Toulky po horách 2019 (VI)

Předchozí článek Toulky po horách 2019 (V)
Dnes jsem se připojil ke skupince, která si udělala odpočinkový den

Ráno odjíždíme vlakem do stanice Píla a než vyrazíme na túru, jdeme se podívat k Píľanskému tunelu, který byl vybudován koncem 19. století jako součást Uherské severní železnice spojující Vrútky s maďarským Salgótarjánom. Za 2. světové válce byl poškozen, ale v roce 1948 jej zrekonstruovali a pak fungoval až do roku 1983, kdy ho nahradila nová, paralelně vybudovaná dvoukolejná trať, jež skalnaté bradlo, kterým byl tunel proražen, obchází.

Tunel má sice jen 121 metrů, ale i tak je oblíbenou turistickou atrakcí v regionu Novohradu. Dodnes je ve správě ŽSR, ale koleje tu nenajdete. Tunel slouží už jen jako turistická atrakce a v budoucnu by jím měla procházet nová cyklotrasa. 

Po žluté značce stoupáme na rozcestí Divínské lazy, z něhož pokračujeme po modře značeném hřebenu s výhledem na malebné kopce:

Ještě než vyjdeme z lesa a dostaneme se do Divína, kde se od skupinky oddělím, uděláme si společné foto:

Zatímco všichni nedočkavě míří za koupáním v přehradě, protože v Divíně byli jindy (vlastně byly, jak můžete odvodit z předchozího snímku), já mířím ke zřícenině hradu:
V centru obce stojí barokní kostel Všech svatých z roku 1657, postavený na gotických základech a obehnaný opevněním ze 17. století:

Za kostelem odbočuji doleva a stoupám ke zřícenině hradu. Na malé louce se rozkládá hřbitůvek obklopující kapli sv. Anny z 18. století, cesta ke hradu se stáčí doleva a dál stoupá. Hrad byl postaven někdy po roce 1275. 

V roce 1559 bylo zdokonaleno opevnění – proběhla stavba celého předhradí, které obepínalo hrad ze tří stran. Ani to však na jeho obranu před Turky nestačilo a v roce 1575 po několikadenních urputných bojích, v nichž padla téměř celá posádka, Turci 28. července hrad obsadili. Hrad byl osvobozen až koncem roku 1593 během ofenzívy císařských a uherských vojsk Mikuláše Pálffyho. 

Po roce 1666 hrad zdědil Imrich Balassa, který se smutně proslavil násilnickými činy. Proto hrad obklíčilo vojsko palatina Vesselényiho, Imricha zajalo a dopravilo před soud. Díky svým známostem a penězům však dosáhl propuštění. Pod hradem obsazeným císařským vojskem přestavěl do pozoruhodné podoby kaštiel a při hostině v kaštielu důstojníky posádky hradu opil a zavraždil. V přestrojení do jejich oděvu spolu s přáteli vnikl do hradu, kde lehce přemohli spící vojáky a hrad znovu obsadili.

Císařské vojsko hrad v roce 1674 nejprve šest týdnů neúspěšně obléhalo, ale po dalších Balassových násilnických činech a po zvěstích, že chystá zradu, přitáhly k hradu žoldnéřské sbory generálů Strassolda a Leslieho. Po týdenní dělostřelecké přípravě na hrad zaútočily a v roce 1679 ho z rozhodnutí vojenské dvorské rady vyhodily do povětří.

Z hradu je výhled na přehradu Ružina, která je cílem pro zbytek odpoledne

Byla vybudovaná v letech 1969–1973, minimální rozloha je 45 ha, maximální 170 ha. Jejím hlavním účelem je vyrovnávání průtoků Budínského a Kriváňského potoka, ale využívá se samozřejmě k rekreaci – koupání, surfování a velkému zájmu se těší také rybolov.
Je tu i kemp a množství stravovacích zařízení:

Když se dostatečně vykoupáme a na sluníčku vyhřejeme, odcházíme na vlakovou zastávku Lovinobaňa, vzdálenou asi dva kilometry. Vystupuji v Kriváni a jdu se podívat k památníku postavenému obětem bombardování německým letectvem. 25. února 1945 zahynulo při opravě tunelu devět dělníků.

Plánoval jsem, že z Kriváně půjdu čtyři kilometry do Detvy, ale shodou okolností se na památník přijel podívat Pepa s Ivanou a Klokanem, takže jsem se k hotelu svezl s nimi. Celkem jsem si v tento odpočinkový den naordinoval 16 kilometrů.

Následuje článek Toulky po horách 2019 (VII)