Po několika předvánočních (nebo povánočně-předsilvestrovských) návštěvách Prahy rozhodli jsme se letos pro změnu a vypravili jsme se do Brna
Z vlaku vystupujeme v „Krpoli“ a „šalinou“ jedeme nikoli na „prýgl“, ale na Moravské náměstí, první ze třech, na nichž jsou adventní trhy. Dominuje mu 33 metrů vysoké vyhlídkové kolo, v jehož kabinkách se může najednou svézt až 144 lidí. Jízda, která stojí 100 Kč a trvá pět až deset minut, nás neláká a také do několika stanů nakukujeme jen ze zvědavosti.
Stejně tak do kostelů sv. Tomáše a sv. Jakuba S kostelem sv. Jakuba je spojena jedna z brněnských pověstí. Na jižní straně kostela je nad oknem umístěn tzv. „neslušný mužíček“, tedy nahá postava muže vystrkujícího holý zadek.
Dle pověsti vznikla tato socha při stavbě kostela. Pánové nahoře na Petrově a dole u Jakuba se neměli příliš rádi. Obě strany začaly stavět své kostely ve stejné době. Na Petrově byli bohatší, u Jakuba zase měli lepšího kameníka. Stavba na Petrově se opožďovala a dole ve městě si dělali legraci z toho, že kostel u Jakuba bude postaven ještě dříve, než na Petrově začnou něco stavět. To Petrovské velice rozčílilo. Zařídili tedy, aby musel kameník od Jakuba město opustit. Před svým odchodem požádal kameník o splnění jediného přání, a to, aby mohl dokončit okno, na kterém pracoval. Petrovští souhlasili a po dokončení okna byli nemile překvapeni. Kameník vytesal nad gotickým obloukem nahého mužíčka, který ukazuje svůj holý zadek na Petrov, tedy na ty, kteří ho vyhnali. Při bližším zkoumání „mužíčka“ je prý vidět, že se jedná o dvě postavy. „Neslušný mužíček“ je v objetí s „neslušnou ženuškou“. Nevím, já u mužíčka nikdy tak blízko nebyl a musím se spokojit pohledem přes hledáček fotoaparátu, byť se zoomovým objektivem...
Přicházíme na náměstí Svobody, které je přirozeným středobodem Brna. Jinak tomu není ani v době adventu. Je tu velké množství stánků a samozřejmě tradiční vánoční strom. Je to právě Brno, které dalo náměstím v České republice tradici vánočních stromů. Založil ji totiž před téměř 100 lety spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek (1882–1928), díky němuž se na brněnském náměstí Svobody rozzářil v roce 1924 vůbec první vánoční strom u nás. Inspiroval se v Dánsku, kde osvětlený strom na hlavním náměstí v Kodani nesl motto Všichni všem. Pod stromem vybírané peníze byly rozděleny dobročinným organizacím a stejně je tomu i dnes v Brně.
Kromě toho má Brno ještě jedno prvenství. Před třemi lety jako první město v České republice zavedlo plošně systém vratných kelímků na všech adventních trzích v centru města.
Takřka v sousedství vánoční stromu se tyčí Časostroj. Je vyroben z africké černé leštěné žuly a stojí zde od roku 2010. Unikátní objekt je vysoký téměř šest metrů a svým tvarem má evokovat gigantický náboj. Podle autorů Oldřicha Rujbra a Petra Kameníka jde o připomínku hrdinné obrany města před švédským vojskem během třicetileté války.
Ještě před spuštěním provozu vyvolal hodinový stroj velké polemiky a vysloužil si několik nepříliš lichotivých přezdívek: Černý orloj, Penis, Brněnský falus, Přirození exprimátora Onderky, ale i ještě peprnější.
Přesto, že hned vedle je umístěn návod, jak z něj zjistit přesný čas, je to poměrně obtížné. S jistotou se dá ovšem poznat, že se blíží jedenáctá dopoledne. V tuto hodinu je totiž možné v jednom ze čtyř otvorů na obvodu zachytit skleněnou kuličku. Časostroj tak bývá pravidelně několik desítek minut předem obklopen lidmi čekajícími na nevšední suvenýr. Při zvláštních příležitostech vydává prý časostroj kuličky každou hodinu.
Přecházíme na Zelný trh. Vznikl už ve 13. století, bývaly tu trhy hrnčířské, ševcovské a mnohé další a dodnes se tu – v létě v zimě – prodává ovoce, zelenina a květiny. Teď o adventu je zde 121 prodejních stánků.
Uprostřed náměstí se nachází bohatě zdobená barokní kašna Parnas. Byla postavena v letech 1690–1695 podle projektu rakouského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu a její stavbu řídil jeho krajan Adam Tobiáš Kracker. Na sochařské výzdobě se podílel i brněnský sochař Antonín Riga. Nádrž kašny má půdorys šesticípé hvězdy, do níž vtéká voda ze tří kovových chrličů, které představují nerealistické barokní zpodobnění delfínů. Kašna symbolizuje jeskyni a je bohatě zdobena mnoha alegorickými postavami či bájnými zvířaty.
Uprostřed kašny se tyčí trojboký skalnatý útes, v jehož spodní části se nalézá ze tří stran otevřená umělá jeskyně. V jejím středu stojí mytický hrdina Hérakles, který v pravé ruce drží na řetězu trojhlavého psa Kerbera, jenž je strážcem podsvětí, a v levé ruce kyj. Hérakles je oblečen do kůže lva, kterého podle pověsti zabil na hoře Kytharion. Pod vrcholem tohoto útesu se nacházejí desky s latinskými texty, na vrcholu je alegorická socha Evropa, jež symbolizuje Svatou říši římskou. V pravé ruce drží žezlo a tyčí se vítězně nad přemoženým drakem. Alegorické postavy na vnější straně jeskyně znázorňují tři významné starověké říše. Na severozápadní straně je postava Babylónie s korunou pod pravou nohou a vpravo pod ní je okřídlený lev, na jihozápadní straně je umístěna postava Persie s rohem hojnosti a korunou u levé nohy. Vpravo pod ní vylézá ze skály medvěd. Na severovýchodní straně útesu sedí při vrcholu postava Řecka opírající se o toulec šípů, u levé nohy jí leží koruna a pod ní je znázorněn okřídlený drak. Celek oživují na několika místech drobní živočichové, dráčci i rostlinné motivy.
Přicházíme na Šilingrovo náměstí, které svůj nynější název dostalo v roce 1946, kdy bylo pojmenováno po významném brněnském knězi a spisovateli Tomáši Eduardu Šilingerovi (1866–1913). Ve středověku bylo prostranství známé jako Svinský trh, protože se zde obchodovalo s prasaty. Právě kvůli zápachu byl trh umístěn mimo městské opevnění až za Brněnskou bránu, která se na noc uzavírala.
Z podnětu městské části Brno-střed vznikla Galerie Šilingrák, která bude pod širým nebem postupně představovat tvorbu jak renomovaných umělců, tak i začínajících sochařů a studentů Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Nyní zde stojí skupina sedmi šelem, které nejsou jedním určitým zvířecím druhem, ale jde o uměleckou syntézu řady velkých kočkovitých šelem s různými variantami vystižení jejich elastického pohybu. Jedná se o dílo sochaře Michala Gabriela (*1960), který se sochám zvířat, často ve skupinách, věnuje dlouhodobě.
Pekařskou ulicí směřujeme na „Mendlplac“ a cestou lovíme jednu jednoduchou, ale listingem hodně zajímavou kešku. Jmenuje se Propad na Pekařské a připomíná událost z 15. února 1976. Pár minut před polednem se před nemocnicí na Pekařské ulici propadla část dlažby nástupního ostrůvku tramvaje. Do prohlubně uklouzl osmapadesátiletý Miroslav Šudák. V okolí bylo několik lidí. Z přihlížejících se ho rozhodla zachránit pětačtyřicetiletá Marie Bartošová. Muž se zachytil o kabely a díky pomoci Marie Bartošové se dokázal vysoukat nahoru. Pod jeho zachránkyní se ale prolomila další část povrchu, žena spadla do hlubin a zmizela. Přivolaným hasičům se jí nepodařilo zachránit. V kalné vodě se utopila, její tělo se dodnes nenašlo. Tragédii způsobilo staré litinové potrubí z roku 1872, z něhož již týden před propadem vozovky začala tryskat v podzemí voda a vymlela 300 krychlových metrů hlíny. Nikdo to nezaznamenal, i když na povrchu byl běžný provoz a po kolejích jezdily tramvaje.
