Koncem ledna jsem vytáhl uschovanou stránku z podzimního čísla časopisu Kam na výlet, na níž byla upoutávka na možnost ubytování v Návštěvnickém centru Dřevák na Modravě, telefonicky jsem si ověřil pravdivost údajů, mailem jsem odeslal objednávku a pak už nezbývalo než čekat na konec dubna.
Vyjíždíme autem v sobotu po sedmé hodině a cestu třikrát přerušujeme – na hradě Rabí, ve městě, jehož název by slušel spíše nějakému pohoří – v Kašperských Horách, a na hradě Kašperku.
Rabí, mimochodem – pravidla českého pravopisu nepřipouštějí variantu Rábí, která se tak zhusta objevuje ve všemožných tiskovinách, je největší hradní zříceninou v Čechách a jen celková délka jeho hradeb s dělovými baštami činí neuvěřitelných devět kilometrů.
Dostalo se i na stránky učebnic dějepisu, a to jako místo, kde při husitském obléhání v roce 1421 přišel slavný vojevůdce Jan Žižka z Trocnova o své druhé oko. Hrad založili kolem roku 1300 páni z Velhartic, ovšem první zmínky pocházejí až z roku 1380, kdy jej vlastnil Půta Švihovský z Rýzmberka. Již zmínění husité obléhali hrad hned dvakrát a dvakrát jej také dobyli.
Značně zpustnul během třicetileté války a také vinou častého střídání majitelů. Konečnou zkázu dokonal kolem roku 1720 požár a obyvatelé okolních vsí, kterým zřícenina sloužila jako zdroj levného stavebního materiálu. Poslední majitelé Lamberkové ji nakonec v roce 1920 darovali Spolku pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích za symbolickou 1 Kč.
Dnešní Rabí představuje působivý komplex několika nádvoří, hradních paláců a rozlehlých sklepení s dominantní 26 metrů vysokou vyhlídkovou věží.
Po odjezdu z Rabí stojí zato ohlédnout se zpátky:
Kašperk drží jedno významné prvenství – díky nadmořské výšce 886 m je nejvýše položeným královským hradem v Čechách. Po svém zakladateli Karlu IV. nese své jméno (Karlsberg), dnes trochu zkomolené. Stavitel Vít Hedvábný dokázal hrad vtěsnat na úzký kamenný ostroh 18 metrů široký a 116 metrů dlouhý. Dominantou hradu, dodnes sevřeného v úzkém obdélníku hradeb, je torzo dvoupatrového paláce se dvěma obytnými věžemi a budovou purkrabství.
Kašperk byl sice hradem královským, ale spravovali jej zástavní držitelé, v době husitské přívrženci kalicha Zmrzlíkové ze Svojšína, později Šternberkové, Švamberkové a další. Nikdy nebyl dobyt. V roce 1617 jej ve značně zchátralém stavu koupilo od krále Matyáše město Kašperské Hory, ale ani to se o hrad příliš nestaralo a po roce 1665 jej přestalo udržovat úplně. Značná část byla rozebrána na stavební materiál, přesto si hrad zachoval mnohé původní prvky, například na jedné z věží zůstala protipožární cihlová helmice. Od 80. let 20. století je Kašperk postupně rekonstruován. V lednu 2007 se na východní věži podepsal orkán Kyrill, který doslova rozmetal její střechu tak, že nešla opravit. Zbylé torzo dělníci demontovali a za více než 1,8 milionu korun postavili novou střechu s šindelovou krytinou a především s novým a pevným krovem.
Po prohlídce hradu se vydáváme na strmou kamenitou cestu, která nás zhruba po půl kilometru přivádí na Pustý hrádek, ve skutečnosti zbytky předsunutého opevnění.
Z dvoupodlažní stavby s pětibokou strážní věží se sice dochovalo jen torzo někdejší bašty a pár kamenných zdí, ale protože jsme ještě výše než hrad (924 m n. m.), otevírá se před námi úchvatný výhled do okolí, jen zčásti omezený lesem.
