pondělí 15. dubna 2013

Z Chřenovic do Ledče nad Sázavou

Krátký, asi desetikilometrový výšlap po červené turistické značce proti toku Sázavy – i když přímo po jejím břehu vede jen pár set metrů…

Ve stanici Chřenovice vystupujeme z Posázavského pacifiku a šlapeme vzhůru do stejnojmenné obce, dříve zvané Křenovice. Už z dálky je vidět její románský kostel sv. Václava. Na plošině nad protáhlým svahem svažujícím se k řece Sázavě jej v letech 1134–1139 postavili patrně sázavští benediktini. Sloužil pro vladyku Chřena jako tvrz a okolo něj vznikla osada nesoucí vladykovo jméno, tedy Chřenovice. Kostel sv. Václava je nejstarší historickou památkou na Ledečsku.
Jednolodní románský kostel s obdélníkovou lodí, osmnáct metrů vysokou hranolovou věží se třemi patry sdružených oken stojí uprostřed hřbitůvku na západním konci obce. Gotický polygonální presbytář byl přistavěn kolem roku 1300. Nynější podoba kostela je zajímavým dokladem doby, kdy románský sloh ustupuje již novému slohu gotickému. Zatímco mohutná hranolová věž se stanovou, původně šindelovou a od roku 1937 prejzy krytou střechou, osazená na dvaatřiceti vyřezávaných dubových krakorcích, je výrazně románská, východní část chrámové lodi včetně kněžiště je již raně gotická. Věž a velká část zdiva lodi jsou z hrubě tesaných kamenných kvádrů charakteristických pro románské stavby, zatímco zbývající část zdiva je postavena z lomového kamene typického pro ranou gotiku. Nejvýraznějším architektonickým románským prvkem věže jsou na všech stranách troje sdružená okna: nejspodnější je děleno jedním sloupkem, prostřední dvěma a nejhořejší třemi sloupky.
Krátce se pokocháme výhledem na Melechov...
...a pokračujeme otevřeným terénem, kde je třeba bedlivěji sledovat červenou značku.
Po cestě svažující se pasekou s vykácenými stromy se blížíme ke hradu, silueta jeho věže již prosvítá mezi stromy, které jsou zatím bez listí. Nadšen z toho, že jaro už konečně přišlo, fotím jeho první posly: podběl, jaterník, plicník a sasanku.
Podběl lékařský, jehož vědecký název Tussilago farfara má samozřejmě základ v latině. Rodový název odráží všeobecně známé léčivé vlastnosti (tussis = kašel, ago = ženu), druhový se vztahuje k šedoplstnatému, jakoby pomoučenému povrchu listů (far = mouka, fero = nesu). Množství slizových i jiných účinných látek (tříslovin a flavonoidů) obsažených zejména v květu a přízemních listech činí z podbělu velmi účinnou léčivku při nemocech horních cest dýchacích. Listy lze použít i zevně ve formě suchého zábalu proti revmatu a bolestem kloubů. V rostlině však byly v malém množství detekovány i toxické alkoloidy, proto se vnitřní užívání doporučuje omezit na krátkodobé používání ve směsích.
Jaterník podléška zvaný též jaterník trojlaločný má trojlaločné listy tvarem připomínající játra. Tomu odpovídá český název jaterník i vědecký Hepatica (hepar = játra). Druhové jméno podléška a jeho lidové varianty podlístka nebo podlíška jsou odvozeny z toho, že se tato bylina často nachází pod lískami. Dříve se jaterník užíval ve formě odvaru jako močopudný prostředek nebo při žlučníkových kolikách a v podobě kloktadla při onemocnění dýchavích cest.
Plicník lékařský – využívání byliny při léčení plicních onemocnění a podobnost jejích skvrnitých listů se skvrnitými plícemi daly plicníku jméno. Odvar z plicníku léčí záněty průdušek, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest a trávicího ústrojí. Stejně jako podběl obsahuje třísloviny a flavonoidy, které příznivě působí na lidský organismus, ale také alkaloidy, takže by se neměl používat déle než tři týdny.
