnou konstrukci o třech pilířích s matným nátěrem, aby nedocházelo k odrazu slunečních paprsků. Jeden z těchto pilířů nese točité schodiště ke dvěma vyhlídkovým plošinám.
* * *
Po červené turistické značce přicházíme k Žižkovu dubu. S obvodem kmene, dosahujícím 923 cm, je dub řazen mezi pět nejmohutnějších památných stromů v Česku. Kolem roku 1250 byl údajně vysazen u původní hradní brány při stavbě sídla.
Své pojmenování strom získal podle husitských výprav, během nichž v 15. století vojsko Jana Žižky dobývalo hrad. Ačkoliv se samotný vojevůdce výpravy neúčastnil, i tak byl s dubem později spojován.
U malého rybníčku se jdeme podívat ke studánce a pak pokračujeme poměrně prudkým klesáním po neznačené lesní cestě. Dole, na konci lesa, natrefíme na modrou značku, která přichází zleva z Třemošnice a přivádí nás k rozcestníku Lovětínská rokle (354 m).
Hlubokou Lovětínskou rokli, která je součástí Chráněné krajinné oblasti Železné hory, vytvořil Lovětínský potok vytékající z Lovětínského rybníka. Rokle je sevřena ze severní strany vrchem Krkaňkou a z jihozápadu svahem již zmíněného vrchu Světlice.
V letech 2007 a 2008 byly zdejší lesy vystaveny ničivým účinkům orkánu Kirill a dalších větrných smrští. Od té doby je oblast vymezena jako bezzásahová. Rokle byla znovu zpřístupněna, ale veškeré dřevo zde bylo ponecháno k přirozenému zetlení. Obnažené plochy znovu postupně osídluje původní vegetace. Les, který se samovolně obnovuje, lépe odolává nepříznivým vlivům.
V roce 2012 byla cesta procházející roklí renovována a upravena jako
Naučná stezka Lovětínská rokle pro pěší turistiku střední obtížnosti za účelem seznámení veřejnosti s přírodními pochody v bezzásahových územích naší přírody.
Stoupáme až k silnici, která nás přivede k zaparkovanému autu. Ještě než odjedeme, odbočujeme u autobusové čekárny ke skále s vyhlídkou zajištěnou zábradlím:
O tom, proč se místo jmenuje
Dívčí kámen, vypravuje pověst o kruté Miladě, jejíž otec se jedné bouřlivé noci zřítil i s koněm ze skály. Osiřelá Milada si pak vymyslela pro všechny své nápadníky úkol – vezme si za muže toho, který se na oné osudné skále třikrát otočí na koni. Nikomu se to nepodařilo a všichni zemřeli pádem do hloubky. Až přijel rytíř, který nechal podkovy svého koně osadit diamanty a úkol splnil. Ale místo toho, aby si Miladu vzal za ženu, prostřelil jí šípem srdce. Byl to totiž bratr jednoho z těch, kteří neuspěli, a přijel jej pomstít.
Žádné komentáře:
Okomentovat