První zmínka o Kašperských Horách je z roku 1336, ale v té době už tu byla v plném proudu těžba zlatonosných rud. Za krále Jana Lucemburského bylo v okolí v provozu 350 mlýnů a stoup na zlatou rudu a počet obyvatel významně převyšoval dnešní stav. Městečko postupně získávalo různá privilegia, například kupci putující do Bavor museli zde nocovat, ať přišli do města v jakoukoli hodinu. Původní německé jméno Reichenstein vzniklo zkrácením označení „am reichen Stein“ (= u bohaté skály). Bohatství města dokládá množství dochovaných výstavných staveb. Ještě ve 14. století se místní konšelé usnesli na stavbě nového kostela přímo uprostřed tržiště. Původně byl zasvěcen sv. Linhartovi, dnes sv. Markétě. Nová obchodní stezka otevřená Karlem IV přestala město v době husitských válek živit a provoz na ní byl obnoven až po roce 1458. Dočasný návrat zlatých časů zažilo město ještě v 16. století. Symbolizuje je druhá nepřehlédnutelná stavba na náměstí – radnice sestávající ze dvou sousedních renesančních domů s trojicí barokních štítů. Ty ovšem vznikly při přestavbě v 17. století, kdy již těžba nezadržitelně upadala, nicméně přetrvala až do 19. století. Hlavní obživou obyvatel se stávalo zemědělství, těžba a zpracování dřeva.
V podvečer přijíždíme do Modravy a ubytováváme se. Modrava se nachází jen devět kilometrů od bavorské hranice v nadmořské výšce 985 metrů. Má pětašedesát trvale žijících obyvatel, je významnou rekreační obcí a střediskem zimních sportů. Rodí se zde řeka Vydra, neboť se tu sbíhají tři její pramenné potoky – Modravský, Roklanský a Filipohuťský, které přinášejí nahnědlou vodu z rozsáhlých slatí ležících na temeni Šumavy při státní hranici s Německem. Rozvoj Modravy je spojen s existencí kupecké stezky vybudované ve druhé polovině 14. století Karlem IV. Od roku 1757 se rozvíjí jako rybářská a lovecká osada zvaná Mádr. Ke změně dochází po roce 1799, kdy kníže Schwarzenberg kupuje od hraběte Kinského rozsáhlé území Prášilského panství a využívá obrovského bohatství dřeva ze zdejších rozsáhlých lesů. Po výstavbě Vchynicko-tetovského plavebního kanálu se údolí na soutoku tří potoků stalo významnější křižovatkou cest a Modrava skutečnou osadou. V roce 1827 zde byla postavena Bienertova továrna na výrobu rezonančních desek pro zhotovování klavírů a houslí. Bylo zde zaměstnáno padesát dělníků a dalších třicet v lese, po větrné smršti, která se nad Šumavou přehnala v říjnu 1870, továrna zanikla a stala se zní klasická pila. Dodnes se zachovala pouze část pro ukládání a sušení vyrobeného materiálu, která byla prohlášena nemovitou kulturní památkou, a spolu s bývalým sídlem továrníka Bienerta slouží jako rekreační zařízení. V roce 1869 měla Modrava 492 obyvatel, do roku 1930 jejich počet stoupl na 543. V roce 1950 však tu žilo již jen 69 lidí a v roce 1991 dokonce 41.
Návštěvnické centrum dřevařství bylo ve spolupráci se Spolkem přátel tradic uvedeno do provozu v červnu 2007. Interaktivní expozice zaměřená na dřevo, jeho původ,vlastnosti a využití vznikla ve spolupráci s vědeckými pracovníky z Dřevařské fakulty Technické univerzity ve Zvolenu. V plně vybavené truhlářské workshopové dílně si nejen děti, ale i dospělí mohou leccos vyrobit, třeba tradiční dřeváky.
Žádné komentáře:
Okomentovat