Start pochodu je v Újezdu nad Lesy, kde jsme jiný pochod, ale s podobnou trasou, absolvovali letos v lednu (naleznete na tomto blogu zde), a tak jsme se rozhodli, že si trasu přizpůsobíme
Z vlaku vystupujeme nikoli v Klánovicích, ale už v Úvalech a vydáváme se na Městskou naučnou stezku Úvaly. Je okružní, dlouhá osm kilometrů a příhodně začíná v blízkosti vlakového nádraží. Brzy opouští město a stoupá lesem k Menhiru Úvaly. Jedná se o novodobý kamenný kruh tvořený různě poskládanými kameny, které se stáčející do tvaru spirály. Vzdáleně má připomínat Stonehenge, já těmto nesmyslům nefandím a tak se dlouho nezdržujeme pokračujeme v cestě Alejí úvalských dětí směrem k rozhledně. Za každé dítě, které se v Úvalech narodilo, zde byl vysazen strom jako symbol nového života:
Na kopci Vinice stojí rozhledna, o níž se na webu spolku Pro Úvaly v článku Trocha historie úvalské rozhledny píše: „Blízko vrcholu kopce Vinice nad Úvaly stojí od roku 2013 ocelová rozhledna s vnitřním točitým schodištěm. Za nápad postavit ji, vděčíme Petru Petržílkovi, který jako tehdejší místostarosta u mobilního operátora prosadil nahrazení původní dočasné základové stanice právě touto stavbou. Celková výška rozhledny je 31,2 m a je z ní krásný výhled do Polabí a dál a na město Úvaly. Bohužel po stavbě rozhledny nastalo období, kdy se vedení města nebylo schopno dohodnout s mobilním operátorem o podmínkách provozu. Rozhledna tak byla zavřená, a jen díky častým dírám v plotě se na ni dalo nelegálně vylézt. Slavnostní otevření do dočasného provozu náš spolek PRO Úvaly uskutečnil 6. září 2014 v 15:00. Za první víkend dorazilo okolo 150 návštěvníků. Kdo to nestihl, mohl využít ještě jednoho víkendu 27.-.28. září 2014. Dohromady tak bylo na úvalské rozhledně přes 200 zájemců. A konečně, díky Janu Černému (PRO Úvaly) se podařilo mezi městem a mobilním operátorem dohodnout oboustranně akceptovatelné podmínky a rozhledna byla 30. dubna 2015 otevřena do každodenního provozu.”
Na kopci Vinice stojí rozhledna, o níž se na webu spolku Pro Úvaly v článku Trocha historie úvalské rozhledny píše: „Blízko vrcholu kopce Vinice nad Úvaly stojí od roku 2013 ocelová rozhledna s vnitřním točitým schodištěm. Za nápad postavit ji, vděčíme Petru Petržílkovi, který jako tehdejší místostarosta u mobilního operátora prosadil nahrazení původní dočasné základové stanice právě touto stavbou. Celková výška rozhledny je 31,2 m a je z ní krásný výhled do Polabí a dál a na město Úvaly. Bohužel po stavbě rozhledny nastalo období, kdy se vedení města nebylo schopno dohodnout s mobilním operátorem o podmínkách provozu. Rozhledna tak byla zavřená, a jen díky častým dírám v plotě se na ni dalo nelegálně vylézt. Slavnostní otevření do dočasného provozu náš spolek PRO Úvaly uskutečnil 6. září 2014 v 15:00. Za první víkend dorazilo okolo 150 návštěvníků. Kdo to nestihl, mohl využít ještě jednoho víkendu 27.-.28. září 2014. Dohromady tak bylo na úvalské rozhledně přes 200 zájemců. A konečně, díky Janu Černému (PRO Úvaly) se podařilo mezi městem a mobilním operátorem dohodnout oboustranně akceptovatelné podmínky a rozhledna byla 30. dubna 2015 otevřena do každodenního provozu.”
Rozhledna je příhradové konstrukce, na vyhlídkovou plošinu vede 113 schodů a za lepšího počasí nabízí výhled na České středohoří, Bezděz, Ještěd nebo Krkonoše. Já se spokojím s pohledem na stromořadí, podél něhož jsme sem přišli...