Míříme do Letohrádku Mitrovských, který nechal vybudovat Antonín Arnošt svobodný pán Mitrovský (*1735 v Banské Štiavnici), generál a v roce 1766 také c. a k. komoří. V roce 1778 při dělostřeleckém útoku přišel o nohu a byl předčasně penzionován. Přesídlil do Brna, v následujícím roce koupil usedlost se zahradou, kde v letech 1779 až 1794 vyrostla budova letohrádku se skvostnou zahradou, ohraničenou náhonem řeky Svratky.
Letohrádek se za hraběte Antonína Arnošta Mitrovského stal proslulým zejména díky společenským slavnostem, kterých se zúčastnil například císař Napoleon I. a později také císař František I. Antonín Arnošt se mimo jiné stal jedním z hlavních mecenášů brněnské univerzity a byl rovněž členem brněnské lóže Svobodných zednářů.
Oválný ústřední sál s iluzivní freskovou výzdobu, která vytváří dojem výhledu do exotické krajiny s bujnou vegetací, ale jsou v ní i velice nenápadně zakomponovány zednářské symboly. Autorem výmalby je pravděpodobně malíř Ignaz Mayer ml. (1763–1842), který pracoval na obdobných zakázkách na pernštejnském panství rodu Mitrovských.
Ve druhé polovině 19. století byla stavba zakoupena pro potřeby města. Sloužila pro lidové divadelní arény, bály a jiné zábavy, v roce 1883 zde vznikla školka, která objekt užívala až do 60. let 20. století. V letech 1979 až 1987 se uskutečnila generální rekonstrukce objektu a následně byl letohrádek několik let využíván Muzeem města Brna, od konce roku 2007 opět slouží pro kulturní účely.
V těchto dnech zde probíhá Vánoční výstava představující dřevěné vyřezávané betlémy z východních Čech, které po desetiletí vyrábějí rodiny Haldových ze Sedloňova v Orlických horách. Betlémy Jarmily Haldové a jejích synů se vyznačují pestrou barevností a velkým množstvím darovníků, tedy postav, které přinášejí obdarovat Ježíška. Rodina řezbářů vyniká využíváním prvků lidové architektury a také vlídnými výrazy obličeje, které mají kromě postaviček i zvířátka.
Haldovi jsou také velcí sběratelé, a tak si ze svých cest po světě betlémy i přivážejí. Díky tomu můžeme na výstavě obdivovat část jejich soukromé sbírky betlémů pocházejících z z Bolívie, Mexika, Tanzanie, Madagaskaru apod.
Výstavu doplňují adventní a vánoční floristické dekorace z přírodních materiálů, ve sklepním prostoru je instalováno největší betlémové dioráma v České republice na téma Život Kristův. Autorka Ivana Langrová z Beskyd zhotovila z ovčího rouna z vlastního chovu celkem 105 lidských postaviček a zvířat v celkem 25 scénách.
Biblický příběh, začínající Zvěstováním Panně Marii a končící Ukřižováním, provází převyprávěný příběh, během něhož se představují jednotlivé scény. Tento originální artefakt vyráběla autorka přibližně dva roky a jak sama uvádí, výroba propracovanější postavy o výšce 35 cm trvala i týden.
