Přibyslav

(předchozí článek Žižkovo Pole)
Od Žižkovy mohyly stojící u silnice nedaleko obce Žižkovo Pole je to do Přibyslavi jen pár kilometrů.

Přibyslav leží v nadmořské výšce 520 metrů a v současné době má včetně místních částí kolem čtyř tisíc obyvatel. Znak města dělený na tři části. V horní, červené jsou zkřížené dva vinařské nože obrácené zahnutými špicemi nahoru a ven. Jejich střenky jsou zlaté, čepele ocelové. Nad nimi je knížecí koruna (z erbu Dietrichsteinů), Dolní část je polcená, v pravém, modrém poli jsou tři vodorovně k pravé straně plovoucí ryby nad sebou v přirozené barvě, tj. ocelově zbarvené s červenými ploutvemi (z erbu Zejdliců). V levém zlatém poli jsou dvě zkřížené černé ostrve o šesti sucích (prvotní znak města, odvozený z pečeti s erbem pánů z Lichtenburka).
První důvěryhodná zmínka o Přibyslavi pochází z první poloviny 13. století, což ovšem nepopírá existenci staršího osídlení zdejšího kraje. Město bylo založeno jako opevněné podhradí současně s hradem pánů z Ronova, jehož úkolem bylo střežit dvě zemské stezky, Libickou a Haberskou, které vedly nedaleko. Město nese jméno po svém zakladateli, patrně vladykovi Přibyslavu z Polné. Kolem roku 1250 se jeho dcera Eliška provdala za Smila z Lichtenburka a poté „seděl na Přibyslavi“ Smilův bratr Čeněk z Ronova. Koncem 12. a počátkem 13. století se v okolí Přibyslavi začalo v hojné míře těžit stříbro, což znamenalo příliv lidí do osady. Po Ronovských byla Přibyslav až do bitvy u Lipan v držení husitů, později patřila Trčkům z Lípy, Zachariáši z Hradce a do roku 1848 Dietrichsteinům. Hlavně za třicetileté války město hodně trpělo, bylo také postiženo několika ničivými požáry, z nichž nejhorší vypukl roku 1767, kdy téměř celé město lehlo popelem a jen několik domů zůstalo zachováno.

Nejstarším objektem a současně charakteristickou dominantou města je věž, vlastně zvonice barokního kostela Narození sv. Jana Křtitele. Je čtyřhranná, čtyřpatrová, vysoká asi 30 metrů a byla postavena roku 1497 v místech, kde stával gotický hrad vypálený husity. Věž je z lomového kamene a již delší dobu se diskutuje o tom, zda ji omítnout či  nikoliv. Její cibulová báň s lucernou je až z roku 1681. 

Samotný kostel je bezvěžová stavba ze 13. století, přestavěná v letech 1750–1753 z původního gotického slohu ve slohu barokním. Byl obehnán vysokou zdí a s městem spojen padacím mostem. Prostor mezi zdí a kostelem sloužil jako hřbitov, na němž je kromě jiných hrob Jana Brůžka, učitele Karla Havlíčka Borovského.

Prostor před kostelem a farou od roku 1998 doplňuje devět metrů vysoký Mariánský sloup od místního rodáka akademického sochaře Romana Podrázského (1943–2001). 

Opodál stojí budova starého špitálu z roku 1692, která byla postavena jako útulek pro chudé ženy z Přibyslavi a Polné (tam byl naopak podobný útulek zřízen pro muže). V průčelí budovy je znak rodu Dietrichsteinů.

Městské muzeum a informační centrum sídlí spolu s městskou knihovnou v Kurfürstově domě na Bechyňově náměstí. Jsou zde památky na významné rodáky, historie divadelnictví a místního Sokola, nově též selská jizba.

V rohovém domě na severní straně náměstí se narodil Ing. Stanislav Bechyně, DrSc. (1887–1973) stavitel a vynikající odborník v oboru mostního stavitelství, po němž je pojmenováno zdejší náměstí. Jeho syn RNDr. Jan Bechyně (1920–1973) byl světově známý entomolog, který působil na státní univerzitě ve Venezuele. Nedaleko stál také rodný dům již zmíněného Jana Otty (1841–1916). Jeho nejúspěšnějším vydaným dílem byla největší česká všeobecná encyklopedie (27 dílů) Ottův slovník naučný. Dnes už je to sice dílo poněkud zastaralé, ale zatím stále ještě nepřekonané. 

Na hřbitově se nachází hrob již zmíněného Romana Podrázského, osazený jeho dílem Okovy, nedokončeným pomníkem obětem komunismu. Nejrozsáhlejším a nejznámějším dílem přibyslavského sochaře, které vznikalo v 90. letech 20. století, je soubor soch pro Meditační zahradu pana Hrušky v Památníku obětem zla v Doudlevcích u Plzně. Jeho další sochařská díla zdobí nejen jeho rodné město, ale i mnoho obcí a měst v blízkém i vzdálenějším okolí (např. ve Světlé nad Sázavou památník Sklo a kámen na náměstí Trčků z Lípy). Jako starosta města se snažil z Přibyslavi udělat centrum společenského a kulturního života celého regionu.

Na jižním okraji města stojí zámek, který sestává ze dvou částí. Zadní vybudoval v roce 1560 ve stylu italské renesance jako letní sídlo Zachariáš z Hradce, nejvyšší komorník markrabství moravského a pán na Telči, přední část byla přistavěna za Dietrichsteinů v roce 1845. Jeho památkovou hodnotu bohužel citelně narušila rekonstrukce v 80. letech 20. století. V zámeckých prostorách bylo v roce 1983 otevřeno Metodické centrum a stálá výstava požární ochrany a ochrany československé ekonomiky, z něhož později vzniklo Centrum hasičského hnutí s rozsáhlou expozicí mapující vznik, vývoj a současný stav hasičského hnutí u nás i za hranicemi.

Na prostranství pod zámkem stojí od roku 1957 jezdecká socha Jana Žižky od Bohumila Kafky. Jedná se o třetinovou kopii originálu umístěného před Památníkem osvobození v Praze na Vítkově.

Naproti přes ulici je pomník Karla Havlíčka Borovského od Romana Podrázského.