Sparťanský turistický půlmaratón

Ne, nedal jsem se na běh, to je jen poněkud matoucí název turistického pochodu, jehož pořadatelem je KČT, odbor Praha-Karlov, oddíl Sparta

Start pochodu je u fontánky na výstupu ze stanice metra C Ládví:

Brzy po startu odbočujeme uprostřed lesoparku z trasy pochodu na vrchol Ládví (359 m), nejvyšší bod Prahy na pravém břehu Vltavy. Jedná se o mystický kopec opředený spoustou legend a záhad. Podařilo se najít spoustu archeologických důkazů o osídlení v době prehistorické, ale na samotném kopci nebylo nalezeno nic. Náhorní plošina na vrcholu kopce přímo nabízela ideální polohu pro vznik pravěkého hradiště či alespoň strážní hlásky, ale žádný takový objekt tu nikdy nestál. To zavdalo příčinu k hypotéze, že prý tajemný vrchol mohl být posvátný a zasvěcený pouze bohům, kdy vstup obyčejným smrtelníkům byl dovolen pouze v době provozování kultovních obřadů.

Původ názvu Ládví se odvozuje od slova „hledví“, které mělo vzniknout ze slov „hledět“ a „vědět“, jakožto místa s dalekými výhledy. Nachází se na území Ďáblic, kde bylo nalezeno osídlení již z doby bronzové. První písemná zmínka však pochází z roku 1253, kdy místní statek vlastnil řád křížovníků s červenou hvězdou. Ďáblice se původně nazývaly Davlice, což bylo odvozeno od jména Davel.

Na vrcholu Ládví stojí měřická věž, vysílač, a vodojem. Měřická věž byla postavena roku 1936 při výstavbě trigonometrických základních bodů jako jedna z devíti měřických věží. Stojí na kruhovém půdorysu stejně jako první postavená věž na vrchu Pecný (další věže mají již půdorys ve tvaru hvězdy). V současnosti je v pronájmu Ministerstva vnitra a vlastníkem je Český úřad zeměměřičský. Pro veřejnost je věž nepřístupná.

Vysílač Ládví je o jedním ze základních vysílačů digitálního vysílání, vlastní jej firma Digital Broadcasting s. r. o. a svým vysíláním pokrývá Prahu a Středočeský kraj. 

Vodojem Ládví byl postaven v roce 1966, je železobetonový, opatřený zásypem, který tvoří tepelnou izolaci. Maximální celkový objem akumulované vody činí 12 000 m3 při výšce hladiny pět metrů. Zdrojem vody, distribuované do vodojemu z čerpací stanice Ládví I, je asi z 80 % úpravna vody Káraný, zbytek je z úpravny Želivka.

V severním svahu vrchu Ládví se nachází Přírodní památka Ládví. Vrch tvořil v druhohorách (před asi 98 miliony let) ostrov, o který se tříštil příboj moře, jež se v té době rozlévalo až do oblasti Krkonoš. Příboj byl tak silný, že v tvrdých buližnících vyhlodal několik „kapes“, kde se usazovaly opracované valouny o velikosti pár centimetrů až několik metrů. Dvě takové „kapsy“ byly odhaleny těžbou buližníků v největším z místních lomů. Lomy byly založeny ve dvacátých letech 20. století a vytěžený materiál byl používán pro stavební účely a na výrobu štěrku. Zdejší zásoby buližníku však nezačaly být těženy až ve 20. století, první stopy po těžbě totiž pocházejí už z pravěku. Řadu menších lůmků na severní a východní straně vrchu Ládví využívali pravěcí lovci pro výrobu trvanlivých pěstních klínů a dalších nástrojů.

