DP Za posledním puchýřem 2024 (II)

Předchozí článek DP Za posledním puchýřem 2024 (I)

Sobotní hlavní pochod má atraktivní název – Po stopách skalních hrádků Labských pískovců

Z Krásné Lípy vycházíme po červené turistické značce a záhy po startu míjíme Schindlerovu pletárnu:

Když v roce 1854 koupil jistý Stefan Schindler v Krásné Lípě dům a začal v něm vyrábět punčochy, jistě netušil, že zakládá tradici, která nebude nikdy přerušena – alespoň do dnešních dnů. Když totiž zemřel, postavil jeho syn Adolf nedaleko domu mechanickou pletárnu poháněnou parním strojem a spolu se svým švagrem Josefem Franzem Palmem přivedl firmu k obrovskému rozmachu. Úspěch si brzy vynutil stavbu rozsáhlé fabriky (1911–1925) a vzápětí pak i čtyřpodlažní pletárny. A v té funguje pletařská vyýroba dodnes. Když po druhé světové válce začalo znárodňování, továrnu převzal varnsdorfský národní podnik Elite a v roce 1994, kdy docházelo k privatitzaci státních podniklů, pak firma Novia. Pod značkou Novia Fashion se tu vyrábějí úplety – svetry, kardigany, vesty, sukně,šaty, čepice, šály ale také – a to by měl Schindler obzváště radost – třeba punčochy nebo ponožky.

Budova je funkcioalistickou perlou z díly vynikajícího a novátorského architekta Hanse Richtera (1882–1971), rodáka z nedalekého Království. Pro Palmeho nepostavil jen pletárnu s netradiční prosklenou fasádou, ale také soukromou vilu na protější straně – mimochodem největší funkcionalistickou vilu v Česku. Zahlédli jsme ji před chvílí vpravo ve svahu.

Asi o dvacet minut pouději míjíme zříceninu hrádku Krásný Buk. Založil jej pravděpodobně některý z příslušníků zdejšího mocného šlechtického rodu Markvarticů někdy ve 13. století, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1319. Počátkem 14. století jej získal do vlastnictví jiný mocný šlechtic, Jindřich z Lipé, který jej vyměnil s&nbspkrálem Janem Lucemburským za jiné statky na Moravě. Hrad pak přešel do majetku dalšího významného severočeského rodu Vartemberků. Ti podnikali loupeživé nájezdy na sever do Lužice, což se Lužičanům pranic nelíbilo. Proto vtrhli do severních Čech a nejprve dobyli blízký hrad Tolštejn a posléze pak roku 1339 i hrad Krásný Buk. Poté již nebyl svými majiteli nikdy obnoven, takže do dnešních dnů se dochovaly jen malé zbytky hradní věže a stopy po hradních příkopech:

Na křižovatce nad obcí Sněžná je u kaple Nejsvětější Trojice kontrola, kde nám „Krásný Karel z Lípy – Karel z Krásné Lípy“ předává startovní lístek s prvním razítkem. Pokračujeme na okraj vsi Vlčí Hora, kde se u bylinkové čajovny Nobilis Tilia (která má bohužel v tuto hodinu ještě zavřeno) napojujeme na Köglerovu naučnou stezku. Po žluté turistické značce míříme k rozhledně na Vlčí hoře, ale ještě předtím odbočujeme k Veroničině studánce, upravené roku 1886. Pramen byl osázen čedičovými sloupky a na prostranství kolem něj byly rozmístěny lavičky: 

Po válce úprava okolí poněkud zpustla, ale v roce 1996 byla krásnolipským Klubem českých turistů opět obnovena.

