neděle 18. srpna 2013

Návrat z Labských pískovců

Máme v úmyslu navštívit hrad Bezděz, ale ještě předtím se chceme zastavit v Rabštejnském údolí a zjistit, zda prohlídka podzemní továrny z druhé světové války je i v sezoně pouze po předchozím objednání nejméně osmi osob, nebo jestli je možné přijít kdykoliv.

Máme to štěstí, že na nádvoří bývalé přádelny je shromážděna skupina návštěvníků s průvodcem. Prohlídka začne asi za deset minut a průvodce říká, že pokud bude zájemců méně než třicet, budeme se moci připojit. Trochu překvapující informace je, že prohlídka trvá minimálně tři hodiny, a tak se ani nedivíme, že vstupné je sto korun. Návštěvu Bezdězu budeme řešit indickou metodou – necháme ji na indy.
Název Rabštejn pochází z německého pojmenování skalního útvaru majícího podobu havrana, německy der Rabe. Ve zdejším hlubokém údolí řeky Kamenice lemovaném strmými skalami postavil v roce 1860 českokamenický podnikatel Franz Preidl první přádelnu bavlny, v roce 1864 druhou a 1867 třetí. Zdejší produkce se vyvážela mimo jiné až do Indie, Argentiny a Egypta a majitel přádelen byl za své zásluhy o rozvoj průmyslu roku 1887 povýšen císařem Franzem Josefem do šlechtického stavu (jeho erb si později prohlížíme v podzemí). 
Největšího rozmachu dosáhly textilky kolem roku 1910, kdy zde bylo zaměstnáno na tisíc zaměstnanců. Po první světové válce výroba začala pozvolna upadat a na konci 30. let min. století zanikla.
Na základě Hitlerova výnosu z 2. prosince 1941 byl Velkoněmeckou říší v říjnu 1942 komplex textilních továren zkonfiskován a předán společnosti Weserflugzeugbau GmbH, která sídlila v Brémách a v licenci vyráběla letadla typu Junkers, Messerschmidt a Focke-Wulf. Po ničivých náletech na Brémy firma přenesla do oblasti Rabštejna pouze kovoobráběcí výrobu, ale postupně se sem stěhovala i další výrobní zařízení a rozšiřovaly se výrobní objekty. Později se zde vyráběly točivé díly pro letecké motory, draky letadel, automatické pušky a letecké kanóny, díly vrtulníku Focke-Archgelis Fa 223 a letecké rakety.
V dubnu 1944 byl proveden geologický průzkum zdejšího skalního masivu a v srpnu 1944 byla v Rabštejně založena pobočka koncentračního tábora Flossenburg, z něhož sem byly přesunuty první pracovní síly na hloubení podzemních prostor. Od srpna 1944 do dubna 1945 vězni vyrubali přibližně 17 500 m2 podzemních prostor, plánována však byla podzemní výrobní plocha o rozloze až 82 000 m2. Délka chodeb je cca 4,5 km. 
V táboře bylo průměrně vězněno asi 650 mužů dvanácti národností. Do května 1945 jich nejméně šestapadesát zemřelo, někteří vysílením při těžké práci v nelidských podmínkách, jiní na nemoci a v důsledku násilí. Ostrahu tábora prováděli němečtí a rumunští příslušníci SS. Po skončení druhé světové války prostory koncentračního tábora sloužily pro internaci Němců před jejich odsunem. Do současnosti se z tábora zachovaly jen základy některých budov, v jejichž blízkosti je umístěn památník obětem fašismu.
V prostoru bývalých přádelen Jánská – východ byly vybudovány tři oddělené provozy Werk A, Werk B, Werk C spojené silnicí a později i úzkokolejnou polní dráhou, blíže České Kamenici se budovaly výrobní haly Werk J, L a G. Další objekty označované jako Werk D a M byly v Horní Kamenici, sklady P a O pak v Srbské Kamenici. Podzemní objekt Werk H byl umístěn v Janské. Společnost postupně zaměstnávala až na 6 000 dělníků (válečných zajatců, totálně nasazených a vězňů) z 18 národností světa.  Pro tyto totálně nasazené dělníky bylo zřízeno v okolí 34 pracovních táborů a dva tábory zajatecké pro ruské a anglické piloty.
V závodě se naplno pracovalo až do 7. května 1945. Po osvobození byly objekty v národní správě, v roce 1952 byly předány vojenské správě a byl zde zřízen provizorní Hlavní sklad ženijní munice. Byl využíván zejména Werk A, v němž byly zazděny nevyztužené štoly a upraveny podlahy a byly zde uskladněny strategické zásoby pohonných hmot Varšavské smlouvy až do objemu osm milionů litrů. Po roce 1968 byl objekt rozdělen na část využívanou Československou lidovou armádou a na část využívanou Sovětskou armádou. Po odchodu armády si část objektů pronajalo občanské sdružení Rabštejn, které část podzemních štol zpřístupnilo a zajišťuje prohlídky pro veřejnost.
Expozice v podzemním systému Werk C dokumentuje historii Rabštejnského údolí množstvím trojrozměrných exponátů (často získaných nálezy v terénu) i dokumentů. Část expozice sestává z nálezů trosek letadel, která havarovala na tomto území, včetně známého případu letadla Douglas DC-9 jugoslávských aerolinií, které 26. ledna 1972 letělo ze Stockholmu do Bělehradu. Z třiadvaceti cestujících a pěti členů posádky jako zázrakem přežila pád z 10 000 metrů jen dvaadvacetiletá letuška Vesna Vulovićová.

Po zhlédnutí expozice a vyslechnutí zasvěceného výkladu přecházíme na prohlídku podzemní továrny Werk B.
Vstupní vrata do části Werk B
V podzemní továrně Werk B
Mírně vytuhlí opouštíme podzemní prostory, v nichž je trvalá teplota devět stupňů Anderse Celsia, a před cestou domů se ještě chvíli vyhříváme na sluníčku.

Žádné komentáře:

Okomentovat