Cestou do Labských pískovců

Od odjezdu z domova poprvé zastavujeme až v kraji Karla Hynka Máchy pod hradem Houska. Tajemný, magický, prokletý či pekelný. Všechny tyto přívlastky má hrad, který nepatří mezi největší ani nejkrásnější, a přesto se stal oblíbeným cílem mnoha výletníků a dobrodruhů.

Každého jistě napadne otázka, co tak zvláštního a lákavého může nabídnout? Odpověď je prostá, má v sobě něco, co jiné hrady nemají, třeba bránu do pekla!

Další zvláštností je skála, která prostupuje celým hradem. Její části můžete spatřit jak venku na nádvoří, tak i uvnitř, například v Loveckém sále. K hradu a jeho okolí se váže mnoho pověstí, například ta o odsouzenci. V prostorách hradu byla průrva do pekla. Obyvatelé hradu chtěli vědět, jak takové peklo vypadá. Jednoho dne se rozhodli, že to zjistí a nabídli odsouzenému na smrt milost, pokud se do pekla vydá a řekne, co tam viděl. Trestanec souhlasil, což neměl dělat. Spustili ho do průrvy a po několika minutách uslyšeli zoufalý křik. Okamžitě ho vytáhli a nemohli uvěřit vlastním očím. Odsouzenec byl šedivý a zestárl o mnoho desítek let. O peklu, ani o tom co viděl, nechtěl mluvit a za pár dní zemřel šílenstvím. Lidé se báli a tak se pokusili díru zasypat. To se jim ovšem nepovedlo, a tak na jejím místě postavili kapli, která rojení čertů měla zabránit.

Auto necháváme na travnatém parkovišti a stoupáme ke hradu. Založil jej v letech 1270–1280 Hynek z Dubé, přestože zdejší území ještě právně patřilo českému králi, byl však přesvědčen, že je získá za věrné služby mladému Václavovi II. Během staletí prošel gotický hrad mnoha stavebními úpravami, které způsobily, že zde dnes můžeme spatřit sloh románský, gotický i prvky slohu renesančního. Renesanční přestavby nejvíce ovlivnily současnou podobu hradu a jeho okolí, proto se možná někde dočtěte, že Houska je renesanční zámek s prvky gotického hradu. 

Za dobu své existence vystřídal hrad mnoho majitelů, což mu moc neprospělo, neboť každý ho vlastnil jen chvíli a tak se nedostávalo času ani peněz na opravy a rekonstrukce. Mezi významné majitele Housky patřili kromě pánů z Dubé například Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Kounicové a dokonce i princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássyová. V roce 1924 koupil hrad prezident Škodových závodů Josef Šimonek a do roku 1939 jej užíval jako letní sídlo. Během války sloužil německé armádě a v roce 1950 sem byl umístěn archiv Státní knihovny Klementina, který zde sídlil bezmála 40 let. Poté byla Houska předána Instavu Praha a o pár let později byla vrácena v restituci původním majitelům Ing. Jaromíru Šimonkovi a MUDr. Blance Horové. Právě díky nim byl hrad opraven a roku 1999 otevřen široké veřejnosti

Už při příchodu k hradu můžeme spatřit skálu, která prostupuje celým hradem. Vstupujeme na nádvoří, které má vynikající akustiku, díky níž se Houska stala vyhledávaným místem pro pořádání různých koncertů. Průvodce nás vítá krátkým, zato značně neobvyklým proslovem: „Divní lidé sem chodí na hrad. Divně oblečení a divně obutí. Podívejte se, prosím vás, na sebe, co to máte za boty? Jak v tom můžete chodit?“ Mnozí se opravdu dívají, co mají na nohou, jako by si nemohli vzpomenout, že si obouvali botasky, sandály či polobotky. Jenom těm, kteří se podívají na boty průvodce, dojde jeho vtip:

Expozice čítá pouze několik místností, protože hrad byl ještě nedávno velmi zanedbán. Přicházíme do hradní kaple, která se nachází v severním křídle a zabírá přízemí i první patro. Osvětlují ji čtyři velká a dvě malá okna, kaple je nápadně podobná kapli na Bezdězu. Není to náhoda, oba hrady se totiž stavěly současně. Bezděz měl sloužit jako správní a Houska jako rekreační sídlo. V kapli jsou k vidění nástěnné malby z let okolo 1330 zobrazující klasické biblické výjevy, dnes jsou již vybledlé.

