Teprve až druhý dubnový víkend byl opravdovou příležitostí přivítat jaro. Učinili jsme tak na pochodu, který se sice jmenuje Ze Zbraslavic do Zruče, ale jeho pořadatelé nabízejí i okružní trasy. A jednu takovou jsme si vybrali
Od startu, který je jako vždy v sokolovně, jdeme přes náměstí ke kostelu sv. Vavřince. Jeho loď je v jádře románská, podle způsobu zdiva z 12. století, presbytář s mohutnými opěráky je gotický, věž na jižní straně chrámu je pravděpodobně z 1. poloviny 16. století.
V kostele je pro dnešek instalována výstava fotografií kutnohorské cestovatelky Ivany Soukupové z jejího putování po Svatojakubské cestě do Santiaga de Compostela. Ty jsme se důkladně prohlédli už loni při pochodu v Hlízově, a tak se věnujeme interiéru kostela.
Jako v minulosti jdeme se i dnes podívat k nedalekému zámku...
... a dostavované tvrzi (podrobnosti o ní naleznete na tomto blogu zde):
Po žluté značce klesáme do údolí s Novým rybníkem, za jehož hrází stoupáme mezi chaty a pak doleva na vlastní značení.
To sestává z oranžových malovaných nebo plechových šipek někde doplněných popisy na bílém papíru.
Od Pančavského mlýna se jde po silnici společně s modrou turistickou značkou, kterou však brzy opouštíme a pokračujeme po vlastním značení. S ním si pořadatelé opravdu vyhráli, tvoří asi tři čtvrtiny osmnáctikilometrové trasy a nutno říct, že je perfektní, zabloudit se nedá.
Po dlouhé rovné cestě lesem přicházíme k jeho okraji, kde míjíme samotu Zelená chalupa, jejíž název bílé fasádě neodpovídá – snad tomu tak bylo někdy v minulosti. Přecházíme silnici, pokračujeme po cestě dolů lesem a po louce, kolem rybníka přicházíme do Čenovic. Na konci obce přecházíme na polní cestu, stoupáme do kopce, pak pokračujeme kousek po silnici a znovu odbočujeme na polní cestu. Procházíme lesem, kde se zleva připojuje modrá značka, která nás přivádí přes Dolní Dvůr s výběhy koní do Čestína.
Původní název obce zněl Čestín Kostel, v roce 1389 zde byla vystavěna tvrz a v roce 1579 udělil císař Rudolf II. Čestínu statut města. Koncem 16. století přebudoval Adam Slavata tvrz v zámecké sídlo, posléze byl ale nucen majetek prodat a od té doby se v Čestíně vystřídalo několik majitelů. Roku 1859 byl stržen původní kostel ze 13. století a na jeho místě poměrně rychle vybudován nový v novorománském slohu. Jeho věž je osazena jedním malým a dvěma velkými zvony pocházejícími z roku 1562. Věžní hodiny byly instalovány až roku 1971.
V kostele je pro dnešek instalována výstava fotografií kutnohorské cestovatelky Ivany Soukupové z jejího putování po Svatojakubské cestě do Santiaga de Compostela. Ty jsme se důkladně prohlédli už loni při pochodu v Hlízově, a tak se věnujeme interiéru kostela.
Jako v minulosti jdeme se i dnes podívat k nedalekému zámku...
... a dostavované tvrzi (podrobnosti o ní naleznete na tomto blogu zde):
Po žluté značce klesáme do údolí s Novým rybníkem, za jehož hrází stoupáme mezi chaty a pak doleva na vlastní značení.
To sestává z oranžových malovaných nebo plechových šipek někde doplněných popisy na bílém papíru.
Od Pančavského mlýna se jde po silnici společně s modrou turistickou značkou, kterou však brzy opouštíme a pokračujeme po vlastním značení. S ním si pořadatelé opravdu vyhráli, tvoří asi tři čtvrtiny osmnáctikilometrové trasy a nutno říct, že je perfektní, zabloudit se nedá.