Vracíme se na začátek odbočky a po žluté značce pokračujeme bukovým lesem ve výstupu na Vlčí horu (581 m). Na skalnatém vrcholu výrazné zalesněné čedičové kupy stojí rozhledna s chatou, kterou tu nechal postavit Horský spolek pro nejsevernější Čechy. Dne 11. září 1887 tu byla otevřena jednoduchá dřevěná chatka (poté posloužila stavebním dělníkům a později se stala součástí zázemí rozhledny) a v létě roku 1888 začali budovat rozhlednu. 20.000 cihel a další stavební materiál vynesli na vrchol, aby pak podle projektu rumburského stavitele Josefa Hampela postavili čtyřbokou věž, která tu stojí dodnes. Slavnostně otevřena byla 19. května 1889. Byla 12 metrů vysoká, nebyla „oblečená“ (dřevěné obložení bylo provedeno až v roce 1933) a neměla „čepici“. Původní otevřená plošina s kopií hradního cimbuří byla zakryta až o deset let později, čímž se výška vyhlídkové věže ustálila na dnešních šestnácti metrech.

Mezi válkami fungovala rozhledna ke všeobecné spokojenosti návštěvníků a po roce 1945 sloužila naší armádě jako protiletecká hláska. Když ji vojáci v roce 1953 opustili, začala chátrat. Lidé, kteří ji postavili, milovali a hojně navštěvovali, byli buď odsunuti, nebo věkem ztráceli sílu a tak rozhledna neměla své ochránce. V 60. letech minulého století sice přišla záchrana, ale pouze symbolická. V roce 1967 byl pro část komplexu rozhledny dokonce připraven demoliční výměr, nicméně zázraky se dějí a díky nadšení několika jednotlivců byla stavba v roce 1972 opět zpřístupněna. Od roku 1999 je majitelem rozhledny město Krásná Lípa, zatímco těsně sousedící chata, která bývala dříve velmi příjemnou hospůdkou, se stala soukromou a veřejně nepřístupnou. V roce 2000 město pronajalo rozhlednu Klubu českých turistů Krásná Lípa a ten zajišťuje její provoz. Pronájem je bezplatný a dlouhodobý, ale spolupráce města a KČT není pouze formální – formou dotací, grantů, investicemi, jakož i drobnou údržbou se ruku v ruce podílejí na zvelebování rozhledny.

V noci na úterý 4. dubna 2023 svedli na Vlčí hoře hasičské sbory z okolí souboj s živlem, který – jak se později ukázalo – byl dílem žháře. Ohni padla za oběť chata u rozhledny a chybělo jen málo, aby vyhlídková věž byla už jen vzpomínkou. Naštěstí se na místo v těžko dostupném terénu dostali hasiči včas, aby uhasili plameny, které už mlsně olizovaly dřevěné obložení rozhledny a malou část schodiště. Nicméně celková škoda, kterou požár způsobil, byla vyčíslena na dva miliony korun. Členové KČT ve spolupráci s městem a dalšími partnery se ihned pustili do oprav nejdůležitějších částí rozhledny tak, aby mohla být opět otevřena. Hodně pomohla veřejná sbírka, z jejíhož výtěžku bylo obnoveno dřevěné oplášťování. Klub českých turistů za vlastní peníze odkoupil pozemek, na kterém stála vyhořelá chata, a v sobotu 11. května 2024, kdy si rozhledna připomněla 135. výročí, přivítala první návštěvníky.

*  *  *

K vrcholu stoupají po svazích kopce dvě upravené serpentinové cesty – z jihu od obce Vlčí Hora, kterou jsme přišli, a ze severu od Panského a Brtníků, po níž půjdeme dolů. Kolem obou cest i na samotném vrcholu je několik čedičových skal s pěkně vyvinutou sloupcovou odlučností. Ve starších zprávách se o zdejším čediči často uvádí, že díky zvýšenému obsahu magnetitu odchyluje střelku kompasu až o 40 stupňů od správného směru. Toto je ale obvyklá vlastnost čedičových hornin. 

