Předchozí článek Toulkypo horách (II)
Z Uherského Brodu vycházíme po Maršovské naučné stezce, která protíná zahrádkářskou kolonii Vinohrady, míjíme obec Maršov a nad ní se napojujeme na zeleně značenou Cyrilometodějskou cestu, která nás přivádí na okraj obce Pašovice. Na okraji obce, kde v minulosti byla hluboká strž s náletovými dřevinami a divoká skládka, je dnes Zahrada života, slavnostně otevřená 15. dubna 2018.
Byly zde vysázeny původní odrůdy ovocných stromů, které se na Slovácku pěstovali. U jednotlivých stromů můžete najít cedulky se jmény rodin, které se o stromy starají. Očima místních dětí se návštěvník může seznámit s faunou a flórou přírodního parku Prakšická vrchovina, jehož je obec Pašovice součástí.
V těsném sousedství Zahrady života stojí kaple sv. Sarkandera. Myšlenka na stavbu kaple se v Pašovicích objevila už v 19. století. V roce 1886 byl zřízen fond na její vybudování, avšak peníze, které se podařilo shromáždit, se v 50. letech 20. století „ztratily“.
Staletý sen zdejších obyvatel se podařilo uskutečnit až v roce 1994, kdy se farníci rozhodli, že nechají zpracovat projekt. Stavbu podporoval farní i obecní úřad a arcibiskupství povolilo pořádat na stavbu kaple sbírky v celém děkanátu. Stavební práce začaly v říjnu 1994, kapli v hodnotě 3,1 milionu korun se podařilo dokončit už za osm měsíců. 23. září 1995 ji vysvětil olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.
Za obcí, na rozcestí Hrabiny, pokračujeme po zeleně značené odbočce k Žižkovu dubu. Pověst vypráví, že když tímto krajem táhl Jan Žižka, bylo jeho vojsko tak unavené, že si muselo nekolik dnů pod tímto dubem odpočinout. Strom má obvod kmene 490 cm, ale je na něj smutný pohled. Už několikrát do něj udeřil blesk, takže je v žalostném stavu.
Vracíme se na rozcestí a pokračujeme po souběhu Cyrilometodějské cesty a naučné stezky Po hranici devíti katastrů. Cesta je asfaltová a nudná, a tak není divu, že po dvou a půl kilometru jsme se rozhodli nepokračovat po navržené trase, ale využít lesní cesty odbočující doleva. Po dalších dvou a půl kilometrech, absolvovaných z větší části v otevřeném terénu s dalekými výhledy, přicházíme na okraj obce Lhotka. Krátká odbočka vpravo nás přivádí ke stejnojmenné rozhledně.
Rozhledna postavená v roce 2001 stojí ve výšce 285 m. Celková výška činí 35 metrů, vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 18 metrů. Po zdolání 96 schodů se nám odkrývá výhled na Uherský Brod, okolní obce i na panorama Bílých Karpat s Velkou Javořinou. Rozhledu severovýchodním směrem brání vyšší Prakšická vrchovina.
Vracíme se do vsi a pokračujeme po asfaltu do Hradčovic. Je vedro na padnutí a Slovácká hospoda, na kterou jsme se tak těšili, je zavřená! Vznik hospody stojící přímo na návsi se datuje již od roku 1416! Byla to významná hospoda, neboť kolem ní vedla zemská stezka z Moravy do Uher, po které jezdili králové i formani a táhli vojáci. Zájezdní hostinec měl i pokoje pro hosty a stáje pro koně, kteří se tu přepřahali. Až do poloviny 19. století patřil hostinec vrchnosti a když jej v roce 1844 koupil Kašpar Holub, začal služby ještě rozšiřovat. Fungovala zde pálenice slovácké slivovice a borovičky, později vyráběla také brandy a likéry, které dodávala i na císařský dvůr nebo do Velké Británie. Po znárodnění vlastnilo hospodu až do roku 1990 spotřební družstvo Jednota. Péče o historický domek, který nikdy nebyl památkově chráněný, téměř skončila. I tak si ji v polovině 70. let vybral štáb Československé televize jako jednu z kulis pro natáčení komediálního seriálu Slovácko sa nesúdí s Jozefem Kronerem v hlavní roli. Tehdy měla hospoda ještě sedlovou střechu, noví majitelé však místo ní vybudovali nástavbu s penzionem pro hosty.
Rozmrzelí a žízniví pokračujeme k nedaleké železniční zastávce. Světlým okamžikem je zjištění, že za pár minut přijede vlak.
Následouje článek Toulky po horách 2021 (IV)
Žádné komentáře:
Okomentovat