Sasanka hajní byla v lidovém léčitelství užívána jako lék proti revmatismu. Čerstvě utržená je jedovatá a v chytrých knížkách (případně Googlu) se uvádí, že pro dospělého člověka je smrtelné požití 30 rostlin. Ale kdo a proč by se pásl na sasankách, věru nevím…
O hradu Chřenovice se zachovalo pouze velmi málo historických údajů. Tento původně strážní hrad nad řekou Sázavou byl založen v roce 1289 patrně Lévou z Janovic (Vrchotových), když mu přestala vyhovovat tvrz u kostela jak strategicky, tak i reprezentativně. Po husitských válkách začal chátrat a v roce 1544 je již uváděn jako pustý. Od té doby se začal postupně měnit ve zříceninu. Dodnes se z něj zachovala pouze poměrně vysoká válcová věž se zdmi silnými až dva a půl metru. Dále zde uvidíme už jen malé zbytky zdiva hradeb a parkánové zdi. Hrad byl sídlem rytířského rodu z Chřenovic, jehož nejznámějším členem byl Milota z Chřenovic, zvolený na čáslavském sněmu roku 1421 do husitské zemské vlády.
Pod skálou se zříceninou hradu se nachází velká srubová vila, kterou si v roce 1963 koupil pro rekreaci známý skladatel populární hudby, klavírista, herec a spoluzakladatel divadla Semafor Jiří Šlitr (*15. 2. 1924, †26. 12. 1969).
Těsně pod vilou byla zřízena železniční zastávka Chřenovice-Podhradí otevřená při uvedení dráhy do provozu 24. září 1903. Až do roku 1924 se, stejně jako obec a hrad, jmenovala Křenovice. Téhož roku dostaly stanice Zruč, Ledeč a Světlá přídomek „nad Sázavou“. Stanice patrně drží primát nejbližší železniční zastávky u kteréhokoliv našeho hradu.
Jdeme podél trati až k portálu tunelu, který je svými 251 metry nejdelší ze čtyř tunelů na trati Kácov – Světlá n. S. Je ražený do oblouku, proto také, když jsme jím v dobách mladické nerozvážnosti procházeli, neviděli jsme uprostřed ani dopředu ani dozadu a museli jsme šlapat po pražcích popaměti.
Červená značka vede zpočátku po břehu Sázavy, ale záhy se prudce obrací doleva a stoupá do kopce nad obcí Obrvaň, která je dnes již součástí Ledče nad Sázavou. Na Ledeč, schoulenou pod majestátním Melechovem, shlížíme shůry:
Po silnici klesáme dolů, míjíme motokrosový areál a na nádraží vyčkáváme příjezdu Posázavského pacifiku. Jeho trať vede v Ledči přes Pilský (Pivovarský) potok po viaduktu, jehož stavba byla skutečným oříškem. Nejenže je situován v oblouku a musel kromě potoka překlenout i dvě cesty, ale v cestě mu stála dvoupatrová pivovarská sýpka. Dnes už není známo, jak silný tlak vyvíjel pivovar na její zachování, ale jisté je, že sýpka zcela neustoupila. Pouze bylo velkostatkem na náklady dráhy rozebráno první patro a zřízena nová střecha z plechové krytiny, aby byla odolná ohni. Pouhý metr nad ní je dodnes ocelová konstrukce, zatímco vlevo i vpravo od ní jsou kamenné klenuté oblouky.
Scenérii trati doplňuje v těchto místech tunel pod hradním vrchem a jeden z nejmohutnějších hradních mostů v Čechách, složený z pěti oblouků o rozpětí od 6 do 10 metrů. Jeho délka je 50 m, šířka 3 m a výška 15 m, deska uprostřed mostu nese datum 1838. Krásu mostu a tunelu si nejlépe vychutnáme při pohledu ze zastávky Horní Ledeč.
Poslední pohled patří vile Brožovka stojící vlevo na kopci. Postavil ji v roce 1903 stavitel Josef Brož podle vzoru slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Dlouho ji vlastnila matka univerzitního profesora MUDr. Arnolda Jiráska (1887-1960), známého českého a světového chirurga, který sem za matkou často jezdíval a užíval si volna.

1 komentář:

  1. Tuhle vycházku máme letos v plánu - fajn, že jsi uvedl zajímavosti, víme, do čeho jdeme :-)
    Zdravím!

    OdpovědětSmazat