Křížem krážem po Gran Canarii (VII)

Předchozí článek Křížem krážem po Gran Canarii (VI)

Návštěvu hlavního města jsme záměrně, především z časových důvodů, neabsolvovali vypůjčeným autem, ale linkovým autobusem

Zhruba po hodině jízdy po dálnici vystupujeme na zastávce Teatro nazvané podle nedalekého Teatro Pérez Galdós, divadla pojmenovaného podle uznávaného autora Benita Péreze Galdose (1843–1920). Budova, postavená v roce 1919, je dílem Miguela Martína Fernándeze de la Torre:

Hned při výstupu z autobusu vidíme, že odjezd zpátky není odtud možný z důvodu zemních prací. V blízkosti žádnou zastávku nenacházíme, takže se budeme muset poohlédnout po informačním centru... Ještě chvíli pokračujeme po hlavní ulici Carretera del Centro než odbočíme do staré čtvrti Vegueta.

Las Palmas de Gran Canaria je s více než 380 000 obyvateli největší město celých Kanárských ostrovů a spolu se Santa Cruz de Tenerife jedním ze správních center. Osadu pojmenovanou podle hojného výskytu palem Ciudad Real de las Palmas založil Juan Réon hned po svém přistání u ostrova 24. června 1478. Její jádro leželo v místech dnešní čtvrti Vegueta v jižní části města. Už o pět let později byl celý ostrov v rukou Španělů a za další dva roky bylo do rozrůstajícího se města přeneseno z ostrova Lanzarote, ovládaného Španěly již od počátku 15. století, sídlo biskupa. Odhaduje se, že deset let po založení už žilo v Las Palmas snad až 3 500 lidí, kromě Španělů také Portugalci a Janované. Díky výhodné poloze na trase zámořských plaveb město během 16. století bohatlo, což však s sebou přinášelo také rostoucí počet útoků nejen pirátů, ale i dalších evropských mocností. Město sice nebylo nikdy dobyto, ale jeho rozvoj v 17. a 18. století už nebyl zdaleka tak přímočarý. Teprve vybudování na svou dobu velmi moderního přístavu Puerto de la Luz na sklonku 19. století znamenalo návrat Las Palmas na výsluní.

Město dodnes spojuje slávu svých prvních let s Kryštofem Kolumbem. Jenže kolumbovskou stopu musíme brát trochu s rezervou. Nejnadšenější údaje hovoří o tom, že se Kolumbus zastavil ve zdejším přístavu při své první, druhé i čtvrté plavbě. Realistům se to vždycky zdálo trochu moc, a když se blížilo 500. výročí první plavby, znovu se na toto téma podrobně bádalo. Vybádalo se, že se Kolumbus zastavil v Las Palmas pouze při první cestě v srpnu 1492 kvůli opravě kormidla Pinty. Skeptici dodávají „pokud vůbec”, protože existuje i teorie, že Pinta připlula do Las Palma pouze pod velením svého kapitána Martína Alonsa Pinzóna, zatímco Kolumbus s dalšími dvěma loděmi kotvil u ostrova La Gomera.

*  *  * 

Přicházíme do čtvrti Vegueta, historické části Las Palmas zapsané na seznamu UNESCO. Leží netradičně až na jižním okraji města a její nejstarší části pocházejí z konce 15. století. Tvoří ji labyrint úzkých uliček lemovaných historickými domy s dřevěnými balkony a nádhernými nádvořími.

Na malém náměstíčku za katedrálou sv. Anny stojí Casa de Colón neboli Kolumbův dům, patrně nejznámější památka města:

I s Kolumbovým domem je to složitější! Kolumbus v něm prý bydlel, neboť šlo o sídlo guvernéra ostrova. Šlo, jenže z onoho domu, který na tomto místě stál koncem 15. století, zbylo jen pár architektonických prvků zakomponovaných do jeho nástupce z roku 1777. Posléze byly dokonce do „Kolumbova domu” zahrnuty okolní stavby, takže dnes se pod tímto názvem skrývá celý blok, uvnitř se čtyřmi malebnými patii. Skvostný portál je završený tudorským obloukem, v němž se snoubí rostlinné a zvířecí motivy, městské znaky nesou dva lvi: 

Uprostřed nádvoří stojí stará studna...

... a několik staletí staré galerie a arkády v typickém kanárském stylu udržují v místnostech chlad a stín:

V domě sídlí muzeum, které připomíná jak Kolumba a jeho plavby, tak i celou dobu velkých zámořských objevů s důrazem na zvláštní význam Kanárských ostrovů jako pravidelné zastávky lodí na cestě mezi Starým a Novým světem. Platíme symbolické vstupné dvě eura(!) a hned na začátku si prohlížíme rekonstrukci části interiéru lodi ve skutečné velikosti, která ilustruje životní podmínky, jež museli námořníci snášet při brázdění oceánů. Z vystavených exponátů jsou zajímavé modely lodí, například vlámské galeony z roku 1593,...

... ale především Kolumbových lodí Santa Maria, La Pinta a La Niňa:

Jsou tu také mapy,..

... model Las Palmas v době Kolumba...

... a za pozornost stojí i zdejší stropy:

Z muzea vycházíme na malé náměstí...

... a vzápětí vstupujeme do Catedral de Santa Ana (ano, s jedním n!), katedrály sv. Anny – hlavní v Las Palmas a největší na Gran Canarii. Platíme vstupné šest eur, v němž je kromě prohlídky interiéru také vstup na vyhlídkovou terasu a do diecézního muzea.

Stavba katedrály započala v roce 1497 a trvala čtyři sta let, o čemž svědčí šedé klasicistní průčelí. Pětilodní chrám zaujme svoji gotickou architekturou maorského stylu. Má jedenáct kaplí a člověk neví, co dřív obdivovat – sochy, obrazy, oltářní retábly, kazatelnu, varhany,... 

Socha Nejsvětější srdce Ježíšovo

V kryptě má hrob José de Viera y Clavijo, kanárský cestovatel, osvícenský historik, s jehož jménem jsme se před pár dny setkali při návštěvě botanické zahrady, která je po něm pojmenovaná.

Hra světel

Výtahem v jižní věži se dostáváme na vyhlídkovou terasu, odkud se kocháme krásnou podívanou na město:

Z vyhlídky se vracíme dolů a navštěvujeme Muzeum Diocesano de Arte Sacro, Diecézní muzeum sakrálního umění. Nachází se vedle katedrály a vystavuje cennou sbírku náboženských soch, zlatnických výrobků a obrazů od 16. století.

Svatý Roch

Panna Maria od borovice

Vstup na Plaza de Santa Ana, náměstí sv. Anny, střeží bronzové sochy psů, legendárního symbolu, jenž se od roku 1506 ocitl na městském znaku a připomíná jednu z variant, jak vzniklo pojmenování Kanárských ostrovů:

Z náměstí vidíme katedrálu v celé její velikosti...

... a na opačném konci neoklasicistní budovu radnice:

Přecházíme hlavní třídu Carretera del Centro a zastavujeme se u stánku turistických informací. Přívětivá pracovnice nám vysvětluje odkud se žlutým autobusem městské dopravy dostaneme k pláži a také odkud se linkovým modrým autobusem vrátíme do Playa del Inglés:

Ještě než půjdeme na autobus, míříme k náměstí Alameda de Colón na okraji čtvrtě Triana. Na severním konci náměstí stojí pomník Kryštofa Kolumba s jeho bystou:

Teprve potom podle plánku z infocentra odcházíme na autobusovou zastávku a odjíždíme k severu, kde vystupujeme a míříme na Playa de las Canteras. Nádherná, široká, kolem tří kilometrů dlouhá pláž s jemným zlatavým pískem se táhne po celém západním pobřeží Las Palmas:

Právě tady se začal v polovině minulého století rozvíjet turistický ruch na Gran Canarii. Dávno před tím zde byly lomy, které daly pláži i promenádě jméno. Těžil se v nich pískovec používaný na mnohé stavby se městě včetně katedrály sv. Anny. Vstup do moře je zde velmi pozvolný, přes rozpálený písek je položeno několik „chodníků“:

Hodinu a půl střídáme koupání a slunění, ale čas je neúprosný a tak se vydáváme na cestu k autobusovému nádraží. V Parque Santa Catarina si prohlížíme bronzovou sochu zobrazující Lolitu Plumu (vlastním jménem María Dolores Rivero Hernández, 1904–1987), slavnou a milovanou místní postavičku. Byla známá svou bohémskou povahou, výrazným líčením a péčí o opuštěné kočky v parku. Stala se symbolem svobody i turistickou ikonou města. Socha od španělského sochaře Amado Gonzáleze Hevia (Favila) z roku 1992 ji zachycuje v životní velikosti obklopenou kočkami:

Návrat autobusem do Playa del Inglés stojí šest eur.

Následuje článek Křížem krážem po Gran Canarii (VIII)