Z letohrádku pokračujeme na Výstaviště, kde v pavilonu H je výstava Dva světy kombinující dva protipóly tvorby světoznámého secesního malíře Alfonse Muchy. K devíti největším plátnům z cyklu Slovanská epopej se vůbec poprvé přidává sbírka Muchovy plakátové tvorby. Vznikla tak výstava, která nemá nejen v České republice, ale ani nikde v zahraničí obdoby. Slovanská epopej je umístěna v hlavní lodi pavilonu, sbírka Richarda Fuxy, která čítá bezmála dvě stovky artefaktů, mezi něž se kromě plakátů řadí také dekorativní panó, kalendáře, reklamy na nápoje, průmyslové výrobky a nejrůznější společenské a kulturní události, je v prostoru pod galeriemi pavilonu.
Slovanská epopej čítá celkem dvacet velkoformátových obrazů (6 x 8 metrů), jimiž Mucha shrnul dějiny Čechů a dalších slovanských národů. Práci na Slovanské epopeji zasvětil 18 let, v roce 1928 ji představil ve Veletržním paláci v Praze, v roce 1930 jej předvedl v Brně, kam se nyní po 88 letech na čas vrátila.
V letech 1963 až 2011 zdobila zámek v Moravském Krumlově, nedaleko Muchova rodiště Ivančic. V posledních letech s plátny disponuje Praha jako majitel a o jejich definitivním umístění není rozhodnuto.
Z Výstaviště stoupáme klikatícími se cestičkami a několika schodišti na Špilberk, abychom se s počínajícím soumrakem pokochali výhledem na Brno.
Závěr vycházky patří Petrovu. Počátky chrámu na Petrově sahají do 70. let 12. století, v období gotiky i během dalších staletí byl opravován a přestavován, stopy po jeho velkolepé barokní éře jsou v interiéru vidět dodnes. V roce 1777 zřídil papež Pius VI. v Brně biskupství a kostel sv. Petra a Pavla byl povýšen na katedrálu. Poslední významné stavební práce se odehrály na konci 19. a začátku 20. století. Petrovský chrám tehdy dostal novogotický háv a ozdobil se novým dvojvěžím, bez kterého bychom si dnes moravskou metropoli dokázali jen těžko představit. Dominanta Brna tak dostala originální podobu známou i ze současné desetikoruny.
Krátce před koncem otevírací doby navštěvujeme klenotnici katedrály, kde jsou vystaveny bohoslužebné textilie, monstrance, kalichy a další předměty dříve skryté před okem návštěvníka v nepřístupných depozitářích.
Po výstupu po bezmála 130 schodech stojíme na vyhlídce umožňují přehlédnout přes střechy a věže značnou část města:
Přicházíme na náměstí Svobody, které je přirozeným středobodem Brna. Jinak tomu není ani v době adventu. Je tu velké množství stánků a samozřejmě tradiční vánoční strom. Je to právě Brno, které dalo náměstím v České republice tradici vánočních stromů. Založil ji totiž před téměř 100 lety spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek (1882–1928), díky němuž se na brněnském náměstí Svobody rozzářil v roce 1924 vůbec první vánoční strom u nás. Inspiroval se v Dánsku, kde osvětlený strom na hlavním náměstí v Kodani nesl motto Všichni všem. Pod stromem vybírané peníze byly rozděleny dobročinným organizacím a stejně je tomu i dnes v Brně.
Kromě toho má Brno ještě jedno prvenství. Před třemi lety jako první město v České republice zavedlo plošně systém vratných kelímků na všech adventních trzích v centru města.
Takřka v sousedství vánoční stromu se tyčí Časostroj. Je vyroben z africké černé leštěné žuly a stojí zde od roku 2010. Unikátní objekt je vysoký téměř šest metrů a svým tvarem má evokovat gigantický náboj. Podle autorů Oldřicha Rujbra a Petra Kameníka jde o připomínku hrdinné obrany města před švédským vojskem během třicetileté války.
Přesto, že hned vedle je umístěn návod, jak z něj zjistit přesný čas, je to poměrně obtížné. S jistotou se dá ovšem poznat, že se blíží jedenáctá dopoledne. V tuto hodinu je totiž možné v jednom ze čtyř otvorů na obvodu zachytit skleněnou kuličku. Časostroj tak bývá pravidelně několik desítek minut předem obklopen lidmi čekajícími na nevšední suvenýr. Při zvláštních příležitostech vydává prý časostroj kuličky každou hodinu.
