Krajem pověstí Eduarda Doubka 2018

Pochod (ale podle délky trasy říkejme spíše vycházku) s tímto názvem vymysleli a uspořádali učitelé Sdružení přátel gymnázia Ledeč nad Sázavou

To je název akce, kterou pořádá Sdružení rodičů a přátel Gymnázia v Ledči nad Sázavou. Pořadatele z řad profesorů a studentů inspirovala osobnost někdejšího ředitele tamějšího gymnázia RNDr. Eduarda Doubka (1922–1994), autora několika publikací o regionální historii a geografii, ale také sběratele lidových pověstí z Posázaví. „Opusťte gauč, televizi, pohádky a cukroví,“ vyzývali pořadatelé v propozicích, „a pojďte se s námi provětrat.“

Registrace účastníků probíhala ve vestibulu budovy gymnázia na Husově náměstí, kde každý obdržel mapu s popisem trasy a kvízem nazvaným Křižujte přírodou a pověstmi. Počet zaregistrovaných účastníků dosáhl čísla 210, což bylo minimálně dvakrát tolik, než pořadatelé očekávali. Velkou zásluhu na tom jistě mělo až nečekaně krásné počasí – modré nebe, sluníčko a teploty kolem pěti stupňů nad nulou.

Trasa vedla proti proudu řeky Sázavy, kolem nemocnice Háj a pak po lávce přes řeku Sázavu do Vilémovic, kde mnozí využili možnosti občerstvení v restauraci U Čerta. To už měli za sebou dvě stanoviště, kde si do propozic otiskli razítka a vyplňovali odpovědi na kvízové otázky, které se týkaly některé ze zmíněných pověstí. Kolem zámečku...

... a prastarého tisu trasa (mimochodem perfektně značená) pokračovala přes Pavlov a Hradec zpátky do Ledče. Po čtrnácti kilometrech a vyluštění tajenky „Hodně štěstí v novém roce“ obdrželi turisté v cíli pamětní list a buton se zavíracím špendlíkem, přičemž oboje zdobily kresby z Doubkovy knihy Na Sázavě. Žádosti pořadatelů o jejich použití autor kreseb Olaf Hanel s radostí vyhověl.
Pochod se vydařil a pořadatelé na příští rok slibují druhý ročník.

*  *  *

Olaf Hanel (*1943) malíř, grafik, sochař, kurátor a výtvarný kritik, jeden z hlavních představitelů českého akčního umění šedesátých a sedmdesátých let minulého století. V letech 1960 až 1965 studoval na Pedagogickém institutu v Pardubicích, od roku 1967 do 1970 působil jako ředitel Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě. V té době začal vytvářet své konceptuální projekty. Po příchodu do Prahy v roce 1971 působil v okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, jejíž členové se také stali účastníky Hanelových akcí. Po podpisu Charty 77 byl zaměstnán jako čerpač vody a topič. V únoru 1979 emigroval do Vídně, odkud se po půl roce přesunul do kanadského Montrealu. Zde mezi léty 1982 a 1983 příležitostně pracoval jako tiskař pro nakladatelství Sixty Eight Publishers, vytvářel landartové skulptury a začal malovat. V roce 1990 se přestěhoval zpět do Prahy, kde téměř dvacet let působil jako kurátor Českého muzea výtvarných umění (dříve Středočeské galerie) v Husově ulici.