Pouštní safari v Dubaji

Předchozí článek V Dubaji mezi mrakodrapy

Před 16. hodinou sedíme v klimatizované hale hotelu a čekáme až si nás přijde někdo vyzvednout a odveze nás na Desert Safari neboli Pouštní safari – výlet, který jsme si objednali (stál 285 dirhamů) při pondělní schůzce s delegátem cestovní kanceláře. Přichází Arab v typickém zdejším oblečení a s mobilem v ruce, ptá se po mně a zároveň mi na displeji ukazuje moje jméno. Tenhle dědík že s námi pojede do dun? Spíše nás jenom odveze na místo srazu, dumám, tam budou další zájemci a pojedeme společně několika auty. 

Před hotelem však stojí jeho Toyota Land Cruiser, off-road se zabudovaným rámem, ovšem decentně potaženým stejným materiálem jako sedačky a výplně dveří. Takže přece jenom pojedeme do pouště s tímto řidičem! Uvnitř už sedí čtyři pasažéři, Ital s dvěma staršími ženami a jedna mladší, která říká, že žije ve Švýcarsku. Kromě angličtiny ovládá i němčinu, ale patrně patří k Italům, třeba je to jejich dcera, ale to není podstatné. 
Podstatné je, že nejedeme s nějakým svátečním řidičem, jak se na první pohled zdálo, ale s pěkně ostrým chlapíkem, který má řízení v rukou. Jede hezky svižně, přejíždí z pruhu do pruhu a na dálnici se s plynovým pedálem nijak nemazlí. Jedeme dost dlouho než se dostaneme na okraj pouště. Tam řidič zastavuje a upouští vzduch z pneumatik. Několik aut už tu stojí a další přijíždějí – všechny jsou stejné značky. 

Křižujeme písečné duny, sjíždíme je kolmo dolů i smykem bokem, ženské občas strachy vyjeknou, což Arabovi vyloudí spokojený úsměv na tváři a ještě přitvrdí. Stejným stylem se kolem nás prohánějí ostatní auta, na některých dunách je vidět, že jsou využívány pravidelně.

Následuje přestávka na fotografování...

... a je také možnost nechat se svézt na čtyřkolce. Také její řidič si to náležitě užívá a vyvádí s pasažéry (častěji však pasažérkami) psí kusy.

Na závěr nás uprostřed pouště čeká Beduin Camp s možností projížďky na velbloudu a tetování henou,... 

... s večerním vystoupením břišní tanečnice, tancem derviše a ohňovým show.

Kromě občerstvení v podobě malého špízu a falafelu, fritovaných koulí z cizrny a zeleniny, podobných našim karbanátkům, nás po představení čeká beduínská večeře plná arabských specialit servírovaných formou švédského stolu. Všechna jídla vypadají a voní lákavě, ovšem je jich tolik druhů, že u mnohých se člověk musí spokojit jen s pohledem... A to ještě netušíme, že nás čeká několik zákusků, nealkoholické nápoje a káva v neomezeném množství. Káva je s kardamomem, jak je zvykem v Turecku a arabských zemích. Kardamom je koření, které se používalo už ve starověkém Řecku a Římě, oblíbený je však zejména v zemích Orientu, kde se používá při výrobě cukrovinek, zákusků, pečiva a různých pokrmů, v likérech, alkoholických nápojích a také v léčivých přípravcích. Jeho specifická silná vůně a chuť, na kterou my nejsme zvyklí (ale zvyknout se dá), se stala nedílnou součástí tamní kultury.
Když od stánku s kávou odcházím, volá mě obsluhující Arab zpět, otevírá poklop na velké hluboké míse a vybízí mě, abych si ke kávě nabral datle. Oni ji totiž nesladí, ale přikusují k ní datle. Co přikusují, jejich datle se na jazyku přímo rozpouštějí! Mňam!

Následující článek Nezapomenutelná Dubaj