Po zhlédnutí záhadné kaple se dostáváme do prvního patra, kde se nacházejí obytné místnosti. V některých je poskrovnu nábytku a na stěnách moderní obrazy.

Můžete tu také spatřit již v úvodu zmiňovanou skálu... 

...a v Loveckém sále řadu trofejí:

Zelená komnata je nejkrásnější místností z celého hradu. Její stěny zdobí náboženské a lovecké fresky z 16. století. 

Také jsou zde zobrazeny různé hrady, mezi nimi samozřejmě i Houska, ještě s věží, která byla zbourána, aby hrad ztratil svou nedobytnost a nestal se tak opěrným bodem pro nepřítele, který by se ho zmocnil.

Po prohlídce hradu se vracíme na parkoviště a popojíždíme jen pár kilometrů k Vrátenské hoře, na jejímž vrcholku se tyčí svým vzhledem poněkud atypická rozhledna. 

Už v roce 1893 sem  mšenský okrašlovací spolek přemístil čtyřbokou dvanáct metrů vysokou dvoupatrovou dřevěnou věž, která původně sloužila na sušení požárních hadic. Pod vedením tesaře Legnera z Kaniny získala věž schodiště a zastřešení vyhlídkového ochozu, ale po několika letech provozu byla stržena vichřicí. Později zde byla vystavěna jednoduchá dřevěná triangulační věž, která rovněž sloužila jako rozhledna.

Když v roce 1992 vzniklo Sdružení obcí Kokořínska, vytklo si za jeden ze svých hlavních cílů vybudování nové rozhledny na Vrátenské hoře. Poté, co obec Vrátno darovala zdarma k výstavbě pozemek a společnosti EuroTel a RadioMobil souhlasily s návrhem sdružení, aby plánovaná telekomunikační věž sloužila současně jako rozhledna, mohla se stavba zrealizovat. Speciální trojhrannou konstrukci vyrobila česko-rakouská firma Blažek & Eckel v rakouském Linci. Projekt a realizaci stavby kovové konstrukce opláštěné plechovými díly provedla mělnická firma Rybář stavební s. r. o. bezprostředně po položení základního kamene dne 6. července 1999. Celkem 42 metrů vysoká věž na konci srpna 1999 byla dostavěna, 24. září  zkolaudována a 28. října slavnostně zpřístupněna.  Náklady na její vybudování činily téměř 12 milionů korun a část prostředků byla hrazena formou veřejné sbírky.

Po 18. hodině přijíždíme do Arnoltic, kde máme zajištěné ubytovávání v penzionu U Markytánky. 

Za křižovatkou se nachází barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který počátkem 20. století vyhořel a opraven byl až v roce 1959. 

V sousedství kostela stojí secesní fara a ohradní zeď se třemi branami a čtrnácti zastaveními křížové cesty z 2. poloviny 18. století. Kolem návsi je několik původních zemědělských usedlostí se zděným či roubeným přízemím a hrázděným nebo roubeným patrem. 

Usedlosti dnes slouží převážně k rekreačním účelům. 

Na jihovýchodním okraji obce stojí –  nikoli osamocen, ale naopak uprostřed zástavby – bývalý větrný mlýn holandského typu, který byl postaven v roce 1830. Svému původnímu účelu přestal sloužit v roce 1877 a dnes je využíván k rekreaci.