Zaujal mě název (moje milovaná Sázava) i podtitul (Trampská krimi)
Ale to jsem se nachytal! Tedy ne že by nešlo o Sázavu a trampskou krimi (byť s ubohou zápletkou a stejně ubohým konáním „vyšetřovatelů“ – trampa Kandy, chataře Kapitána Rika a Kačaby, nájemce kiosku Baštírna), ale ta čeština!
Nejsou to, bohužel, jen překlepy (které by ovšem měl jazykový korektor vychytat): kučaft místo kunčaft, je to nepováženou místo napováženou, vak a v něm zbaleno obvyklý proviant a podobně. V textu se však zhusta objevují chyby v interpunkci – chybějící či přebývající čárky, tečky a uvozovky – a závažné pravopisné chyby. Například: spoléhat jen na ní (místo ni) nebo levý břeh, jejímž středem vede trať (snad jehož středem, ne?). Nepíšeme kde kdo, ale dohromady kdekdo, amerikán je rybářský slangový výraz pro sumečka amerického, avšak člověk, který se vrátil z emigrace nebo delšího pobytu v Americe je Amerikán. Představitelem Old Shatterhanda byl Lex Barker, nikoli Rex – to byl úplně jiný hrdina... Výraz karé bychom mohli najít v restauraci na jídelním lístku, neboť znamená pečínku, zatímco pohřební hostina je kar! Úžasný je také autorův slovosled na str. 120 ve větě: Takže už tu žádný potlach se konat nebude.
Ovšem zlatý hřeb všeho nalezne čtenář na stranách 130 a 141:
Str. 130: Kanda měl potřebu se s někým dalším podělit o tom (chybí čárka – pozn. J. V.) co se odvěděl (snad dověděl) od tajemníka, ale Bandaska ani Puška to nebyli. Už věděl, co udělá. Stoupal úzkou pěšinou do vrchu. U kamene, menhiru, se jako obvykle zastavil, aby si odfrkl. Oblažil se pohledem na zalesněné údolí a na ohyb řeky Sázavy, která se jako roztavený cín leskla v odpoledním slunci. Z tohohle místa se dalo dohlédnout daleko, i na kostelík ve Lštění, který jako solitér čněl na vrcholku kopce za řekou. Poté pokračoval k chatě Rikatádo. (Ten kostelík? – pozn. J. V.)
Str. 141: Kanda měl potřebu se s někým dalším podělit, ale Bandaska ani Puška to nebyli, a už věděl, co udělá. Stoupal úzkou pěšinou do vrchu. U kamene menhiru se jako obvykle zastavil, aby si odfrkl. Oblažil se pohledem na zalesněné údolí a na ohyb řeky Sázavy, která se jako roztavený cín leskla v dopoledním slunci. Z tohohle místa se dalo dohlédnout daleko, i na kostelík ve Lštění, který jako solitér čněl na vrcholku kopce. Poté pokračoval k chatě Rikatádo.
* * *
Pokud jde o děj, zápletka začíná při trampském potlachu na břehu Sázavy pod zříceninou hradu Hláska, kde došlo k úmrtí jednoho člena trampské komunity. Jeho smrt je zdánlivě banální, způsobená zřejmě nešťastnou náhodou. Josef Jouza zvaný Jozule nebyl vůdčí osobností, ale spíše mládencem potýkajícím se s vlastním životem. Proto hledal únik z městské civilizace do lesů a přírody, do společenství stejně smýšlejících kamarádů. Psal se rok 1991. Na břehu Sázavy se objevuje Stan Krčil, navrátilec z ciziny. Má v úmyslu tohle idylické místo změnit k obrazu svému. To se ale ostatním nelíbí. Kanda, jeden z trampů nevěří, že k úmrtí došlo nešťastnou náhodou, jak jsou o tom přesvědčeni všichni ostatní. Vydává se proti proudu času, schraňuje důkazy a snaží se nejen vytvořit skutečný obraz svého kamaráda, ale hlavně najít důvod proč musel být odstraněn...
* * *
Jiří Slavíček (*1942) se narodil v Praze na Letné. Je absolventem průmyslové školy keramické, stavební a požární. Pracoval jako zeměměřič, řidič, asfaltér, dispečer, požárník, stavbyvedoucí a projektant. V současné době žije v Praze na Žižkově a píše knížky pro děti, detektivky a původní českou beletrii. Je velkým žižkovským patriotem a řada jeho děl se právě proto odehrává v oblasti Žižkova, Jarova, Vackova a parku Židovské pece.
Žádné komentáře:
Okomentovat