Z Uherského Brodu přes Pepčín, Vlčnov a rozhlednu Hraběcí zpátky do Uherského Brodu
Chvíli nám trvá, než se vymotáme z města na žlutou značku a potom na červeně značenou Havřickou naučnou stezku. Kolem uherskobrodské hvězdárny šlapeme přes návrší Skákavka (327 m) a pak podél lesa sestupujeme do Havřic, které byly dříve samostatnou obcí s vlastním obecním úřadem, ale dnes jsou částí Uherského Brodu. Za zastávkou ČD přecházíme železniční trať a po neznačené cestě stoupáme ke kapličce Panny Marie Sedmibolestné na východním okraji sadů na Staré hoře:
Po sto metrech se znovu dostáváme na naučnou stezku a u vyhlídkového místa s turistickým přístřeškem odbočujeme prudce doprava. Rozhodli jsme se totiž jít navrženou trasu v protisměru, protože jinak bychom do Vlčnova přišli moc brzy a Muzeum lidových pálenic by bylo ještě zavřené. Okrajem lesa se dostáváme pod vrch Myšince (353 m) a přicházíme na Pepčín, což je lidové označení bývalého pseudorománského pětipatrového letohrádku Obora. Zámeček s pravidelným kruhovým půdorysem nechal v letech 1903 až 1905 postavit hrabě Václav Robert Kounic pro svou druhou budoucí manželku Josefínu. Zámeček byl vybaven a zařízen, aby sloužil nejen k bydlení majitele, ale také pro návštěvy většího počtu hostů, o čemž svědčilo i dobové vybavení společenských místností. Hlavní byl sál s bohatou a krásnou štukatérskou výzdobou. Chloubu hraběte představovala knihovna, zdobená četnými obrazy holandských mistrů. Nedlouho před svou smrtí (1904) tu v ještě nedokončeném sídle údajně navštívil svého švagra hraběte Kounice skladatel Antonín Dvořák a mezi slavné hosty náleželi také Alois Jirásek nebo Josef Svatopluk Machar. K areálu zámečku patřily rovněž konírny, kde se nacházel i byt pro čeledína, zámeček obklopoval lesopark s altánky a sypanými chodníčky, a malý ozdobný rybníček vzdálený od hlavní budovy asi čtvrt hodiny chůze.
Prostorná věž zámečku s rovnou střechou byla upravena na rozhlednu, která sloužila k podívané po dalekém okolí. Na konci druhé světové války byl vyrabován a dlouhá desetiletí pak chátral, roku 1981 byl srovnán se zemí. Dnes jej připomínají jen kruhové základy a zbytky sklepení se studnou. V současné době se aktivisté snaží o obnovu zámečku právě v podobě rozhledny. V rámci posledních dobrovolnických prací byly odkryty základy zámečku. Ze suti a hlíny byla vybudována vyhlídka, ze které shlíží dřevěné sochy hraběte Václava Kounice a hraběnky Josefíny:
Přes přírodní rezervaci Kovářův žleb sestupujeme do Vlčnova, obce proslulé Jízdou králů, která je od roku 2011 zapsána na seznamu UNESCO jako nehmotné dědictví lidstva. Postupně se scházíme před Muzeem lidových pálenic, které se nachází v bývalé stodole památkově chráněné hospodářské usedlosti č. p. 65. Expozice, slavnostně otevřená 15. května 2010, je věnována podomácké výrobě slivovice a ovocných destilátů a její historii na moravsko-slovenském pomezí. S myšlenkou zřídit takto specializované muzeum přišli v roce 2006 dva přátelé a kolegové ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti Jiří Severin a Ivo Frolec. Od úmyslu k jeho realizaci však vedla dlouhá a poměrně trnitá cesta. Získat ilegální destilační přístroje bylo obtížné a podařilo se jen v ojedinělých případech. Podomácké „černé“ pálení bylo a dosud je poměrně častým jevem, ale obavy z trestního postihu logicky bránily majitelům k jakémukoliv zveřejnění či dokonce vystavování jejich mnohdy velmi zajímavých podomácku vyrobených přístrojů. Bylo tedy nutné spolupracovat s policií, úřady a soudy na území několika příhraničních krajů a tímto způsobem získávat do sbírky zabavené nelegální pálenice ať již kompletní nebo jen jejich části. Až koncem roku 2009 došlo ke změně legislativy a trestný čin byl přehodnocen na přestupek.
Vystaveno je kolem tří desítek kompletních podomácku zhotovovaných destilačních zařízení různého typu, velikosti i stáří.
Opravdovou kuriozitou je nejmenší tuzemská pálenice, která má pouhých 144 milimetrů. Plně funkční miniaturu vytvořila roku 2011 parta příznivců pálenky z Nedakonic u Uherského Hradiště. Vzhledem k tomu, že kotel má jen 17,5 ml a topí se pevným lihem, množství alkoholu není velké – z jednoho pálení jen 2,5 ml.
V muzeu naleznete rovněž velké množství potřeb souvisejících s pálením, nádoby, demižony, trychtýře, láhve s dobovými etiketami a také historické fotografie a dokumenty jako jsou např. živnostenské listy. Součástí expozice je také videozáznam věnovaný výrobě ovocných destilátů.
* * *
Po skončení prohlídky muzea procházíme Vlčnovem a stoupáme na vyvýšeninu s Vlčnovskými búdami, největším areálem nadzemních vinohradnických staveb v ČR, které jsou doloženy již od 16. století a byly vyhlášeny vesnickou památkovou rezervací:
V roce 1826 se v areálu nacházelo přes dvě stovky búd, ale nepříznivé podmínky, povětrnostní vlivy a války zapříčinily jejich úbytek. Celý areál je poetickým místem obklopeným krásnou přírodou a lemovaný dřevěnými sochami vlčnovských muzikantů. Vzápětí přicházíme k rozhledně Hraběcí,...
... která je jedním z výsledků akce Rozhledny východního Slovácka, což je šest dřevěných 13 metrů vysokých rozhleden – kromě Hraběcí ještě Králov, Pod Vojanskú, Obecnice, U Trojice a U Křížku. Klesáme k Havřicím, přecházíme hlavní silnici a pokračujeme po cyklostezce. Je vedro a téměř tři kilometry nám připadají nekonečné... V Uherském Brodě přecházíme po lávce pro pěší nad nádražím. Bezbariérové spojení mezi obchodní zónou na ulici Vlčnovská a centrem města dosahuje celkové délky 350 metrů a šířky tří metrů. Úsek zavěšený na lanech měří 115 metrů, pylon se tyčí do výše 27,5 metru:
Lávka, jejíž podobu navrhl zlínský architekt Jaroslav Habarta, získala v roce 2011 ocenění Stavba roku 2010 Zlínského kraje v kategorii Dopravní, inženýrské a ekologické stavby. Její stavba začala v květnu 2009 a skončila v červenci 2010. Náklady ve výši 70 milionů korun pokryly více než z poloviny dotace. Stará lávka o délce 45 metrů, která byla uvedena do provozu 7. listopadu 1959 (jak jinak, než na výročí VŘSR?) a přemosťovala pouze prostor kolejiště, byla ve špatném technickém stavu a skončila ve šrotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat