Po levém břehu Sázavy

Vydáme-li ze Světlé z malostranské Haškovy ulice podél řeky, najdeme i na jejím levém břehu, kde nevede regulérní pěšina, leccos zajímavého. A to, prosím, nemám na mysli odpadky, které jsme nasbírali v rámci akce Čistá řeka Sázava (psal jsem o tom zde).

Hned za poslední zahradou vidíme malou nenápadnou zděnou budku. Odborně se jí říká limnigrafická stanice, protože uvnitř se skrývá limnigraf, přístroj k měření a registraci výšky hladiny vodního toku. K jeho kontrole a seřízení slouží vodočetná lať, která má stupnici po dvou centimetrech s čísly označujícími decimetry a celé metry.

Limnigrafická stanice ve Světlé byla uvedena do chodu v roce 1962, jejím správcem byl Emil Tourek, prastrýc dnešního starosty města. Tehdy se používaly obsluhované limnigrafické přístroje pracující na principu spojených nádob, s mechanickým zápisem na limnigrafický papír, dnes jsou stanice osazeny automatickými limnigrafickými přístroji s elektronickým záznamem a dálkovým přenosem dat, která se zpracovávají na pracovišti Českého hydrometeorologického ústavu v Praze. Momentálně Sázavou protéká v tomto místě kolem 8 m³/s vody, vodní stav je kolem 60 cm. První stupeň povodňové aktivity (bdělost) se vyhlašuje při 160 cm, druhý (pohotovost) při 220 cm, třetí (ohrožení) při 280 cm. Nejvyšší stav – 394 cm – byl zaznamenán při povodni 14. srpna 2002

Další cesta není sice příliš pohodlná, ale není ani neschůdná, jen musí člověk dávat pozor, kam šlape. Na druhém břehu řeky vidíme skálu – vlastně Skálu, protože tak se jmenuje obnažený žulový výchoz rozpůlený v roce 1903 při výstavbě lokální dráhy Kácov – Světlá, kterou záhy trampové přejmenovali na Posázavský pacifik. Mezi řekou a silnicí na Ledeč se vine zbrusu nová cyklostezka, zatím je to sice jen úsek v délce 1,7 km, ale i tak zaplať pánbůh za něj.

Na našem levém břehu objevíme další zajímavost, když se dostaneme na úroveň Dolní Březinky. Nebo Lipničky, která je ovšem vlevo za kopcem, takže ji nevidíme. Tou zajímavostí je kamenné moře, mohutný pruh balvanů, nepravidelně promísených drobnějšími úlomky a sutí. Některé balvany jsou stabilizovány, jiné jsou ve vratké poloze, jako by chtěly pokračovat ve svém pohybu po svahu.

Jak vznikl tento mohutný balvanitý pruh? Ve starším období čtvrtohor se v Evropě uplatnily doby ledové a mezi nimi teplejší období. Teploty se pohybovaly převážně kolem bodem mrazu, výrazně ubylo rostlinného krytu.  To vše umožnilo intenzivní mechanické zvětrávání a rozrušování skalních hornin. Docházelo ke střídavému tání a mrznutí vody, která tak vykonala práci přírodního kameníka a skálu rozložila v balvany. Dynamika podloží se pak postarala o jejich uspořádání do tvaru balvanitého splazu, jak jej vidíme dnes. Vody z dešťů a sněhů za další dlouhé věky srazily některému balvanu ostrou hranu, odnesly něco sutě mezi balvany, ale vzhled kamenného moře už v podstatě změnit nedokázaly. A tak zde máme výraznou připomínku doby ledové!

O pár stovek dál narazíme na stopy po lidské činnosti, konkrétně zbytky zařízení blízkého zaniklého kamenolomu. Disponoval úzkochorozchodnou drážkou s plošinovými a výklopnými vozíky a lanovou dráhou byl spojen s Prefou na protějším břehu řeky. Výrobnu stavebních prefabrikátů v Dolní Březince uvedl do provozu v roce 1953 n. p. Českomoravský průmysl kamene Světlá n. S., dnes její objekty patří firmě MONTRAZ – Miloš Rázl.

U vysoké dlouhé stěny by se jistě radostí zatetelilo srdce nejednoho lichenologa neboli odborníka na lišejníky.

Než v roce 2002 přišla velká voda, spojovala oba břehy řeky závěsná lávka. Povodeň ni odnesla a o jejím znovuvybudování se již neuvažuje.

Po louce se pomalu blížíme k osadě Mariadol. Po chatrné lávce překonáváme Pstružný potok a vlevo vidíme zbytky mostku, po kterém vedla úzkorozchodná trať. Ložené vozíky po ní jezdily z Malého Mlýnku samospádem, zpátky je tahal kůň. Prakticky po celé její délce dnes vede žlutá turistická značka. Po téměř dva kilometry dlouhé drážce zůstaly dodnes jen stopy v podobě náspu, který nás přivádí k lanové lávce pro pěší. Již dvakrát jsem zmínil povodeň v roce 2002, která poničila i tuto lávku. Nejprve byla zásluhou firmy MONTRAZ opravena a po další povodni v březnu 2005 zcela zrekonstruována.

Na jejím místě stál od roku 1923 dřevěný most, který se 30. září 1931 zřítil s vozíky plnými kamení do řeky. „Zřícení mostu pod 120 centy kamene a pod tíží pěti lidských těl bylo náhlé a katastrofální,“ píše se v dobovém tisku. „Dva dělníci dostali se ve vlnách Sázavy pod vozíky a pod trosky mostu, takže  utonuli dříve, nežli jim mohlo být přispěno ku pomoci. Ostatní dělníci a stavbyvedoucí měli poměrné štěstí v tom, že nebyli materiálem zasypáni, takže mohli být vytaženi přispěchavšími druhy. Případ sám je pln tragiky i v tom, že mrtvá těla nebohých dělníků nemohla býti ani dlouho nalezena a objevili je teprve k večeru po dlouhém hledání. Byla proudem řeky, nyní nebezpečně rozvodněné, odplavena do značných dálek. Rozvodnění Sázavy udává se také za vlastní příčinu neštěstí. Vlny patrně podemlely pilíře mostní a porušily jejich stabilitu. Vše to bude řádně vyšetřeno komisí, která se také již včera hned po polednách dostavila.“

V mlýně na pravém břehu Sázavy vyráběl od roku 1922 Ing. Josef Kolář, kterému patřil i zmíněný Malý Mlýnek, ovesné vločky. K mlýnu vedla nejen úzkokolejka, ale také vlečka posázavské lokálky. Zastávka zde však nebyla, proto v květnu 1924 předložili zástupci obcí Lipnice, Lipnička a Kochánov žádost o její zřízení. Po zjištění výše nákladů na její výstavbu, které by museli uhradit, však tuto myšlenku opustili a na otevření zastávky si obyvatelé těchto obcí museli počkat až do 9. prosince 1929. Dostala název Kochánov podle vsi na levém břehu, ale kolem roku 1950 došlo k jejímu přejmenování podle vesnice ležící na pravém břehu Sázavy na Mrzkovice.

Do Světlé se vracíme po již zmíněné nové cyklostezce.