Sestupujeme bukovým lesem, ve kterém se – zvláště na severních svazích – vyskytuje chráněná měsíčnice vytrvalá: 

Na rozcestí Pod Vlčí horou přecházíme ze žluté turistické značky na červenou, překračujeme Vlčí potok, kousek jdeme po silnici a pak se mírným stoupámím dotáváme na Křížový vrch (446 m). Končí zde křížová cesta, která začíná v obci Brtníky, takže mi ji budeme absolvovat v protisměru. Barokní kaple Nejsvětější Trojice pochází z roku 1768, byla postavena na místě větrného mlýna a na svátek Nejsvětější Trojice se k ní konala procesí. Kaple prošla několika úpravami a rekonstrukcemi v polovině a na konci 19. století. Po roce 1945 chátrala a silně poškozená byla zrekonstruována na konci minulého tisíciletí a také v roce 2016, kdy byla osazena zvonem sv. Klára.

O vznik brtnické kalvárie se zasloužilo místní Arcibratrstvo Nejsvětější Trojice. To bylo oporou rekatolizačního úsilí na Šluknovsku. V této příhraniční oblasti bezprostředně sousedící s německými protestanty se katolická církev snažila co nejvíce zviditelnit, aby si uhájila pozici. Proto se při každé příležitosti budovaly honosné chrámy, kaple a křížové cesty. Tomu dopomohl do značné míry i rozvoj průmyslu generující potřebné finanční zdroje. 

Kaple Nejsvětější Trojice byla roku 1804 doplněna křížovou cestou s Getsemanskou zahradou. Od těch dob sem přicházeli obyvatelé okolí na pobožnosti a poutní setkání. Místo čile duchovně žilo až do období světových válek. Po té druhé muselo místní obyvatelstvo opustit domovinu a ještě na počátku 90. let byla kaple a jednotlivá zastavení křížové cesty v zuboženém stavu. Od roku 1998 se křížová cesta začala opravovat a to až do roku 2017, kdy byly do znovu vztyčených výklenkových kaplí vloženy kopie obrazů akademického malíře J. Führicha, rodáka z Chrastavy.

Po schodišti sestupujeme do obce Brtníky:

Původní německé označení Zeidler znamenalo ve staré němčině „Včelař“. Od roku 1716 zde stál barokní kostel sv. Martina – pýcha obce a jejích obyvatel. Po roce 1945 bohužel zchátral a roku 1975 byl odstřelen. Největšího rozmachu vyjádřeného i počtem žijících obyvatel dosáhly Brtníky v první polovině 19. století, kdy měly přes dva tisíce obyvatel. Zdrcující vliv měly obě světové války, po té druhé se obec téměř vylidnila. Snaha obnovit v obci život v prvních poválečných letech přilákala do regionu řadu dobrodruhů a často i pochybných existencí. Celkový úpadek průmyslu i zemědělství vedl k tomu, že podstatná část objektů v průběhu času zchátrala či byla úmyslně zničena a tento trend bohužel pokračoval ještě nedávno (v roce 2012 byla úmyslně zapálena fara).

Brtníky opouštíme po zelené turistické značce, ale už po čtvrthodině přicházíme k rozcestníku Nad Brtníky (444 m), od něhož pokračujeme po žluté. Krátce se zastavujeme u kapličky sv. Antonína Paduánského. Původní kapličku nechal na svém pozemku postavit zbožný bělič plátna Johann Christoph Hesse v roce 1721. V 70. letech miulého století se kaplička vlivem počasí a vandalů proměnila v hromadu kamení, kterou příroda milosrdně zakryla porosty mechů a náletových dřevin. V roce 2017 vznikla myšlenka kapličku znovu postavit. Vinou dlouhého a nakonec neúspěšného jednání s majitelkou pozemku přivítali členové KČT Krásná Lípa možnost stavět na místě jen několik metrů vzdáleném od původní kapličky na parcele města Krásná Lípa. V roce 2019 na stavebních demolicích brigádnicky očistili potřebné množství cihel a následně repliku kapličky postavili. Dne 3. září 2020 byla slavnostně vysvěcena:

Druhou krátkou zastávku věnujeme Albertovu kříži nazývanému také jako Hesseho. Kamenný podstavec z 18. století je osazen mladším litinovým křížem:

Detail soklu:

Dál mírně stoupáme až přicházíme k 31. zastavení Köglerovy naučné stezky a po ní šlapeme až do Kyjova, konkrétně k Dixovu mlýnu v Kyjovském údolí:

Romantické, šest kilometrů dlouhé Kyjovské údolí je nejnavštěvovanějším místem této oblasti. Lemují je vysoké skalní stěny a řeka zde vytváří peřeje a drobné kaskády. V minulosti vedla údolím tzv. Hradní cesta, která spojovala Kyjovský, Brtnický a Vlčí hrad a patrně vedla i na německý hrad Hohnstein. Později význam této stezky upadal. Údolím se také plavilo dříví do Saska. K oživení údolí došlo až na začátku 19. století s rozvojem turistiky.

Od kontroly Pod Praporkem, nazvané podle skály, na jejímž vrcholu je opravdu umístěn praporek,...

... nás čeká prudký výstup kamenným schodištěm na Kyjovský hrádek, který kdysi býval největším z hrádků v oblasti dnešního Českého Švýcarska, ale nezbylo z něj více, než chodníky tesané ve skále. Údajně ho založili ve 13. století Michalovicové za účelem ochrany pod ním vedoucí obchodní stezky. Od poloviny 15. století je však místo uváděno opět jako pusté. To ale neplatí v současné době, neboť díky turistům je zde zejména v letní sezóně živo až dost. 

Vysoko nadKyjovským údolím zdolávám pomocí zábradlí a žebříků skalní stěny a vyhlídky. Pokračuji na vyhlídku Skalní bratři, pak zase dolů a po silnici zpátky směrem na Dixův mlýn. Lákavá nabídka restaurace Na Fakultě mě snadno zláká nejen k návštěvě, ale i ke konzumaci, takže teprve po poté pokračuji stále po žluté značce až do Krásné Lípy, do cíle pochodu:

Večer, zatímco mnozí účastníci Posledního puchýře jdou na některou z tanečních zábav (jedna je přímo v Krásné Lípě, druhá v nedalekém Rybništi), já mířím do pivovaru Falkenštejn. Nachází se v centru města na Křinickém náměstí v bývalém měšťanském domě, který dříve sloužil jako zájezdní hostinec, kulturní centrum a v době průmyslové revoluce dokonce jako banka. Otevřením nového pivovaru v srpnu 2013 byla po mnoha desítkách let obnovena tradice vaření piva v Krásné Lípě. Ve starém krásnolipském pivovaru (Brauerei Schönlinde) se přestalo vařit po druhé světové válce a jeho objekt byl zbourán v 60. letech 20. století. 

Proti předpokladu, že dnes nebude problém sehnat v pivovarské restauraci místo, je to právě naopak. Naštěstí se právě jeden stůl uvolnil... A co je v nabídce?

Piva Světák (11°, alkohol 14,5 %, hořkost 36 IBU), Kanár – světlé spodně kvašené pivo obohacené o specifické aroma i chuť ručně sbíraného technického konopí v bio kvalitě, přidávaného v různých fázích výroby. Je několikanásobným vítězem soutěže piv na Cannnafestu – největším mezinárodním veletrhu konopí a léčivých bylin na světě (11°, alkohol 4,5 %, hořkost 25 IBU), Desperát – světlé svrchně kvašené pivo, vyrobené za použití výhradně světlého sladu a amerických odrůd chmele, které pivu dodávají svěží citrusové aroma a chuť (11°, alkohol 4,8 %, hořkost 45 IBU), Ostroff – polotmavé spodně kvašené pivo, ve kterém jsou karamelové tóny z použitých sladů doplněny o střední chmelovou hořkost, vzniklo ve spolupráci s Hotelem Ostrov (12°, alkohol 4,8 %, hořkost 33 IBU), Rudoch – svrchně kvašené pivo jantarové barvy, ve kterém ve vůni i chuti dominují citrusové tóny a vysoká hořkost, pocházející z kombinace amerických odrůd chmele (13°, alkohol 5,4 %, hočkost 48 IBU).

Následuje článek DP Za posledním puchýřem 2024 (III)