Třetí autovýlet, tentokrát na západ ostrova
Z Playa del Inglés míříme po dálnici se spoustou tunelů na západ. Míjíme Portoriko, tedy co to plácám – Puerto Rico (česky Bohatý přístav), jedno z nejmodernějších a nejživějších letovisek na Gran Canarii. Původně šlo jen o malou rybářskou osadu s přístavem, ale díky své přímořské poloze a především celoročnímu příjemnému klimatu je objevili turisté, a tak započalo budování mohutných kaskádovitých hotelových komplexů poskytujících ze svých balkonků a teras nádherný výhled na moře a celé široké okolí.
Projíždíme okrajem městečka Mogán a po deseti kilometrech se spoustou zatáček zastavujeme na malém parkovišti u skal Los Azulejos, které jsme obdivovali už doma v bedekru a říkali si, že je musíme vidět:
Jedná se o geologický útvar známý svými výraznými barvami a geologickými strukturami – jako by skály někdo pomaloval jemnými tahy pastelového štětce. Název „Los Azulejos“ pochází z podobnosti vrstev hornin s tradičními keramickými dlaždicemi. Azulejos jsou výsledkem sopečné činnosti, která probíhala před miliony let. Jde o hříčku přírody vytvořenou střetnutím magmatu s vlhkým prostředím atmosféry prosycené plyny a hydrotermálními tekutinami, které dokázaly změnit minerální složení okolních skal. Formace vykazuje jasnou stratifikaci (vrstvení) s vrstvami různých barev. Tyto vrstvy jsou primárně sopečné tufy, což jsou horniny vzniklé zhutněním a cementací sopečného popela. Barvy se pohybují od odstínů zelené a modré po okrovou až načervenalou v závislosti na minerálním složení každé vrstvy. Zelená a modrá jsou způsobeny přítomností minerálů, jako je chloritan a glaukonit, které se tvoří za hydrotermálních podmínek, červená a okrová svědčí o oxidaci železitých minerálů, jako je hematit a limonit. V průběhu času vytvářelo působení vody a větru jedinečné vzory a odhalovalo vnitřní vrstvy horniny. Před další cestou relaxujeme u stánku na parkovišti, kde si vychutnávm čerstvou šťávu z banánu, papáje a pomeranče: Projíždíme městem La Aldea de san Nicolas a pokračujeme na sever. Zastavujeme v El Rico, malé osadě, kde žije asi tři sta obyvatel, a vyrážíme na krátkou túru.
Má končit asi po půl druhém kilometru u vodopádu Charco Azul a předpokládáme, že v této době dlouhotrvajícího sucha bude vodopád buď miniaturní, nebo žádný... Míjíme malou, nenápadnou – a momentálně nepřístupnou – Ermita Nuestra senora de la Milagrosa, kapli Panny Marie Zázračné, asi tři sta metrů stoupáme úzkou asfaltkou klikatící se mezi domky a pak odbočujeme doprava. Po dalších zhruba třech stovkách metrů, za betonovou nádrží bez vody, cesta končí a začínáme sestupovat nejprve po schodech a pak úzkou pěšinou. Dál vede cesta roklí, místy po kamenech s málo znatelným potůčkem... ... až přicházíme k místu, kde je potřeba odbočit na skálu a přelézat náročnějším terénem. To spolu s nesmírným vedrem nás vede k přesvědčení, že miniaturní, případně suchý vodopád za vynaloženou námahu nestojí a vracíme se zpátky. Stejně tak i ze vsi El Risco se vracíme stejnou cestou k pobřeží. V polovině cesty ale ještě odbočujeme vpravo ke tři kilomety vzdálené vyhlídce Miradouro El Balcon. Nachází se v blízkosti západního výběžku ostrova na útesu padajícím svisle do modrých vod Atlantského oceánu: Je odtud skvělý výhled na La cola de dragón (Dračí ocas), stěnu s útesy na pobřeží s klikatými vrcholy, která svým tvarem připomíná mytologickou příšeru: Krátce se zastavujeme v Playa de San Nicolás, což je přímořská část městečka La Aldea de San Nicolás. Zaparkujeme na kraji ulice, posedíme v parčíku a jdeme se podívat k pláži. Nedá se říct, že by byla oblázková – je kamenitá a jsou na ní tu a tam umístěna dřevěná plata na ležení: V sousedství bunkru je krátký tunel, kterým lze projít ke druhé pláži, která se tváří stejně nepřívětivě... Žádné koupání nebude, vracíme se směrem k autu a cestou si prohlížíme dvě sochy – Homenaje a la fiesta de El Charco, Pocta festivalu El Charco,... ... a Pesca de la Lisa El Charco, Lov parmic v El Charco: Vysvětlení opět nacházím na Googlu. Každý rok 11. září se koná jedna z nejstarších a nejnavštěvovanějších atrakcí Gran Canarie: Fiesty El Charco. Její původ má kořeny v tzv. „embarbascadě“, což je prastará předhispánská technika rybolovu Guančů, původních obyvatel Kanárských ostrovů. Rybáři nalévali nebo vhazovali mléčnou šťávu (mízu) z místních rostlin, jako je kaktus cardón nebo tabaiba, do mělkých pobřežních tůní a jezírek (charcos). Šťáva obsahovala látky, které ryby dočasně omámily, takže je bylo možné snadno pochytat rukama nebo pomocí košíků. A na tuto tradici odkazuje slavný starý svátek Fiesta del Charco. V 17:00 je odpálena raketa, která ohlásí začátek. Dav lidí vběhne do přírodní laguny El Charco a snaží se chytit ryby holýma rukama, přičemž není důležité kdo nachytá kolik ryb, ale jde především o bujarou lidovou veselici. * * *
Na jižním okraji města La Aldea de San Nicolás odbočujeme vpravo, jak nám radí ukazatel s nápisem Cactualdea park, Kaktusový park.
Byl založen v roce 1995 rodinou Beiselových, vášnivými obdivovateli kaktusů a sukulentů, kteří jsou majiteli firmy Kakteenland Steinfeld neboli Kaktusová země ve Steinfeldu a mají v tomto odvětví dlouhou tradici. Podle nich je na Gran Canarii nejlepší klima na světě, park byl umístěn v oblasti mimo hluk a přelidněné zóny. Také pevně věřili, že bude ekonomickým impulsem a přiláká návštěvníky do nádherné obce Aldea de San Nicolás, která je kvůli své odlehlosti často přehlížena.
Vstupné činí 9,5 eura a rozhodně stojí za to! Na ploše přes 15 hektarů můžete obdivovat na 900 různých rodů kaktusů více než 1 300 druhů z celého světa, z Madagaskaru, Bolívie, Mexika, Guatemaly a dalších zemí. Hledáte-li největší kaktus v parku, musíte zdvihnout oči až do výšky šest metrů! Kaktusáriem vás provede kamenná cesta skrze nejrůznorodější kaktusy... ... obklopené palmami, aloe a bodláky...
...s dozorem pávů, kachen, želv a oslíků, kteří ačkoliv se zdají všemu vzdálení, jsou zde jako doma: Cactualdea ovšem nenabízí jen ostnaté rostliny z exotických míst, ale také amfiteátr s prostorem pro kanárský zápas a boj s holemi, umělou sopku, kopii starověkých jeskyní Guančů – a samozřejmě možnost občerstvení: Následovat bude článek Křížem krážem po Gran Canarii (VI)
Žádné komentáře:
Okomentovat