Úvaly vnikly u brodu přes říčku Výmolu na důležité obchodní stezce později zvané Trstenická. Úval znamenal údolí, v němž se sbíhaly tři potoky – Výmola, Přišimaský potok a přítok od Malechova z dnes již neexistujícího rybníka směrem na Přišimasy. Další vodou do bažiny v centru dnešních Úval přispíval ještě Škvorecký potok. Po překonání bahnitého úvalu čekalo povozy tažené koňmi zdolání kopce směrem na Prahu do lesa Vidrholce. Les byl příležitostí pro loupežníky, kteří se tam hojně vyskytovali. Ještě v závěru 19. století se zde po obou stranách cesty udržovaly 150 metrů široké vykácené pruhy pro lepší bezpečnost projíždějících povozů plných zboží. Formani proto rádi využili v Úvalech možnost přespání, dopřáli odpočinek koním a pokračovali v cestě za denního světla. Z města byl k těžkým vozům přidán za poplatek pár koní na zdolání kopce. Kromě několika zájezdních hostinců zde byla louhárna kůží, prosperovali kováři a vzniklo zde i strojní kolářství. O tyto přivýdělky Úvalští přišli po vybudování železnice a hlavně s rychlým nástupem automobilů. Od 1. ledna 1969 jsou Úvaly městem, dnes mají přes sedm a půl tisíce obyvatel.
Kolem kostela Zvěstování Páně a novorenesanční budovy základní školy...
... přicházíme k pomníku Arnošta z Pardubic, stojícímu na náměstí stejného jména. Za jedno z možných míst narození prvního pražského arcibiskupa byl totiž v minulosti považován úvalský dvůr Hostín. Pomník stál od roku 1869 na pozemku v blízkosti tohoto dvora, ale na konci 20. století byl již silně poškozen, porostlý mechem a kámen byl zvětralý. V roce 1995 bylo rozhodnuto o přemístění sochy a její celkové rekonstrukci.
V Bistru Úvaly otevřeném v bývalém statku přečkáváme u kávy krátkou přepršku a pokračujeme v cestě. Jedna z kešek nás přivádí k místu, kde se v roce 1984 stala železniční nehoda. V pondělí 9. července po 17. hodině projížděl stanicí Úvaly rychlík 524 Bečva a při vjezdu od Kolína v rychlosti 99 km/h v oblouku před závorami, asi 400 m od výpravní budovy vykolejil. Stalo se tak v důsledku vybočení kolejnic teplem. Pátý vůz od konce vlaku se položil na bok, čtvrtý vůz se utrhl a zabořil do štěrku, třetí vůz se bokem zastavil o druhé nástupiště a v polovině se zlomil. Na nástupišti dvě osoby zemřely a osm dalších bylo zraněno.
U rybníku Fabrák naučnou stezku opouštíme a jdeme se zblízka podívat na Úvalský viadukt, známý jako „Devět kanálů“. Jedná se o historickou železniční stavbu z roku 1844 na trati Praha–Česká Třebová. Zděný most z pískovce a žuly se pyšní délkou 135 metrů a výškou 13 metrů. V roce 1954 byl vedle něj kvůli rozšíření tratě postaven identický betonový most. Viadukt je kulturní památkou a prošel několika rekonstrukcemi, včetně zpevnění pilířů a obnovy okolí.
Zhruba po 300 m se na naučnou stezku opět napojujeme, míjíme akciový pivovar Libertas a opouštíme městskou zástavbu. Přicházíme k opuštěnému lomu Na Široké louce, kde se dříve těžily tzv. droby, které se na první pohled podobají břidlicím, jen mají světlejší odstíny šedé až šedozelené barvy. Jedná se o horniny sedimentárního púvodu, které vznikly v hlubokomořském prostředí. Kámen byl používán ve stavebnictví zejména jako kámen do základů a dále jako silniční štět a na úpravu lesních cest.
Pokračujeme kolem Úvalských rybníků, kousek po silnici a dostáváme se do přírodního parku Škvorecká obora - Králičina. Vlevo ve svahu jsou pozůstatky hradu Skara. Doba vzniku či jeho historie nejsou známy. Současně jméno Skara není původní, poprvé ho použil v 17. století Bohuslav Balbín, když špatně přečetl název v mapě Münsterovy Kosmografie. Dnes jsou zde patrné jen příkopy a valy, žádné pozůstatky zdiva se nedochovaly:
Modrá turistická značka nás vede úzkou pěšinou ve svahu nad potokem Výmola a pak podél zdi Škvorecké obory až na okraj Újezdu nad Lesy. Cíl pochodu je u Masarykovy základní školy v Čentické ulici, odkud ještě šlapeme půl druhého kilomtru na nádaží Klánovice.





Žádné komentáře:
Okomentovat