*  *  *

Procházíme Čimickým hájem a po nějaké době také přírodní památkou Čimické údolí, kterým protéká Čimický potok. V polovině údolí se nachází Koztoprtský rybník, který je zakreslen již na mapách z roku 1750. Byl vybudován na podmáčených loukách a dnešní podobu lesního rybníčku získal až ve 20. století, kdy území přestalo být hospodářsky využíváno a okolí rybníka zarostlo bujnou vegetací:

V 18. a 19. století sloužila většina toho území jako pastviny a právě pastva zvířat dala rybníku jméno! Je totiž odvozeno od slovního spojení „kozí prtě“, což jsou kozí pěšinky vyšlapané ve svahu.

*  *  *

Lov kešek, kterým si turistiku zpestřujeme, nás přivádí do Bohnic na hřbitov chovanců Ústavu pro choromyslné. Je jedním z největších hřbitovů na světě pro choromyslné, je zde skoro pět tisíc hrobů. 

 

Vznikl v roce 1909 a byli zde pohřbíváni zemřelí pacienti i zaměstnanci ústavu. Na některých místech jsou mrtví pohřbeni až ve třech vrstvách. V průběhu první světové války zde spočinulo na 3000 italských zajatců, kteří zemřeli ve vojenském lazaretu na tyfus. S pohřbíváním se přestalo až v 70. letech 20. století.

Zdejší kaple byla vysvěcena v roce 1932, v současné době je v katastrofálním stavu. Na její západní straně byli prý pohřbíváni nekatolíci. Režisér Miloš Forman (1932–2018) zde natočil část exteriérů oskarového filmu Amadeus (1982). 

Krátce se zastavujeme na vyhlídce do Bohnického údolí, jehož tvar byl vymodelován působením Vltavy a jejích přítoků. V minulosti bylo území využíváno k pastvě a později také jako vinice, jejíž pozůstatky ve formě teras a přístupových cest jsou ve svahu patrné dodnes. Proto nás čeká poměrně strmý sestup po úzké pěšince, kde je třeba dávat pozor na drobné kamínky ujíždějící pod nohama a později níže v lese zase na silnou vrstvu spadaného listí, pod níž se ukrývají kořeny a kameny... 

Míjíme přívoz, kterým jsme se v minulosti už také svezli, a pokračujeme po pravém břehu Vltavy, vlevo se nad námi vypíná Přírodní rezervace Podhoří. Slovy geologa se jedná o území tvořené převážně pevnými břidlicemi svrchního proterozoika, do kterých pronikly v některých místech zásaditější vyvřeliny – dioritové porfyrity.

Cíl pochodu je v bistru Karel u východu ze zahrady Trojského zámku.

Odcházíme ke vstupu do zoologické zahrady na zastávku autobusu, kterým se svezeme do Holešovic. Ze stanice metra Nádraží Holešovice jedeme na Vltavskou, odkud je kvůli rekonstrukci stanice Flora zavedena náhradní doprava tramvají na Hlavní nádraží a odtud pokračujeme pěšky do Jindřišské ulice. 

Přes Slevomat jsme si totiž zajistili vystupenky do Muzea Smyslů za 135 Kč. Normální cena pro dospělého je 350 Kč, děti (od 5 do 15 let) 250 Kč, studenta do 26 let s platným studentským průkazem a seniora 65+ 250 Kč, rodinu (2+1) 800 Kč, rodinu (2+2) 900 Kč.

Museum of Sense se česky jmenuje Muzeum Smyslů a nevím, co je to za nesmysl psát smyslů s velkým S! Podle reklamních textů „...nabízí 50 různých exponátů, které vás vezmou na fantastickou cestu za oživením vašich smyslů a probuzení těch, o nichž jste ani nevěděli, že je máte.“ No, nevím, ale musím přiznat, že návštěvu jsme si užili: 

Zkusili jsme si i fakírovo lože, což je deska hustě posázená hřebíky. Lehnete si na 1209 hřebíků a odhalíte na vlastní kůži (mikoli doslova, protože z hygienických důvodů musíte zůstat oblečeni) tajemství indických fakírů:

V konírně z 18. století se zastavil čas, kromě jiného tu můžete nakrmit koně a pořídit zajímavé fotky: