K nové kapli do Bezděkova

Dočetl jsem se o jejím vzniku s více než dvouletým zpožděním, a tak jsem při první vhodné příležitosti k ní vyrazil

Obcí s názvem Bezděkov je několik, dokonce i na Havlíčkobrodsku jsou dvě. Bezděkov, který mám na mysli, leží dva a půl kilometru severně od silnice spojující Havlíčkův Brod a Humpolec. Byl samostatnou obcí, ale od roku 1971 je místní částí Krásné Hory.

V roce 2015 spojila starostu Krásné Hory Václava Kadlece a malíře Martina Findeise myšlenka postavit v Bezděkově kapli. Za spolupráce místních obyvatel, chalupářů a hasičského sboru se dílo po třech letech práce podařilo. Na návsi na místě, kde stávala dřevěná sběrna mléka, je dnes ojedinělá sakrální stavba. Stojí za pomníkem Mistra Jana Husa, vztyčeným v roce 1920, jehož součástí je i pamětní deska se jmény občanů Bezděkova a Hlavňova padlých za první světové války:

Autorem návrhu stavby včetně mobiliáře je MgA Martin Findeis, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, který za roky působení v kraji citlivě zrekonstruoval již osmnáct křížů a několik kaplí. Svěcení kaple proběhlo na svátek Mistra Jana Husa 6. července 2018 katolickým knězem Pavlem Veithem z Lipnice nad Sázavou. Novou kapli věnovanou Panně Marii a Mistru Janu Husovi i sousední zrekonstruovanou zvoničku pokropili místní hasiči posvěcenou vodou, distribuovanou z blízké studny stříkačkou z počátku 20. století.

Na první pohled upoutá tvar střechy, šikmina spojující dva trojúhelníky – rovnoramenný vpředu s rovnostranným vzadu. Stavba představuje bárku – archu, jejíž průčelní rozeta může být pomyslným kormidlem, které dovede bezpečně do přístavu všeobecného lidského porozumění. Exteriér kaple představuje starozákonní příběh o potopě světa.

Na průčelí je zobrazena Noemova rodina, boční a zadní stranu zdobí tři pásy živočišných druhů, od každého jeden pár. Hledí na návštěvníka někdy z imaginární krajiny, jindy z jednotlivých komůrek a představují tři živly – vodu, zemi a vzduch. Jedná se o malby al secco („na sucho“) provedené pigmenty – přírodními barvami pojenými akrylem. Tlumený odstín byl použit, aby malby nedominovaly nad architekturou, spíše naopak – aby působily pokorně.

Potemnělý interiér vybízí k zastavení, klidu a meditaci. Je osvětlen jen několika malými okénky s barevnými skly a disponuje pouze prostým křížem z třešňového dřeva a mensou s lavicemi ze dřeva modřínového.

Zmíněná zvonička, realizovaná z ramene stavebního jeřábu, byla na návsi vztyčena v roce 1963 a osazena zvonkem z roku 1950.