Po dlouhé rovné cestě lesem přicházíme k jeho okraji, kde míjíme samotu Zelená chalupa, jejíž název bílé fasádě neodpovídá – snad tomu tak bylo někdy v minulosti. Přecházíme silnici, pokračujeme po cestě dolů lesem a po louce, kolem rybníka přicházíme do Čenovic. Na konci obce přecházíme na polní cestu, stoupáme do kopce, pak pokračujeme kousek po silnici a znovu odbočujeme na polní cestu. Procházíme lesem, kde se zleva připojuje modrá značka, která nás přivádí přes Dolní Dvůr s výběhy koní do Čestína.
Původní název obce zněl Čestín Kostel, v roce 1389 zde byla vystavěna tvrz a v roce 1579 udělil císař Rudolf II. Čestínu statut města. Koncem 16. století přebudoval Adam Slavata tvrz v zámecké sídlo, posléze byl ale nucen majetek prodat a od té doby se v Čestíně vystřídalo několik majitelů. Roku 1859 byl stržen původní kostel ze 13. století a na jeho místě poměrně rychle vybudován nový v novorománském slohu. Jeho věž je osazena jedním malým a dvěma velkými zvony pocházejícími z roku 1562. Věžní hodiny byly instalovány až roku 1971.
Krátce posedíme v hostinci U Janatů a pokračujeme po silnici do někdejší dřevařské a sklářské osady Morány. V roce 1707 zde skelmistr Vavřinec Eisner postavil sklářskou huť na způsob vlašských hutí v Muranu blíže Benátek, kde bylo vyráběno nejlepší sklo v celé Evropě. Hutě pojmenoval vlašským jménem Murano, které lidé brzy změnili na Morány. Majitelé hutě se měnili, koncem 18. století se přestalo v huti pracovat a hutě úplně zpustly a byly zbořeny. V roce 1894 Morány koupil Josef Hrubý z Jelení, majitel panství Červené Pečky, který dal obytné stavení bývalých majitelů přestavět na zámeček a kolem něho zřídit park. K areálu patřily chlévy, stáje, stodola a do dnešního dne zachovaná sýpka.
V roce 1942 byla na celý majetek uvalena německá nucená správa a rodina musela zámeček opustit. po válce jí byl majetek vrácen, ale jen do roku 1948, kdy byl komunistickým režimem vyvlastněn. Postupně zde bylo tuberkulózní sanatorium, internát lesnického učiliště a léčebný ústav pro mentálně postižené. V roce 1991 byl rodinou Hrubých restituován a prošel nákladnou rekonstrukcí. Řádně ošetřen a upraven byl i lesopark s mnoha vzácnými stromy, také rybníčky byly vyčistěny a osazeny rybami. Majitel Jaromír Hrubý v roce 2012 zemřel a Morány zdědil jeho synovec Dr. Filip Sternberg.
Za osadou Morány opouštíme silnici a lesní cestou přicházíme ke statku Chotěměřice, polní cestou klesáme k silnici a za ní už pokračujeme po žluté značce na vrch Klikor, kde je poslední kontrola. Od ní sestupujeme k Novému rybníku, čímž uzavíráme dnešní okruh a stoupáme do Zbraslavic do cíle pochodu. Jak prozradil Mojmír Ježek, hlavní pořadatel pochodu, sešlo se dnes na startu 1164 účastníků!
Do odjezdu vlaku máme téměř hodinu času, a tak se jdeme podívat na místní židovský hřbitov. Byl založen v roce 1697 asi osm set metrů za městem na svahu obráceném k jihu. Jeho plocha je zaplněná náhrobky asi ze dvou třetin, je nich kolem sto padesáti, nejstarší je z roku 1815. Zhruba na jedné třetině jsou nápisy v hebrejském jazyce, na třetině v německém a na třetině v českém.
A nakonec mapka pochodu:
Do odjezdu vlaku máme téměř hodinu času, a tak se jdeme podívat na místní židovský hřbitov. Byl založen v roce 1697 asi osm set metrů za městem na svahu obráceném k jihu. Jeho plocha je zaplněná náhrobky asi ze dvou třetin, je nich kolem sto padesáti, nejstarší je z roku 1815. Zhruba na jedné třetině jsou nápisy v hebrejském jazyce, na třetině v německém a na třetině v českém.
A nakonec mapka pochodu:
Žádné komentáře:
Okomentovat