Návštěva výstavy Muchových plakátů a části Slovanské epopeje na brněnském Výstavišti (viz na tomto blogu zde) mě donutila konečně si přečíst knihu Jiřího Muchy, kterou mám už drahná léta ve své knihovně
Životopisný román o českém kreslíři a malíři tvořícího evropské umění konce 19. a počátku 20. století. Jeho syn spisovatel Jiří Mucha s historickou důsledností, synovskou pozorností skládá mozaiku života a tvorby svého otce.
Po pařížském uvedení svého prvního plakátu věnovaného Sarah Bernhardtové rozvinul Alfons Mucha svůj osobitý styl v překrásných křivkách, pastelových barvách a četných dekorativních motivech. Jako jeden z předních představitelů secese ve výtvarném a užitém umění uplatnil svůj talent nejen na populárních plakátech, ale i na návrzích šperků a bytových doplňků. Vytvořil dekorativní styl, který byl přijat jako univerzální.
Autor líčí a vysvětluje životní příběh svého otce, zabývá se také (někdy až příliš podrobně) širšími souvislostmi – dobovou atmosférou a životy jeho přátel.
* * *
Jiří Mucha (1915–1991), syn malíře Alfonse Muchy a malířky Marie Muchové, v letech 1920–1921 žil s rodiči v USA, v letech 1937–1937 v Paříži. Vystudoval pražské Akademické gymnázium, Lékařskou fakultu a na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze dějiny umění a orientalistiku. Od roku 1937 žil většinou v Paříži, od roku 1938 byl kulturním dopisovatelem Lidových novin. V roce 1939 se přihlásil do čs. divize francouzské armády. Po evakuaci do Anglie pracoval pro BBC. Stal se válečným zpravodajem britského rozhlasu v Africe a na Středním východě. V roce 1945 se vrátil do Prahy a jako novinář nadále cestoval. V roce 1951 byl obviněn a odsouzen za špionáž a vězněn do roku 1954. Od 60. let žil střídavě v Praze a v Londýně a zařadil se mezi významné spisovatele. Z jeho děl jmenujme Studené slunce (1968), Kankán se svatozáří (1969), Oheň proti ohni (12947), Lloydova hlava a další. V letech 1989–1990 byl předsedou českého centra PEN klubu.
Žádné komentáře:
Okomentovat