sobota 14. dubna 2018

V Dubaji na pláži i v nákupním centru

Předchozí článek Dubaj je úvodní...

Po opulentní snídani ve formě švédského stolu míříme na pláž. Víme, že k moři to může být tři až čtyři kilometry, ale myslíme si, že to zvládneme – a kdyby ne, zbytek dojedeme taxíkem, které tady jezdí opravdu nahusto. Asi bychom to opravdu zvládli, ale v síti pravoúhlých ulic jsme se trochu zamotali, a tak nakonec máváme na taxík. Pro řidiče máme několik zvědavých otázek, například zda pláž, na kterou nás veze, je přístupná zdarma a není-li jen pro ženy a děti, protože v sobotu to tak na některých plážích bývá. Dostává se nám ujištění, že je pro všechny, bez vstupného a jmenuje se La Mer.
Jedná se o nový, dva a půl kilometru dlouhý plážový resort mezi umělými ostrovy Pearl Jumeirah a Jumeirah Bay, který má tvar mořského koníka a později na něm vyroste rezidenční čtvrť. 
Široký pás jemného, téměř bílého písku se táhne podél tyrkysově modrého moře,...
...je tu však i menší zatravněná plocha s několika palmami, byť trochu opelichanými, které lehce šelestí ve větru. To je místečko stvořené pro nás, po ránu ještě prázdné.
Nedaleko jsou barevné kabinky na převlékání, sprchy, toalety, pláž je hlídaná plavčíky, vše ostatní ochrankou. Jakmile se vzdálíte jen pár kroků od pláže, musíte se obléknout, pivo neseženete nikde, ani v restauraci, a s focením to také nepřehánějte, zvlášť máte-li zrcadlovku. 
V těsné blízkosti pláže jsou desítky obchodů, kaváren,...
Před kavárnou Starbucks s kávou mocca v kelímku s nápisem Yarda
...barů, restaurací a zařízení pro plážové aktivity jako půjčovna lehátek a slunečníků, šlapadel, kajaků a vodních skútrů, také obří tobogan či „Hawa Hawa“ – první hřiště pod širým nebem mimo východní Asii s rozlehlou nafukovací trampolínou. Tato atrakce má původ v Japonsku, kde je možné se s ní setkat v mnoha veřejných parcích. 
Nedaleko se nachází Jumeirah Mosque, mešita Džumejra, která svou architekturou nápadně připomíná mešity z dob středověkého Španělska. Je postavena výhradně z bílého kamene, pojme 1200 věřících a je to první mešita v Emirátech, která je přístupná i nemuslimům. Slouží široké veřejnosti jako kulturní a vzdělávací centrum, prohlídky s průvodcem a odborným výkladem v anglickém jazyce se konají čtyřikrát týdně.
Pláž opouštíme dříve, než bych si přál (i když napoprvé to jistě stačilo), protože v 15:45 hod. máme v recepci hotelu informační schůzku s delegátem cestovní kanceláře. Seznamuje nás mimo jiné s možnostmi přikoupení výletů, takže se (někteří) přihlašujeme na pondělní Pouštní safari a čtvrteční Nezapomenutelnou Dubaj. Poněkud překvapující je, že platit budeme až při uskutečnění akce.
Večer vyrážíme znovu směrem k nejvyšší budově světa Burj Khalifa s úmyslem tentokrát se dostat až k ní. Nadchodem nad třídou šejka Zajeda se dostáváme na stanici metra, které zde ovšem jezdí většinou nad zemí. 
Vpravo objekt s eskalátory k nadchodu, vlevo stanice metra
Pohyblivé chodníky v nadchodu
V současné době má dvě linky, červenou a zelenou, celkem měří 45 kilometrů a má 47 stanic, z nichž pouze devět je podzemních. 
Stanice dubajského metra mají stejný vzhled
Jezdí zde plně automatizované vlaky, tedy bez řidiče. Cestování po Dubaji je umožněno pouze s kartou, která slouží jako jízdné pro všechny druhy veřejné dopravy (metro, autobusy, tramvaj) a prodává se ve čtyřech variantách: červená je jednorázová karta, stříbrná je klasická přednabitá karta, zlatá je pro cesty vozy třídy Gold Class a modrá je pro abonenty trvale žijící v Dubaji. 
Kupujeme si samozřejmě tu červenou, za jejíž vystavení se platí dva dirhamy, výše jízdného se odvíjí od počtu zón, které ujedete. Při nástupu do metra je třeba věnovat pozornost vozům, do kterých nastupujete, neboť tím předejdete společenskému faux pas nebo dokonce pokutě. Vůz Gold Class je řazen na první místo soupravy, aby měli zajištěn výhled cestující, kteří si zakoupili zlatou kartu (jízdné je dvakrát dražší). Je nevhodné, aby ve vozech určených pro ženy a děti cestovali muži, a tak zbývají další tři běžné vozy určené pro zbytek cestujících.
Tudy jezdí vlaky metra
Jedeme sice jenom o jednu stanici dál, vzdálenou půl druhého kilometru, ale rozdíl mezi šlapáním pěšky v téměř třicetistupňovém vedru, nebo jízdou v klimatizovaném voze je obrovský. Vystupujeme na stanici označené Burj Khalifa / Dubai Mall, což ve skutečnosti znamená, že od stanice metra do obřího nákupního centra musíme využít sedm pohyblivých chodníků vedených v nadzemním klimatizovaném koridoru.
Nákupní galerie Dubai Mall byla otevřena v listopadu 2008 a je něco jako v Praze Palladium, ale několikrát větší:



K dostání je tady téměř vše, paleta zboží je neuvěřitelně široká od módního oblečení pro ženy, muže i děti, přes zlato, šperky ze stříbra, parfémy, křišťál, luxusní porcelán a koberce až po lahůdky. Výběr je téměř neomezený a do začátku letošního roku dokonce bez daně z přidané hodnoty (nyní je DPH 5 %). 
Vlevo dole stěna obrovského akvária
Zdejší akvárium je jedno z největších vnitřních akvárií na světě a drží Guinessův rekord za „Světově největší akrylový panel“. Je v něm více než 33 000 vodních živočichů, což představuje více než 220 druhů, včetně žraloků a trnuch.
Je tu dokonce Ice Rink, zimní stadion, neboť bruslení je mezi Araby i přistěhovalci značně oblíbené. 
Další zdejší atrakcí je Watterfall neboli Vodopád. Je vysoký 24 metrů, takže prochází všemi čtyřmi patry nákupního centra a zdobí jej umělecké plastiky lidských postav, vyrobené ze skleněných vláken. 
Zastavujeme se také u modelu budoucí nejvyšší stavby světa Dubai Creek Tower, jejíž výstavbu zajišťuje developerská firma Emaar. Za projektem stojí renomovaný španělsko-švýcarský architekt Santiago Calatrava. Štíhlá věž v podobě minaretu bude vysoká 928 metrů a měla by být dokončena před zahájením dubajského EXPO 2020. Náklady na výstavbu se předběžně odhadují na jednu miliardu dolarů. Věž bude stát jen několik minut jízdy od dubajského mezinárodního letiště. Její základy jsou hluboké přes 70 metrů a rok trvalo jejich monitorování. Několik pater poskytne vyhlídku na přístav i město, v dalších poschodích budou obchody a hotel. Poblíž vznikne vůbec největší nákupní středisko, které postaví rovněž firma Emaar, a také sídliště pro 470 000 lidí, jehož výstavba už začala.
V jedné ze směnáren měníme dolary za dirhamy, kurs je 1 USD = 3,655 AED. Za výměnu peněz se účtuje poplatek, ve směnárně samozřejmě nižší než v hotelu. Štěstím je, že nad eskalátory a na křižovatkách jsou nápisy a šipky usnadňující orientaci, jinak bychom se z tohoto gigantického bludiště snad nevymotali...


S využitím pohyblivých chodníků opouštíme Dubai Mall a z proskleného nadchodu shlížíme na osmiproudovou třídu, která protíná město a furiantsky – až kýčovitě – září nejen tisíci světel, ale i reflektorů a koncových světel automobilů.
V neděli chceme vyzkoušet pláž Kita (čti Kajta), na kterou je doprava hotelovým taxíkem zdarma. Pláž bych s trochou nadsázky přirovnal k bulharskému pobřeží před čtyřiceti lety: širé moře, písek vlevo i vpravo donedohledna, jedna sprcha, jedna toaleta a jeden malý bufík. A tak je pro příští dny rozhodnuto – budeme jezdit taxíkem na La Mer!
V dálce je vidět silueta luxusního hotelu Burj Al Arab
Jediný stín a jediná sprcha
Musím se také zmínit o geocachingu. Jsa jím trochu postižen, bádal jsem už před odletem, zda by se i v Dubaji dala ulovit nějaká keška. Samozřejmě, že dala – na rozdíl od mnoha jiných byla jedna poměrně blízko hotelu dosažitelná pěšky. Vydávám se pro ni hned po snídani, protože výše zmíněný pojem „poměrně blízko“ představuje ve skutečnosti cca čtyři kilometry tam a čtyři zpátky. Ve vedru, které zde panuje, to je tak asi na hranici toho, co jsem ochoten absolvovat. Keška se jmenuje Why (a opravdu nevím proč) a je schovaná ve čtvrti nových vilek s úzkými rovnými, ale někdy slepými ulicemi. Jako již několikrát, i dnes se mi podařilo odlovit ji až ve chvíli, kdy jsem to už vzdával...
Při návratu do hotelu, samozřejmě jinudy, jak je mým zvykem, se zastavuji na kafíčko v Dunkin´ Donuts, což je mezinárodní řetězec rychlého občerstvení, zaměřující se především na prodej koblih a kávy. Nějakou dobu firma působila i v České republice. Oslovují dívčinu, která je kromě mě jedinou návštěvnicí kavárny, zda by mi udělala památeční snímek. Nastavuji parametry, načež ona si myslí, že chci fotit ji a se smíchem se ptá, zda moji žádost nepochopila špatně...

Pokud jde o geocaching v Dubaji, ještě jsem neskončil. Na mostě přes vodní plochu, spojujícím Dubai Mall se súkem Al Bahar, nově vybudovanou replikou tradičního arabského trhu, je virtuální keš, k jejímuž uznání je třeba vyfotit se s nějakým identifikačním předmětem tak, aby na pozadí byla Burj Khalifa. Už doma jsem si tedy na čtvrtku vytiskl znak geocachingu s mým nickem a vzal si ji s sebou. Ale mám i fotku bez cedule...
A do třetice – na stránkách geocachingu jsem našel event, pořádaný na tomtéž mostě nějakými Němci trávícími týden v Dubaji. V uvedený den a čas se tam vydávám v doprovodu dvou kolegů. Most je plný lidí, většinou fotících nejvyšší stavbu světa nebo selfie, a tak až na třetí pokus objevuji tříčlennou rodinku s plátěnou taškou se znakem geocachingu, zavěšenou na pískovcovém zábradlí. Do logbooku jim vtisknu svoje razítko, převezmu dvě CWG, krátce pohovoříme a uděláme společné foto:
Následující článek V Dubaji mezi mrakodrapy

Žádné komentáře:

Okomentovat