čtvrtek 8. srpna 2013

Skanzen Zichpil

Zichpil je stará čtvrť Humpolce mezi Horním náměstím a hřbitovem, v níž dříve bydlely nižší vrstvy obyvatelstva, hlavně drobní řemeslníci a námezdní pracovníci. Jednalo se o menší jednoduché domky buď roubené, částečně roubené nebo i zděné, většinou bez hospodářského zázemí, jen s malými zahrádkami. Bohužel tato unikátně zachovaná lokalita začala být v 60. a 80. letech 20. století postupně ničena odbouráváním jednotlivých objektů.

Rekonstrukcí posledního zástupce původní chudinské zástavby, zchátralého poloroubeného domku č. p. 338 zvaného Nápravníkovo stavení, vznikl skanzen Zichpil. Od poloviny 90. let 20. století, po úmrtí poslední majitelky a neřešitelnosti dědického řízení, objekt postupně chátral. Stal se útočištěm vandalů, kteří jej značně poškodili, postupně do něj začalo zatékat a pod náporem sněhu se propadla část střechy. V roce 2009 se stavení se dostalo do majetku města Humpolce a o  rok později bylo prohlášeno kulturní památkou. Díky iniciativě města a obecně prospěšné společnosti Castrum, která spravuje nedaleký hrad Orlík, se podařilo chalupu zachránit. 




Pro veřejnost byl slavnostně otevřen 7. července 2012 a představuje bydlení humpoleckých obyvatel z konce 18. a začátku 19. století. Uvidíte v něm vše, co k životu lidí v té době patřilo, tedy vybavení kuchyně a ložnice včetně hospodářského nářadí. 

Běžné zařízení doplňuje v přízemí tkalcovský stav, protože tkaním si dřív humpolecké rodiny přivydělávaly:

Světnice je roubená se zděným průčelím do ulice a zděná je i část kolem černé kuchyně a boční přístavek chlívku na západní straně. Pod světnicí se nalézá valený sklípek přístupný po schůdkách z předsíně. Díky dendrochronologickému průzkumu lze říci, že převážná část domku vznikla v letech 1793–1794 a dostavba pak po roce 1840.
Překvapením je, že prohlídka dále pokračuje v nedalekém dochovaném tolerančním kostele, kde vám průvodce přiblíží těsné soužití třech duchovních kultur (křesťanské, evangelické a židovské), které v této části města žili v těsném sousedství.

Základní kámen byl položen 18. května 1785 a již 9. října byl jeden z prvních tolerančních kostelů v Čechách vysvěcen. Toleranční kostely nesměly mít navenek ráz kostela, nesměly mít věž ani zvony, vchod nesměl být z hlavní ulice a okna musela být čtyřhranná. Až při opravě koncem 40. let 19. století byl v průčelní zdi proražen nový vchod a původní vchod od fary zůstal jako vedlejší. Celá průčelní stěna byla nově upravena a v této podobě zůstal kostel dodnes. 

Interiér kostela je prostý – plochý tmavý dřevěný strop, cihlová podlaha, u průčelní stěny dřevěná kruchta, u východní stěny mezi apsidou a lodí kazatelna, v apsidě oltář, v lodi jednoduché lavice. V roce 1810 byly zakoupeny varhany a o čtyři roky později byl původní prozatímní oltář nahrazen oltářem s postranními brankami, který se zachoval dodnes. Po vzniku sboru Církve československé v Humpolci mu propůjčil evangelický sbor toleranční kostel k používání, v letech 1961 až 1975 už sloužil jen pro pohřební shromáždění a od té doby zůstal nevyužit.
Kromě Nápravníkova stavení a tolerančního kostela se nedaleko nachází další zajímavý objekt – židovská synagoga, kterou se za posledních roky rovněž podařilo významně zrekonstruovat.

1 komentář:

  1. Jé, tak jste se tam konečně dostal. Škoda, že Vám to nevyšlo loni. Doufám, že se Vám "chaloupka", jak stavení důvěrně říkám, líbila.

    OdpovědětVymazat