Přecházíme na Zelný trh. Vznikl už ve 13. století, bývaly tu trhy hrnčířské, ševcovské a mnohé další a dodnes se tu – v létě v zimě – prodává ovoce, zelenina a květiny. Teď o adventu je zde 121 prodejních stánků.
Přicházíme na Šilingrovo náměstí, které svůj nynější název dostalo v roce 1946, kdy bylo pojmenováno po významném brněnském knězi a spisovateli Tomáši Eduardu Šilingerovi (1866–1913). Ve středověku bylo prostranství známé jako Svinský trh, protože se zde obchodovalo s prasaty. Právě kvůli zápachu byl trh umístěn mimo městské opevnění až za Brněnskou bránu, která se na noc uzavírala.
Pekařskou ulicí směřujeme na „Mendlplac“ a cestou lovíme jednu jednoduchou, ale listingem hodně zajímavou kešku. Jmenuje se Propad na Pekařské a připomíná událost z 15. února 1976. Pár minut před polednem se před nemocnicí na Pekařské ulici propadla část dlažby nástupního ostrůvku tramvaje. Do prohlubně uklouzl osmapadesátiletý Miroslav Šudák. V okolí bylo několik lidí. Z přihlížejících se ho rozhodla zachránit pětačtyřicetiletá Marie Bartošová. Muž se zachytil o kabely a díky pomoci Marie Bartošové se dokázal vysoukat nahoru. Pod jeho zachránkyní se ale prolomila další část povrchu, žena spadla do hlubin a zmizela. Přivolaným hasičům se jí nepodařilo zachránit. V kalné vodě se utopila, její tělo se dodnes nenašlo. Tragédii způsobilo staré litinové potrubí z roku 1872, z něhož již týden před propadem vozovky začala tryskat v podzemí voda a vymlela 300 krychlových metrů hlíny. Nikdo to nezaznamenal, i když na povrchu byl běžný provoz a po kolejích jezdily tramvaje.
Míříme do Letohrádku Mitrovských, který nechal vybudovat Antonín Arnošt svobodný pán Mitrovský (*1735 v Banské Štiavnici), generál a v roce 1766 také c. a k. komoří. V roce 1778 při dělostřeleckém útoku přišel o nohu a byl předčasně penzionován. Přesídlil do Brna, v následujícím roce koupil usedlost se zahradou, kde v letech 1779 až 1794 vyrostla budova letohrádku se skvostnou zahradou, ohraničenou náhonem řeky Svratky.
Ve druhé polovině 19. století byla stavba zakoupena pro potřeby města. Sloužila pro lidové divadelní arény, bály a jiné zábavy, v roce 1883 zde vznikla školka, která objekt užívala až do 60. let 20. století. V letech 1979 až 1987 se uskutečnila generální rekonstrukce objektu a následně byl letohrádek několik let využíván Muzeem města Brna, od konce roku 2007 opět slouží pro kulturní účely.
V těchto dnech zde probíhá Vánoční výstava představující dřevěné vyřezávané betlémy z východních Čech, které po desetiletí vyrábějí rodiny Haldových ze Sedloňova v Orlických horách. Betlémy Jarmily Haldové a jejích synů se vyznačují pestrou barevností a velkým množstvím darovníků, tedy postav, které přinášejí obdarovat Ježíška. Rodina řezbářů vyniká využíváním prvků lidové architektury a také vlídnými výrazy obličeje, které mají kromě postaviček i zvířátka.
 |
| Betlém z Bolívie |
 |
| Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské (1412) |
Z Výstaviště stoupáme klikatícími se cestičkami a několika schodišti na Špilberk, abychom se s počínajícím soumrakem pokochali výhledem na Brno.
Krátce před koncem otevírací doby navštěvujeme klenotnici katedrály, kde jsou vystaveny bohoslužebné textilie, monstrance, kalichy a další předměty dříve skryté před okem návštěvníka v nepřístupných depozitářích.
Žádné komentáře:
Okomentovat