Toulky po horách 2019 (IV)

Předchozí článek Toulky po horách 2019 (III) 
Túra k vodopádu, horskému hotelu a úžasným andezitovým skalám

Autobusem odjíždíme do Hriňové, vystupujeme v centru obce a stoupáme po žluté značce lemované kapličkami křížové cesty. Asfalt, teplo, střídavé stoupání a klesání. Naštěstí se na konci stoupání objevuje záchrana v podobě otevřené prodejny, kde si kupujeme lahvové pivo a venku na lavičce si ho vychutnáváme.
Na rozcestí Bystré-Vrátka, které známe ze včerejška, odbočujeme na zelenou značku a po ní stoupáme k vodopádu Bystrého potoka, který pramení pod hlavním hřebenem Poľany. Třiadvacet metrů vysoký vodopád je národní přírodní památkou a chráněným krajinným výtvorem. 

Vodopád se nachází se v nadmořské výšce 983 m a vznikl na hraně lávového proudu stratovulkánu Poľana. Protože podloží vodopádu je měkčí než přepadová hrana, dochází k jeho rychlejší erozi a odnosu, takže je možné, že v budoucnu se výška vodopádu bude mírně zvětšovat.
Pokračujeme ve stoupání k horskému hotelu Poľana,...

... kde Pepa připravuje občerstvení v podobě špekáčků, které si opékáme sice na otevřeném ohni, ale uvnitř chytky stojící na dohled od hotelu. A samozřejmě nechybí pivo, tentokrát lahvové:

Po červené značce postupně klesáme lesem. Jsem mezi třemi prvními, když na nás zezadu volají, že jsme se odchýlili od červené značky. Pohled do „chytrolína“, v němž mám kromě Mapy.cz staženou speciální podrobnou mapu na hledání kešek, mi říká, že jdeme správným směrem. Z toho usuzuji, že trasa červené značky byla asi nedávno přeznačena, ale že se s ní zase setkáme. Obě mé kolegyně se vracejí za ostatními, já pokračuji dál. Asi po půl druhém kilometru skutečně zprava přichází červená značka...

Pod lesem stojí auto a kolem něj čtyři ženy různého věku. Diví se, že jdu sám a ptají se, zda se nebojím. Jsem hrdina a říkám, že se nebojím ani čerta a proč se ptají? Prý že jsou tu medvědi! No dobře, tak jsou, já jsem žádného nepotkal. Kolena se mi rozklepala až když jsem po dalších pár stech metrech uviděl na plotě chaty ceduli.
A ještě víc jsem se nad sebou zamyslel o měsíc později, když jsem si na internetu přečetl zprávu, jejíž adresa je zde:
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/medvedice-napadeni-fotograf-turisticka-cesta-knaze_1908072217_mpr#utm_content=freshnews&utm_term=polana%20medvedice&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
U hájovny odbočuji doprava k přírodní památce Kalamárka. Jedná se o velkou skalní plošinu vytvořenou na ztuhlém andezitovém lávovém proudu z období činnosti stratovulkánu Poľana. Její hlavní význam spočívá v neporušenosti morfologických jevů. Kromě toho je Kalamárka významnou archeologickou lokalitou, pro vybudování svého sídliště ji využili naši prapředci už ve starší době bronzové a později Kvádové a Keltové. Kalamárka je rovněž mekkou skalního lezení na Slovensku:

Dalším postupným klesáním, z větší části bohužel po asfaltové silničce, se dostáváme do Detvy, konkrétně do restaurace na náměstí, kde jsme už jednou seděli. Autobusem se pak necháváme svézt do blízkosti hotelu Detva.

Následující článek Toulky po horách 2019 (V)