Návrat z Labských pískovců

Máme v úmyslu navštívit hrad Bezděz, ale ještě předtím se chceme zastavit v Rabštejnském údolí a zjistit, zda prohlídka podzemní továrny z druhé světové války je i v sezoně pouze po předchozím objednání nejméně osmi osob, nebo jestli je možné přijít kdykoliv.

Máme to štěstí, že na nádvoří bývalé přádelny je shromážděna skupina návštěvníků s průvodcem. Prohlídka začne asi za deset minut a průvodce říká, že pokud bude zájemců méně než třicet, budeme se moci připojit. Trochu překvapující informace je, že prohlídka trvá minimálně tři hodiny, a tak se ani nedivíme, že vstupné je sto korun. Návštěvu Bezdězu budeme řešit indickou metodou – necháme ji na indy.

Název Rabštejn pochází z německého pojmenování skalního útvaru majícího podobu havrana, německy der Rabe. Ve zdejším hlubokém údolí řeky Kamenice lemovaném strmými skalami postavil v roce 1860 českokamenický podnikatel Franz Preidl první přádelnu bavlny, v roce 1864 druhou a 1867 třetí. Zdejší produkce se vyvážela mimo jiné až do Indie, Argentiny a Egypta a majitel přádelen byl za své zásluhy o rozvoj průmyslu roku 1887 povýšen císařem Franzem Josefem do šlechtického stavu (jeho erb si později prohlížíme v podzemí). 

Největšího rozmachu dosáhly textilky kolem roku 1910, kdy zde bylo zaměstnáno na tisíc zaměstnanců. Po první světové válce výroba začala pozvolna upadat a na konci 30. let min. století zanikla.

Na základě Hitlerova výnosu z 2. prosince 1941 byl Velkoněmeckou říší v říjnu 1942 komplex textilních továren zkonfiskován a předán společnosti Weserflugzeugbau GmbH, která sídlila v Brémách a v licenci vyráběla letadla typu Junkers, Messerschmidt a Focke-Wulf. Po ničivých náletech na Brémy firma přenesla do oblasti Rabštejna pouze kovoobráběcí výrobu, ale postupně se sem stěhovala i další výrobní zařízení a rozšiřovaly se výrobní objekty. Později se zde vyráběly točivé díly pro letecké motory, draky letadel, automatické pušky a letecké kanóny, díly vrtulníku Focke-Archgelis Fa 223 a letecké rakety.

V dubnu 1944 byl proveden geologický průzkum zdejšího skalního masivu a v srpnu 1944 byla v Rabštejně založena pobočka koncentračního tábora Flossenburg, z něhož sem byly přesunuty první pracovní síly na hloubení podzemních prostor. Od srpna 1944 do dubna 1945 vězni vyrubali přibližně 17 500 m² podzemních prostor, plánována však byla podzemní výrobní plocha o rozloze až 82 000 m². Délka chodeb je cca 4,5 km. 

V táboře bylo průměrně vězněno asi 650 mužů dvanácti národností. Do května 1945 jich nejméně šestapadesát zemřelo, někteří vysílením při těžké práci v nelidských podmínkách, jiní na nemoci a v důsledku násilí. Ostrahu tábora prováděli němečtí a rumunští příslušníci SS. Po skončení druhé světové války prostory koncentračního tábora sloužily pro internaci Němců před jejich odsunem. Do současnosti se z tábora zachovaly jen základy některých budov, v jejichž blízkosti je umístěn památník obětem fašismu.

V prostoru bývalých přádelen Jánská – východ byly vybudovány tři oddělené provozy Werk A, Werk B, Werk C spojené silnicí a později i úzkokolejnou polní dráhou, blíže České Kamenici se budovaly výrobní haly Werk J, L a G. Další objekty označované jako Werk D a M byly v Horní Kamenici, sklady P a O pak v Srbské Kamenici. Podzemní objekt Werk H byl umístěn v Janské. Společnost postupně zaměstnávala až na 6 000 dělníků (válečných zajatců, totálně nasazených a vězňů) z 18 národností světa.  Pro tyto totálně nasazené dělníky bylo zřízeno v okolí 34 pracovních táborů a dva tábory zajatecké pro ruské a anglické piloty.

V závodě se naplno pracovalo až do 7. května 1945. Po osvobození byly objekty v národní správě, v roce 1952 byly předány vojenské správě a byl zde zřízen provizorní Hlavní sklad ženijní munice. Byl využíván zejména Werk A, v němž byly zazděny nevyztužené štoly a upraveny podlahy a byly zde uskladněny strategické zásoby pohonných hmot Varšavské smlouvy až do objemu osm milionů litrů. Po roce 1968 byl objekt rozdělen na část využívanou Československou lidovou armádou a na část využívanou Sovětskou armádou. Po odchodu armády si část objektů pronajalo občanské sdružení Rabštejn, které část podzemních štol zpřístupnilo a zajišťuje prohlídky pro veřejnost.

Expozice v podzemním systému Werk C dokumentuje historii Rabštejnského údolí množstvím trojrozměrných exponátů (často získaných nálezy v terénu) i dokumentů. Část expozice sestává z nálezů trosek letadel, která havarovala na tomto území, včetně známého případu letadla Douglas DC-9 jugoslávských aerolinií, které 26. ledna 1972 letělo ze Stockholmu do Bělehradu. Z třiadvaceti cestujících a pěti členů posádky jako zázrakem přežila pád z 10 000 metrů jen dvaadvacetiletá letuška Vesna Vulovićová.

Po zhlédnutí expozice a vyslechnutí zasvěceného výkladu přecházíme na prohlídku podzemní továrny Werk B.

Vstupní vrata do části Werk B

V podzemní továrně Werk B

Mírně vytuhlí opouštíme podzemní prostory, v nichž je trvalá teplota devět stupňů Anderse Celsia, a před cestou domů se ještě chvíli vyhříváme na sluníčku.